Demolice

Zřejmě se dá pochopit, proč je v Hollywoodu, a potažmo ve filmovém průmyslu obecně, tak moc populární psát a točit o krizi bílého muže ve středních letech. Viděli jme to nesčetněkrát a ještě jednou tolik nám toho chystají v hrnci. Jenže jsme to ještě neměli možnost ochutnat s Gyllenhaalem. Stejně jako v Dallas Buyers Clubu to Valléemu utáhne jeden charakter se svou star-power. Gyllenhaal je už tolik let neskutečně silnej a pořád se vyplácí stalkovat jeho filmotéku. A jak dostane výborně napsanou postavu, je to tam. Myslel jsem, že už je to téma okousané, ale okořenili jej parádně! (28.08.2016)

Gyllenhaal od roku 2002 nenatočil špatný film a je to nenápadná hvězda, která zahraje cokoli. V tomto filmu jen potvrzuje, že to jeden z největších talentů a co víc, dokáže si vybírat filmy s bravurou. Spořádaný manager vyšší třídy, kterému se po tragické nehodě zemře manželka hroutí svět, jeho osobnost psychicky situaci nezvládá a mění se po všech stránkách. Zpočátku mu k tomu pomáhají dopisy, díky kterým se seznámí s Karen. V této pasáži mi to trošku připomnělo film Ona, ale s menší intenzitou. Člověk si říkal, zda je hrdinova proměna na sílu, aby zapomněl na bolest nebo zcela náhodná, kdy nezvládá duševní vypětí. V některých situacích jde až za hranou, ale pořád to není ten největší extrém, a proto některé momenty strnou méně a více. Kdo se vyžívá v ničení majetku, dvojnásobně doporučuji......8/10 (05.11.2016)

Po delší době a nepočítaném množství přehrání soundtracku jsem se k Demolition vrátil... Valléeho způsob vyprávění mi docela sedí (Wild, Big Little Lies) a Gyllenhaal hraje svou postavu prostě dokonale - až si chcete pustit do uší taky Mr. Big a jít se taky protančit městem... Myslím, že někdy dám i třetí kolo... (22.07.2017)

Jake Gyllenhaal si před pár lety začal vybírat zatraceně zajímavé projekty a zatím ho to naštěstí neopustilo. Pochopit lidskou duši, ať už se nachází v jakémkoliv rozpoložení, je vždy sakra těžké. Post-traumatické drama od kanadského tvůrce Klubu poslední naděje startuje hned v první scéně tragickou událostí. Mladý finančník, kterého na solidní flek dostal tchán, přijde při autonehodě o manželku. V nemocnici mu navíc automat na cukrovinky nevydá bonbony. Na hovno den. Jenže truchlit mu nejde. A divák neví, zda se smát nebo brečet. Smutný feel good movie o vnitřní demolici jednoho mladíka, který po ztrátě manželky volí několik netradičních řešení a ke svému okolí začne být zatraceně upřímný. A postupně si přiznává, že ani neví, co byla jeho manželka zač. Do toho navíc poznává Naomi Watts a jejího svérázného synka. Samozřejmě se bude zase hlavně mluvit o Gyllenhaalovi, neb jeho výkon je uhrančivý a strhující. A i přes všechny jeho „přešlapy“ k němu divák cítí nemalé sympatie. Za mě spokojenost a fajn soundtrack. (07.07.2016)

Tohle téma ve mě vzbudilo skepsi co se komedie týče a tenhle pocit byl oprávněný. Komediálního tu nebylo vůbec nic a žánrové zařazení nechápu. To by mi ale ani tak nevadilo, pokud by to nahrazovala dramatická linka. Ale to se bohužel nestalo. Já sice chápu, co tím chtěl básník říci, ale forma, jakou se hlavní hrdina vyrovnával se smrtí manželky resp. to, jak hledal důvod, proč se mu nedaří truchlit odpovídajícím způsobem, to mi bylo naprosto cizí a nerozuměl jsem tomu. To, že byl film obsazen výbornými a solidně vystupujícími herci byla v tomto případě jen malá náplast. 30% (06.07.2016)