Tobě hrana zvonit nebude

Bez Sovětského svazu nejsme nic. Traplova divadelní hra, v tomto případě její filmová podoba, je pokroucený, zhovadilý zmetek, jehož obsahová difamace nemá v kontextu znormalizované kinematografie obdoby. Hrozné. Plakát. Zkreslování osmašedesátého roku. Samá slova. Prázdná a směšná a všechno dohromady je vymyšlené. Stranický herecký kádr v pohotovosti – afektovaná Petrovická, která si zapaluje jednu cigaretu za druhou a tváří se odhodlaně, Mixa, Vochoč, Davidová, Zounar, Švorc, o němž Miroslav Macháček prohlásil, že i kdyby hrál každý den, tak se to stejně nikdy nenaučí... Vstup na vlastní nebezpečí. (25.07.2018)

Mám zvláštní zálibu a ta se stále zvětšuje s množstvím již viděných propagandistických filmů ať už z ,,radostných'' let padesátých či z období tzv. ,,normalizace'', kdy normální nebylo nic a nenormální se lidem tlouklo do hlav. Filmů s touto tématikou (mnou neviděných) nacházím stále méně a při jejich sledování si připadám jako takový laborant specialista. Vím co mám za sajrajt v petriho misce (na obrazovce) a vím jak ten virus jeden čas zamořoval široké okolí a infikoval zdravé lidi. To se mi samozřejmě stát nemůže a tak s vědeckým zápalem sleduji tyto propagandistické výrobky a díky odstupu a znalosti dějin, posuzuji si míru jejich nebezpečnosti v tom jak nenápadně či naopak nápadně podsouvaly určité myšlenky a přesvědčení širokým masám v kinech. Jejich škodlivost, nebezpečnost, jejich schopnost infikovat... Musím uznat, že jsem za ta léta bádání měl před očima lecos od vysoce infenkčních a nebezpečných záležitostí po obyčejné naprosto neškodné a nablblé filmečky. Pokud bych tedy po nahlédnutí do pomyslného mikroskopu měl určit závažnost tohoto konkrétního ,,viru'', který jsem dokoukal, musím konstatovat, že se jedná o zcela neinfekční záležitost, tak jednoduchou, že to nemohlo obstát ani v roce 1975. Debilita komoušů musela být značná, když tohle někdo dovolil vysílat veřejně aniž by si uvědomil, že je to celé kontraproduktivní a zesměšňuje to nejen tvůrce ale i stranu samotnou. Možná se v tom nějaký soudruh našel, možná, že i jej přestali na jaře 1968 sousedé z domu (kromě domovnice) zdravit, to ale byli jistě vyjímky. Celý ten návrat do padesátých let, kdy se lehce uznávají přešlapy, ale opět je činí jen ti co filmu hrají záporáky je směšný. Šílené jsou i některé ,,normální'' scény jako např. ta když Mixa přijde s kyticí karafiátů a flaškou domů za manželkou soudružkou prokurátorkou se udobřit po minulé hádce aby se s ní hned bezdůvodně pohádal... Pekelné jsou retrospektivní vsuvky z nichž nejlepší je ta jak malý hošík klade kytičku na hrob rudoarmějce... Celý ten zápal soudružky prokurátorky dopátrat se pravdy i když si může uškodit jak profesně tak v osobním životě... Zkrátka a dobře hrůza. Původně jsem myslel, že za tu celkem zábavnou úvodní naháněčku manželky soudruha vlasatými vagabundy, kteří navíc u jakéhosi maďarského bigbeatu kývali auty v ulici :-) - dám alespoň jednu rudou hvězdu bez srpu a kladiva, ale po dokoukání a expertýze vzorku odstupuji s hnusem od mikroskopu, sundávám bílý plášť a dávám odpad, kam posléze odhazuji s gumovými rukavicemi i tento pitvaný vzorek ! ODPAD ! (10.04.2017)

Zrucne natoceny film, ktery krasne dokumentuje dobu, ve ktere se dej odehrava. Dobre vyobrazena obzaloba vs. obhajoba. Pro mapovani dejin 20. stoleti (z ruznych pohledu) velice hodnotny film. Herecke vykony velmi dobre (Ruzek byl vyborny herec), stejne tak i hudebni doprovod behem celeho filmu. Vzhledem k bidnemu hodnoceni pridavam jednu hvezdicku. (25.01.2012)

Tohle byl zvlastni, kontroverzni zazitek... Obdivuju vzdycky, kdyz se nekdo dokaze postavit proti presile, a Petrovicka to zvladla na jednicku. Prokuratorka se snazi vypatrat a obvinit konkretni lidi z davu, ktery lyncoval mladou zenskou s ditetem. O tom ten film je. Jednu hvezdu pridavam navic na truc tem, kteri tomuhle filmu dali odpad. P.S.: Je fakt, ze natoceno to moc dobre neni, a chvilema (v tech retrospektivach) mi to pripominalo Nemeho Bobse..."vite, to bylo tak..." (07.01.2013)

Břídil Trapl nezklamal, natočil tezovitý, pseudointelektuální a proklamativní film, v němž jsou navíc všechny postavy černobílé. Samotná myšlenka boje prokurátorky proti zlu spáchanému v rámci davového šílenství by přitom mohla být velice nosná. To by ji ovšem svým neumětelstvím nesměl znásilnit zrovinka Trapl. K veškerým nešvarům tohoto filmu bych doplnila ten, který mne zaráží nejvíce. Traplovi se podařilo režírovat Růžka tak, že i jeho kreace vyznívají trapně. Neuvěřitelné. Tímto si tento snímek zařazuji na druhé místo mého osobního žebříčku nejhorších československých filmů. Na vedoucím místě stále zůstávají Talíře nad Velkým Malíkovem. (03.05.2019)