Demolice

Každej člověk po dlouhym pracovnim týdnu občas prostě potřebuje něco zdemolovat, aby si odpočinul a trochu zašlapal ty zasraný stereotypy. My jsme s Jakem Gyllenhaalem bořili rovnou celý baráky a přestože to byla silně depresivní podívaná, vážně jsme si u toho odpočinuli a po skončení jsme byli lehký jak pozlátko ve větru. Scénář tohohle nerváku bere všechny starosti s obrovským nadhledem a deprese ovdovělého chlápka, kterému nějak nedochází, co se vlastně stalo, člověku přijdou až zábavný. Gyllenhaal se celej film točí na kolotoči zoufalství, občas rozseká záchod v práci, někdy rozebere ledničku, jindy zas do sebe nechá střílet z pistole. Do toho poslouchá punk a naučí vás správně používat slovo fucking tak, aby jste nezněli jak idiot, když ho vyslovíte. Po DiCapriovi je to další adept, kterej okamžitě musí dostat Oscara! Takže vemte palici a rozsekejte alespoň svojí kuchyňskou linku, pomáhá to. TOP 2016 … 9/10 (28.06.2016)

Vzpomněl jsem si při tom na Volání o pomoc, ve kterém se Adam Sandler také ryze po svém vyrovnával se ztrátou svých bližních. Tohle je trošku odlehčenější verze, přesto stále působivá a i přes ten permanentně nahořklý úsměv ve tváři naprosto strhující. Jedna z nejsilnějších filmových psychoterapií posledních let. (25.01.2017)

Jake Gyllenhaal si opět střihl jednu z těch prapodivných postav prapodivných amerických velkodramat. To mu jde asi ze všeho nejlíp. Až skoro mám pocit, že v soukromí bude taky dost divnej, když mu tyhle uzavřené osoby, u kterých vůbec nevíte, co se jim honí hlavou, tak neuvěřitelně jdou. Filmařsky je to následně klasika Jean-Marc Valléeho. On se v těch netypicky typických dramatech vysloveně vyžívá a snaží se onou syrovostí být hodně precizní. Divákovi k tomu vůbec nic nevysvětluje a nutí ho zapřemýšlet nad onou postavou Jacka. Přemýšlel jsem, přemýšlel. Nic moc nevymyslel, ale jeho divnost mě i přesto donutila film dokoukat až do konce. (17.05.2017)

Tohle téma ve mě vzbudilo skepsi co se komedie týče a tenhle pocit byl oprávněný. Komediálního tu nebylo vůbec nic a žánrové zařazení nechápu. To by mi ale ani tak nevadilo, pokud by to nahrazovala dramatická linka. Ale to se bohužel nestalo. Já sice chápu, co tím chtěl básník říci, ale forma, jakou se hlavní hrdina vyrovnával se smrtí manželky resp. to, jak hledal důvod, proč se mu nedaří truchlit odpovídajícím způsobem, to mi bylo naprosto cizí a nerozuměl jsem tomu. To, že byl film obsazen výbornými a solidně vystupujícími herci byla v tomto případě jen malá náplast. 30% (06.07.2016)

Film mi pripomenul jednu potrhlú až zvrátenú vetu: "ČO SOM SA NATRÁPIL, KÝM SOM O VŠETKO PRIŠIEL . Aj mladý David (ktorého tak squelo uhral Gyllenhaal) sa počas celého filmu svojsky a s vervou nevedel zmieriť so smrťou svojej manželky, dlho mu trvalo, kým pochopil, že ju miloval. Pochopil, že jeho nebohá žena ho tak milovala, že dobrovoľne šla na potrat, len aby sa necítil menejcenným otcom dieťaťa s Downovým syndrómom. No a keď k filmu pridáte sympatickú Naomi Watsovu, a výbornú muziku ... a hranie sa s kamerou ... neostáva len milovníkom dram odporučiť. K filmu sa určite niekdy vrátim a možno pridám bodík :). (01.07.2016)