Demolice

Zřejmě se dá pochopit, proč je v Hollywoodu, a potažmo ve filmovém průmyslu obecně, tak moc populární psát a točit o krizi bílého muže ve středních letech. Viděli jme to nesčetněkrát a ještě jednou tolik nám toho chystají v hrnci. Jenže jsme to ještě neměli možnost ochutnat s Gyllenhaalem. Stejně jako v Dallas Buyers Clubu to Valléemu utáhne jeden charakter se svou star-power. Gyllenhaal je už tolik let neskutečně silnej a pořád se vyplácí stalkovat jeho filmotéku. A jak dostane výborně napsanou postavu, je to tam. Myslel jsem, že už je to téma okousané, ale okořenili jej parádně! (28.08.2016)

Herecký chameleon Jake Gyllenhaal opět září ve skvěle vybrané roli ve vtahujícím filmovém zážitku. Demolition je totiž příběhem muže, který se po smrti své ženy snaží najít svůj výchozí bod, nicméně navzdory všem pokusům se jenom stále více motá v kruhu utkaném ze zoufalství a osobní nejistoty. Tento podivuhodný "kolotoč" eskaluje působivou demolicí, která trefně interpretuje jeho starý, šedivý a tuctový život, což se v závěru zavrží dojemnou katarzí se sebou samým. Jediná vada na kráse tohoto ojedinělého snímku je jeho délka, která bohužel dává prostor několika hluchým místům. Až na tento detail zdvihám všechny palce nahoru! „Dear Champion Vending Company: I put five quarters in your machine and proceeded to push B2, which should have given me peanut M&M's. Regrettably, it did not. I found this upsetting, as I was very hungry, and also my wife had died ten minutes earlier.“ (25.06.2016)

Vzpomněl jsem si při tom na Volání o pomoc, ve kterém se Adam Sandler také ryze po svém vyrovnával se ztrátou svých bližních. Tohle je trošku odlehčenější verze, přesto stále působivá a i přes ten permanentně nahořklý úsměv ve tváři naprosto strhující. Jedna z nejsilnějších filmových psychoterapií posledních let. (25.01.2017)

Gyllenhaalova postava byla totální čůrák, což ubralo dost procent samo o sobě. Navíc mě Demolice netrefila ani vnitřně, takže zůstal kladný pocit leda tak z mírné stopáže a překvapivě kvalitní režie. V ostatních aspektech ale dost bída, takže jsem byl nakonec hodně rád, když jsem viděl závěrečné titulky. 50% (02.08.2017)

Zvláštní a svým způsobem zajímavý a vtíravý film, který se postupem stává filmařským experimentem a diváka drží u obrazovky spíše očekávání, co všechno Davis ještě rozmlátí a vyvede, než děj samotný, který tak trošku prošumí na druhou kolej. Místy je to absurdní, experimetální, někdy úsměvné, ale hlavně je to o prostém vyrovnání se sám se sebou v krizové životní situaci. Bezesporu to má osobitost a Jakeovi posílám palec hore i za to, že se nebojí těchhle nízkorozpočtovek s nejistým výsledkem. (10.08.2016)