Tobě hrana zvonit nebude

Brilantní!! Ukázka toho, jak nikdy, nikdy, nikdy netočit žádný film. Ale bavila jsem se královsky, to se musí nechat. Hlášky typu: "Úplně jste zapomněli, že mám dneska svátek!!", "Nazývejte mě pouze paní profesorko nebo paní doktorko...", "To víte, lidi jsou zlí, i psa mi otrávili!", "Novinařina je poslání - pravdivě informovat a vždycky být při tom!", no, v podstatě každá druhá replika u mě vyvolala záchvat smíchu. (03.06.2014)

Další agitační nádhera z let sedmdesátých, která je k historii parodická a neuvěřitelně vykonstruovaná. Musí se nechat, že svého film asi dosáhl a dá se u něj vydržet, protože zvědavost nad "humánním a oduševnělým" vyústěním je postupně silnější než averze vůči němu, ale ve finále stejně rezonuje jenom ta averze. Režijní neschopnost Trapla je navíc docela vtipná, když už nic.. (15.12.2018)

Dokumentární hodnota je tady obrovská, leč z druhé strany barikády. Přesto může tento film dnes sloužit jako oko tehdejšího "velkého bratra", jako snímek ukazující postoje a názory naší slavné KSČ na srpnové události roku 1968 (zde zakamuflované do soudního případu týkajícího se ženy, která byla napadena "bandou" demonstrantů). Rozdíl mezi agitkami z padesátých let a propagandou let normalizačních je především ten, že v těch padesátkách to mohl brát ještě kde kdo smrtelně vážně a mohl opravdu věřit, že komunismus spasí svět. Naopak v době normalizace muselo být jasné i nejzapřísahlejšímu straníkovi, že idea komunismu je již dávno mrtvá, a že se pokouší pouze uměle oživit. Takovéto filmy pak nemohly být brány vážně, ale přesto vznikaly (viz Vítězný lid, Julek, Hroch a mnohé další...). Tento film má narozdíl od ostatních podobných alespoň nějaký spád, dokumentární hodnotu, zároveň je však odstrašujícím případem - a měli by si jej povinně pustit všichni voliči komunistů, ať vidí, jakou zlovůli podporují. Výkony herců jsou pak různorodé, od dobrých, přes průměrné až po katastrofální (nejvíce zaujme výkon skvělého Martina Růžka, půvabem pak oslní Hana Davidová). Jedinou hvězdičku dávám kvůli tomu, že existují ještě horší propagandistické filmy - bohužel. (13.10.2013)

Peklo na zemi, aneb mechanismy normalizace obnažené až samu hranici trapnosti, neumělosti a ideologického balastu, jehož křečovitost si díky absenci esenciálního nadšeni nezadá s kinematografií 50. let. Trapl zřejmě zapomněl, že nerežíruje rozhlasovou hru, herci jsou bohužel po většinu času vidět. Naprosto bizarně působí lyrické vsuvky, které matlají detailní záběry na kaluže, hroby rudoarmějců, růže a pekelný švorckovský přednes Jiřiny Petrovické. To, co se děje na rovině ideové, bych bez váhání označil za kolotoč pro mentálně zaostálé. Legitimizace srpna 1968 na obrazu socilogického vzorku spodiny, která zneužije tzv. "svobodu" k lynčování uvědomělých soudruhů a zamazávání vlastních hříchů z let 50., probíhá na tak kreténské úrovni, že uražen se musel cítit i dobový divák. Smutná skutečnost, že normalizační idelogie zcela postrádala svůdný utopický moment a byla založena na bohapustém falšování, tu vystupuje na povrch se vší obludností. Nicméně pokud odhlédneme od dnešních předsudků a sledujeme film jako dílo insitního pitomce, který chtěl vytvořit cosi jako satiru a společenské drama, jedná se o jeden z nejzábavnějších snímků v dějinách filmu. (29.10.2008)

Tenhle film je strašně hloupej a navíc jsem v něm nenašel ani moc to kouzlo nechtěnýho, což většinou u podobnejch agitačních blbostí funguje. Hlavní postava soudružka prokurátorka je nesympatická na první pohled a většinu filmu sledujete, jak někde zevluje a posloucháte nějaký její vnitřní monology. Když pak dojde k samotnýmu monster-procesu, tak je to fakt komedie. Přestože soudružka prokurátorka v podstatě nepředložila jedinej důkaz, tak se tam najednou všichni začnou navzájem udávat a ukáže se, že v tom maj prsty i lidi na mnohem vyšších pozicích, než nějakej prosťáček, kterej akorát celou dobu opakuje, že se o politiku nezajímá a že si radši zajde na pivo do hospůdky. Mimochodem Karel Vochoč v paruce vypadá jako debil. (28.05.2012)