Reklama

Reklama

Bláznivá a zdánlivě bezcílná jízda přes Římskou riviéru svede dohromady bezstarostného řidiče se zastydlým studentem práv a jejich životy navždy změní směr. V polovině srpna se koná svátek Ferragosto, přičemž většina Italů slaví tak, že zavře krám a vyrazí na venkov nebo k moři. A právě v takový rozpálený den křižuje Bruno (Vittorio Gassman) liduprázdným Římem a shání telefon. Narazí na zakřiknutého vysokoškoláka Roberta (Jean-Louis Trintignant), který celé léto sedí nad právnickými skripty, a vytáhne ho ven na skleničku aperitivu. Z krátké zajížďky se ovšem rychle stává neřízený dvoudenní výlet po Římské riviéře až do Toskánska, plný šíleného předjíždění v úzkých zatáčkách, rozhlížení se po krásných ženách a všemožných eskapád při každém vystoupení z Brunova kabrioletu Lancia Aurelia Spider. Přes počáteční nesympatie a následné okouzlení velkohubým a bezstarostným řidičem si ovšem Robert stále více uvědomuje tragičnost svého nového přítele a skrze něj i své vlastní bezútěšné vyhlídky... Režisér snímku Dino Risi se proslavil jako tvůrce italských komedií s ostnem společenské kritiky. Ve svém ranějším díle dává Risi do kontrastu dva povahově rozdílné hrdiny a přes jejich upjatost či dětinskost však ani jednomu nestraní. V jistém smyslu představuje setkání Bruna a Roberta střet generací, fanfarónské lehkomyslnosti 50. let, kdy se poválečná generace mohla poprvé zhluboka nadechnout, a nastupující generace 60. let, vychovávaná uprostřed tržního kapitalismu a v honbě za kariérou. Svá nejslavnější díla natočil Risi právě s italským komikem Vittorio Gassmanem, který se stal jednoznačnou tváří režisérových tragikomických postav. Sváteční vyjížďku (1962) uvádí Česká televize v nově zrestaurované verzi a s původním barrandovským dabingem, stejným s jakým byl film před více než padesáti lety promítán v československých kinech. (Česká televize)

(více)

Recenze (57)

marhoul 

všechny recenze uživatele

Učebnicová road movie, která se stala inspirací pro řadu dalších filmů, stejně tak gramec v autě, který dnes známe jako CD přehrávač, parádní scénář, rozdílné charaktery, krásná Itálie plus stejně krásné ženy, prázdný Řím- to se jen tak nevidí, energie, humor, prkenný Trintýňan- senzační, rozesmátý živel Bruno okouzlující, neúnavný, otravný jako klakson na jeho fáru a konec? Ten se dal očekávat. Však ve své dobé jistě způsobil nejednomu divákovi nepříjemné překvapení... Easy Rider a naše Jízda, my už tohle známe a tak se nedivíme. Čtyři až pět, dabing Václava Vosky vyloženě miluji! "Tak co? Domů? Nebo se najíme, opijeme a někde přespíme?" ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Konfrontace dvou přístupů k životu. 1) Lehce ponudnělý velmi italský snímek má pro mě přitažlivost zejména kvůli dobovým reáliím, které ukazuje._____ 2) Didaktický konec pak celou tu poněkud umělou atmosféru volnosti a nespoutanosti usměrňuje a relativizuje._____ 3) Líbily se mi i parádní radostné písničky. Zkuste třeba tuhle: Guarda come dondolo / guarda come dondolo con il twist / con le gambe ad angolo / con le gambe ad angolo ballo il twist / Sarà perché io dondolo / saranno gli occhi tuoi che brillano / ma vedo mille mille mille lucciole / venirmi incontro insieme, insieme a te /. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Dva mladí sympaťáci si během neplánované projížďky autem užívají chvíle ve víru bezstarostného života. Gassman a Trintignant hrají naprosto skvěle a s obrovským charismatem dva povahově zcela rozdílné muže, uvolněná šedesátková atmosféra má zde ve spojení s prosluněnou Itálií oněch časů i navzdory černobílému vizuálu podmanivé kouzlo, takže film si může dovolit plynout v té jednoduché historce bez větších zvratů a s důrazem na atmosféru, aniž by nudil. Pocitově jsem mnohem blíž měl k plachému Robertovi, s nímž jsem se brzy stotožnil a Bruna bral hlavně jako zábavného průvodce touhle vyjížďkou, s posledními minuty jsem však začínal tušit cosi tragického... Po většinu času pohodový film s nejednou hezkou chvilkou přenášel i na mě to kouzlo bezstarostného okamžiku a příležitost s hrdiny si ho na dálku vychutnat, než přijde neodvratný závěr. Přidávám se do řady k těm, které Sváteční vyjížďka bavila víc, než hippisácká Bezstarostní jízda, jejíž tvůrci tady inspiraci ve vybraných motivech i vyústění nezapřou. [85%] ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Konec mě naštval. Protože vlastně nakonec vyhrál blbec. Takový Easy Rider, kdyby umřel kamioňák. Dobové reálie skvělé, putování od města k městu fajn, ale nakonec mi přijde, že ten rozvážnější a v podstatě moudřejší nakonec přišel o vše. A jestli si blbec něco uvědomil, to se nedozvíme. Ano, svoboda, nespoutanost a volnost, ale neměli bychom se snažit nutit druhým lidem život, který se jim na čas teoreticky může líbit, ale jinak inklinují k něčemu jinému. ()

progression 

všechny recenze uživatele

Bezstarostná jízda po italsku ve skvělé interpretaci Vittorrio Gassmana a Jean-Louise Trintignanta (tehdy ještě v počátcích své strmé herecké kariéry a to nejenom ve Francii) neztratila ani po letech nic ze své bezprostřednosti a zajímavosti, ba právě naopak. Děj není zdaleka až tak podstatný, i když krásné italské lokace, spousta překrásných žen i zajímavých aut nejsou samozřejmě nedůležité. Nejdůležitější je však krásně znázorněný vztah dvou zpočátku absolutně povahově potikladných ústředních představitelů. A ten dvoudenní vývoj vzájemného vztahu i vzájemné "ovlivňování" povah i životních priorit je ve filmu ukázáno moc povedeným způsobem, na němž mají kromě režiséra dva ústřední herečtí představitelé opravdu lví podíl. Starosti si může dělat jen divák, ať už v průběhu projížděk, tak i při přemýšlení o jejich povahách. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (12)

  • Dino Risi uvažoval o závěru, ve kterém Roberto Mariani (Jean-Louis Trintignant) zabije Bruna Cortona (Vittorio Gassman). Alternativní konec ale nebyl natočen pro nedostatek financí. (HONXX)
  • Film provází a ve více scénách se v něm objeví v různých formách píseň italského zpěváka Edoarda Vianella „Guarda come dondolo“. (skinny9)

Reklama

Reklama