Demolice

Jake Gyllenhaal si před pár lety začal vybírat zatraceně zajímavé projekty a zatím ho to naštěstí neopustilo. Pochopit lidskou duši, ať už se nachází v jakémkoliv rozpoložení, je vždy sakra těžké. Post-traumatické drama od kanadského tvůrce Klubu poslední naděje startuje hned v první scéně tragickou událostí. Mladý finančník, kterého na solidní flek dostal tchán, přijde při autonehodě o manželku. V nemocnici mu navíc automat na cukrovinky nevydá bonbony. Na hovno den. Jenže truchlit mu nejde. A divák neví, zda se smát nebo brečet. Smutný feel good movie o vnitřní demolici jednoho mladíka, který po ztrátě manželky volí několik netradičních řešení a ke svému okolí začne být zatraceně upřímný. A postupně si přiznává, že ani neví, co byla jeho manželka zač. Do toho navíc poznává Naomi Watts a jejího svérázného synka. Samozřejmě se bude zase hlavně mluvit o Gyllenhaalovi, neb jeho výkon je uhrančivý a strhující. A i přes všechny jeho „přešlapy“ k němu divák cítí nemalé sympatie. Za mě spokojenost a fajn soundtrack. (07.07.2016)

Zřejmě se dá pochopit, proč je v Hollywoodu, a potažmo ve filmovém průmyslu obecně, tak moc populární psát a točit o krizi bílého muže ve středních letech. Viděli jme to nesčetněkrát a ještě jednou tolik nám toho chystají v hrnci. Jenže jsme to ještě neměli možnost ochutnat s Gyllenhaalem. Stejně jako v Dallas Buyers Clubu to Valléemu utáhne jeden charakter se svou star-power. Gyllenhaal je už tolik let neskutečně silnej a pořád se vyplácí stalkovat jeho filmotéku. A jak dostane výborně napsanou postavu, je to tam. Myslel jsem, že už je to téma okousané, ale okořenili jej parádně! (28.08.2016)

// Máte pocit, že Crazy On You od Heart je smutná písnička? Já ho taky neměl. Až doteď. Film o tom, jak dokáže být taková malá životní dekonstrukce nakažlivá, přitom ale naprosto pochopitelná, vtahující a ještě dokonce i místy zábavná. Jake Gyllenhaal znovu dokazuje, že je naprostý herecký chameleon a k tomu ještě ultimátní sympaťák i v roli, která zprvu rozhodně sympatická není. Oproti tomu Naomi Watts dokazuje, že jí mám v žebříčku nejoblíbenějších hereček právem na prvním místě a její čuch na pořádné filmy pořád funguje. Vlastně nebýt toho, že film možná zkouší žonglovat s o jedním tématem víc, než by měl, klidně bych ho pocitově srovnal s loňským Jobsem, který mě taky tak nějak poznamenal a to tak, že napořád. Demolition sice není až tak napínavou hrou, nebo až tak precizně vystavěným snímkem, pořád je to ale zatraceně živelný chaos, ze kterého postupem času vzniká skoro-dokonalý obraz, na který se milerád v budoucnu opět někdy podívám. A doufejme, že to bude i v kině... 9/10 (23.06.2016)

Musím potvrdit nadšené reakce. Škoda č.1 že to většina lidí nepochpí, pravda dlouho není jasné o co a jaký žánr se jedná, ale to vůbec nevadí, naopak. Škoda č.2 že to zůstalo tak pod radarem, tohle mělo bodovat na cenách a mám pocit, že je Gylenhaal herecky uplně jinde, než zbytek mužské konkurence, odehrál to s neuvěřitelnou lehkostí a přitom se nepitvořil. 9/10 (25.06.2016)

(ASI BUDÚ SPOILE:) Bravúrne osedlaný scenár, ktorý musel vzniknúť v hlave niekoho, kto má skúsenosť s tragickou stratou niekoho blízkeho (alebo lepšie povedané toho najbližšieho...), pochopil to aj Gyllenhaal a svojím výkonom mozaiku dokonale uzavrel. Všetky fázy vyrovnávania sa s touto situáciou sú tam akokeby neviditeľné až to k záveru celé do seba zaklapne. Nie je to záver filmu s nálepkou BOOM. Je to "iba" inteligentné. A svojím spôsobom aj kruto katarzistické. (13.08.2018)