Tobě hrana zvonit nebude

Ta první scéna, ve které delikventní mládež zblázněná jarem 1968 ohrožuje nějakou ženu s dítětem, slibovala dost dobrou zábavu, jelikož každá věta co tady padla, to byla perla a dostal mě i ten tramvaják, který absolutně neuměl hrát. Bohužel se v tom filmu objevil už jenom párkrát. Pak se tam objevila soudružka, která se na ni hodila už jenom ksichtem. Chodí někde po parku (což je motiv, který se v tom filmu opakuje) a v hlavě se jí objevují nějaká moudra. Následně začal příběh o tom, jak soudružka hledá pachatele, co tehdy tu ženu napadly a i když to, s odmyšlením všech těch propagandistických scén a hesel (a to se bez toho blbě představuje), nebylo úplně nejhůř vedené, ale stejně mě ten příběh nebavil. Mohl by se ale líbit feministkám, mají zde silnou hlavní ženskou hrdinku, co se nikdy nevzdá, ať se děje co se děje. Nudilo mě to, ale sem tam taky bavilo, takže to na ty 2* nakonec vidím. A za nejhorší československý film bych to rozhodně neoznačil - viděli jste Talíře nad Velkým Malíkovem? ----- Po druhém zhlédnutí mi přijde, že to načrtne témata platná dodnes (davová psychóza i rostoucí tendence takové věci natáčet než pomoct, či nějak zasáhnout (ačkoli ani to není černobílé, ale v tom se teď nebudu pitvat)) a že by to dokonce jako čisté soudní drama mohlo fungovat, ale to by to nesměl točit vrchní soudruch Trapl, který by nedokázal nenatočil propagandu. Takže má vše politické pozadí, možné neutrální postavy jsou nakonec stejně svině (až na pana Kuchaře, který se přiklonil na správnou stranu - a dokonce zničehonic všichni zjistili, že úžasná a neomylná soudružka na něj žádný podraz neudělala!) a vše skončí tak, jako v každé správné agitce. A těch náhodných zvratů v závěru, co díky tomu přišly! Nádherné. Zábava to pro mě místy zase byla, ale zase ne až taková, takže hodnocení nezměním - a taky kvůli tomu, že jsem včera viděl Dvacátý devátý a oproti tomu tenhle film, ačkoli je filmařsky taky docela hloupý, aspoň trochu nějak vypadá a zapůsobí. Jen mě (znovu) zarazilo, kolik je tam zbytečných scén chození soudružky Oliny po parku a "filozofických" myšlenek o tom, že nikdo není ostrov sám pro sebe. Vlastně jsou tam jen dvě, ale zopakují se víckrát, asi abychom tu složitost všichni pochopili. 2* (02.01.2020)

Snesu hodně, ale co je moc, to je příliš. Černobílejší ztvárnění postav v žádném jiném snímku československé kinematografie z období normalizace snad už ani nelze zhlédnout, pokud není režisérem Vojtěch Trapl či Karel Steklý. Udělat z novináře absolutního trotla, který předá prokurátorce důkazní materiál, jímž si sám na sebe uplete bič – idiotštěji to snad ani vymyšleno být nemohlo. Nepřesnosti ve jménech postav – pán, který tak miluje svou hospůdku, se nejprve prokurátorce představí jako Matěj Brebera, při přelíčení je z něj však najednou Viktor B... A jestli měl bejt vtípek to, že jeden ze svědků lynče se ve filmu jmenuje Karel Vochoč, zatímco skutečný Karel Vochoč zde hraje inženýra Balcara, no, nevím... A dále vše to, co zde zmínili už jiní, kteří film právem odsoudili do propadliště dějin. Schematismus nakvadrát, v mnohém snad schematičtější než v 50. letech. Never more!!! (09.11.2010)

