La La Land

Celkové nadšení sice značně degraduje fakt, že muzika chvílemi slouží více Chazellově platonické lásce k ní samotné než dramaturgickému vývoji příběhu (jako příklad uvádím nádherně sestříhanou scénu z kina, která je pro mne nejkrásnějším romantickým výjevem ever, ale v okamžiku jejího vyvrcholení, kdy jsem k Emičce skoro sám začal špulit pusu, je nahrazena vizuálně půvabnou, ale emocionálně ne tak silnou hudební sekvencí), ale přesto je La La Land bezesporu nejkrásnějším hollywoodským muzikálem od Moulin Rouge. Zpočátku schází dramaturgická lehkost a spád a taneční čísla neoplývají kdovíjakou vizuální nádherou, ale Chazelle postupně mocně utahuje Ryanovi i Emičce tkaničky a protahuje je úžasným snem, který by chtěl (a měl se pokusit) prožít každý. Sněme, prožívejme, tancujme a ničeho nelitujme. Posledních patnáct minut - Baz Luhrmann feat. Wes Anderson... (26.02.2017)

Muzikál popravdě není a nikdy nebude můj šálek rooibosu. Na druhou stranu je ale Damien Chazelle hodně velké lákadlo, které by bylo škoda nechat si ujít. Už kvůli dokonalému Whiplashi. La La Land má totiž i přes obyčejnou zápletku naprosto krásná taneční čísla, perfektní pár v podobě Ryana Goslinga a Emmy Stone, velice pěkné písničky a dokonalou závěrečnou scénu, kterou by si neměl nechat ujít žádný milovník filmařiny, který tvrdí, že filmy jsou tu především proto, aby nás bavily. Celý film ale nemá jen těchto pár nej, on také zároveň dokazuje i to, že Damien Chazelle je nejen precizní filmař, ale i obrovský milovník jazzu, u kterého se dá předpokládat, že do budoucna nám ho s radostí ještě párkrát vnutí. A mně to teda vůbec vadit nebude. (22.01.2017)

Něžné, citlivé, většinu času optimistické a vlastně celé nadčasové. Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na plátně prostě patří, velice jim to sluší a to, že zaostávají za muzikálovou elitou 50. let je vlastně jedno. Damien Chazelle dokáže pomocí pár světel, barev a za zvuků hudby od Hustina Hurwitze vykouzlit podmanivý zasněný svět. Je to jako se dívat skrz čas 60 let dozadu, do dob, kdy Los Angeles byl místem splněných snů a tancovat v záři reflektorů (nebo pouliční lampy) dávalo člověku pocit věčnosti. La La Land je kouzelně něžný snímek, který místo barev mění odstíny, místo deště používá sníh a místo dokonalého tance sází na sympatie. Možná je škoda, že film nedokáže strhnout jako Moulin Rouge, agresivně vtáhnout, nepustit, donutit diváka prožívat "tím bolestivým způsobem". Tohle pohladí, jako políbek Emmy Stone na tvář, ucítítě tu její krásnou vůni a ona odejde a vy si budete chtít tu chvíli zopakovat (soundtrack k tomu velice pomáhá). Byl jsem nadmíru potěšen a přestože jde spíše o lepší 4*, tu pátou tam dávám za to pohlcení, hlavně v epilogu, kdy jsem se zahlédl nejvíc... Nejlepší muzikál od Moulin Rouge. (01.01.2017)

Přišlo mi, že se snažili o romantický opus magnum, hrající na pseudonostalgickou notu, ale mě to nestrhlo. Starý filmy a jazzík jsou sice fajn propriety, ale to že je používáte neznamená, že je film kvůli tomu rázem dobrý. Nijak mě nenadchla jedinná písnička. Opravdu mne to bavilo jen když byl Gosling nucen hrát na Michal David klávesy, a Emma Stone (hraje skvěle) se mu vysmívala. A pak ještě ta jejich hádka. (13.01.2017)

Je to pecka.......ale rozhodne to nie je pre každého. Ja milujem muzikály, staré filmy, Goslinga s Emmou a hrozne ma baví obdivovať rôzne filmárske postupy. Navyše riešim veľa podobných vecí súvisiacich s tvorivou slobodou ako hlavný hrdinovia. Takže to znamená, že hromada ľudí nepochopí aká je to bomba. Ale myslím, že o výnimočnosti toho filmu mnohé vypovedá to, že nenávidím jazz na ktorom je to postavené a aj tak som bol z toho paf. Nie je to rozhodne tak prispôsobivé a pre každého ako Whiplash, no paradoxne možno preto ešte lepšie. (15.12.2016)