Mám zvláštní zálibu a ta se stále zvětšuje s množstvím již viděných propagandistických filmů ať už z ,,radostných'' let padesátých či z období tzv. ,,normalizace'', kdy normální nebylo nic a nenormální se lidem tlouklo do hlav. Filmů s touto tématikou (mnou neviděných) nacházím stále méně a při jejich sledování si připadám jako takový laborant specialista. Vím co mám za sajrajt v petriho misce (na obrazovce) a vím jak ten virus jeden čas zamořoval široké okolí a infikoval zdravé lidi. To se mi samozřejmě stát nemůže a tak s vědeckým zápalem sleduji tyto propagandistické výrobky a díky odstupu a znalosti dějin, posuzuji si míru jejich nebezpečnosti v tom jak nenápadně či naopak nápadně podsouvaly určité myšlenky a přesvědčení širokým masám v kinech. Jejich škodlivost, nebezpečnost, jejich schopnost infikovat... Musím uznat, že jsem za ta léta bádání měl před očima lecos od vysoce infenkčních a nebezpečných záležitostí po obyčejné naprosto neškodné a nablblé filmečky. Pokud bych tedy po nahlédnutí do pomyslného mikroskopu měl určit závažnost tohoto konkrétního ,,viru'', který jsem dokoukal, musím konstatovat, že se jedná o zcela neinfekční záležitost, tak jednoduchou, že to nemohlo obstát ani v roce 1975. Debilita komoušů musela být značná, když tohle někdo dovolil vysílat veřejně aniž by si uvědomil, že je to celé kontraproduktivní a zesměšňuje to nejen tvůrce ale i stranu samotnou. Možná se v tom nějaký soudruh našel, možná, že i jej přestali na jaře 1968 sousedé z domu (kromě domovnice) zdravit, to ale byli jistě vyjímky. Celý ten návrat do padesátých let, kdy se lehce uznávají přešlapy, ale opět je činí jen ti co filmu hrají záporáky je směšný. Šílené jsou i některé ,,normální'' scény jako např. ta když Mixa přijde s kyticí karafiátů a flaškou domů za manželkou soudružkou prokurátorkou se udobřit po minulé hádce aby se s ní hned bezdůvodně pohádal... Pekelné jsou retrospektivní vsuvky z nichž nejlepší je ta jak malý hošík klade kytičku na hrob rudoarmějce... Celý ten zápal soudružky prokurátorky dopátrat se pravdy i když si může uškodit jak profesně tak v osobním životě... Zkrátka a dobře hrůza. Původně jsem myslel, že za tu celkem zábavnou úvodní naháněčku manželky soudruha vlasatými vagabundy, kteří navíc u jakéhosi maďarského bigbeatu kývali auty v ulici :-) - dám alespoň jednu rudou hvězdu bez srpu a kladiva, ale po dokoukání a expertýze vzorku odstupuji s hnusem od mikroskopu, sundávám bílý plášť a dávám odpad, kam posléze odhazuji s gumovými rukavicemi i tento pitvaný vzorek ! ODPAD ! (10.04.2017)

Můj další ponor ke dnu filmového umění. Trapl, podivná figura, kterému normalizace přinesla šanci režírovat několik (hrozných) filmů natočil propagandu nejhrubšího zrna, zlou a pitomou (tak pitomou, že ve výsledku, předpokládám , kontraproduktivní). Těžko najit něco podobného, snad Za volantem nepřítel, která je až fyzicky nepříjemná. Na začátku filmu proběhne lynčování ženy funkcionáře, do toho dav kýve autem a rozhazuje ovoce (záběr na rozšlápnuté jablíčko), do toho cynický úšklebek chuligána: "To je taky demokracie, pane profesore". Odvážná prokurátorka se nenechá zastrašit výhružnými telefonáty a jde pravdě naproti. Herecké výkony jsou hrozné, dialogy příšerné, režie k smíchu. Petrovická ví, že "Bez Sovětů nejsme nic", v myšlenkách recituje Šrámka a deklamuje Hemingwaye, který se jistě při remiéře několkrát obrátil v hrobě : Proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. A co že dělá divadelně lynčovaná manželka funkcionáře, když je puštěna z nemocnice? Jde se svým synem položit kytku k památníku rudoarmějců. Chtěl sjem se podívat ještě na divadelní hru, ale myslím, že tahle traplovnina mi stačila. (13.07.2011)

Vojtěch Trapl a jeho první svojský výklad historických událostí. Je to kratší než Vítězný lid, takže se dá Hrana dokoukat do konce, ale musíte mít pevné nervy. Traplova neschopnost vést herce a inscenovat je v prostoru tu dosahuje svého vrcholu (to znamená, že někdo stojí v papundeklové kulise, deklamuje nesmyslné věty a kamera na něj čas od času zazoomuje). Neškodná pitomost tohohle filmu mi brání dát odpad!, jako zamýšlená propaganda a ideologický výklad roku 68' totiž selhává na plné čáře. (18.10.2013)