Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jaro a léto roku 1968 bylo živnou půdou pro léta skrytou kontrarevoluci, které se během nestřežené chvilky podařilo zcela rozbourat zavedené, téměř po dvacet let v Československu nadšeně budované pořádky. Mladá žena (Zdena Burdová) je na konci srpna hnána rozlíceným davem chuligánů pod okna autobusu, poněvadž se rozhodne strhnout plakát hrubě urážející jejího manžela, neochvějného komunistu a náměstka v jedné osobě Balcara (Karel Vochoč). Zastání se jí dostane pouze od prokurátorky Ronešové (Jiřina Petrovická), která se rozhodne usvědčit a zažalovat pachatele i přihlížející oné neblahé události. Zásadová Ronešová nedbá osobních problémů (opouští ji slabošský manžel Karel) a vyráží do boje proti reliktům šťastně zažehnaného společenského hnutí, přičemž pravičácký obhájce Kahan (Martin Růžek) jí nemůže být soupeřem. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (63)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Ta první scéna, ve které delikventní mládež zblázněná jarem 1968 ohrožuje nějakou ženu s dítětem, slibovala dost dobrou zábavu, jelikož každá věta co tady padla, to byla perla a dostal mě i ten tramvaják, který absolutně neuměl hrát. Bohužel se v tom filmu objevil už jenom párkrát. Pak se tam objevila soudružka, která se na ni hodila už jenom ksichtem. Chodí někde po parku (což je motiv, který se v tom filmu opakuje) a v hlavě se jí objevují nějaká moudra. Následně začal příběh o tom, jak soudružka hledá pachatele, co tehdy tu ženu napadly a i když to, s odmyšlením všech těch propagandistických scén a hesel (a to se bez toho blbě představuje), nebylo úplně nejhůř vedené, ale stejně mě ten příběh nebavil. Mohl by se ale líbit feministkám, mají zde silnou hlavní ženskou hrdinku, co se nikdy nevzdá, ať se děje co se děje. Nudilo mě to, ale sem tam taky bavilo, takže to na ty 2* nakonec vidím. A za nejhorší československý film bych to rozhodně neoznačil - viděli jste Talíře nad Velkým Malíkovem? ----- Po druhém zhlédnutí mi přijde, že to načrtne témata platná dodnes (davová psychóza i rostoucí tendence takové věci natáčet než pomoct, či nějak zasáhnout (ačkoli ani to není černobílé, ale v tom se teď nebudu pitvat)) a že by to dokonce jako čisté soudní drama mohlo fungovat, ale to by to nesměl točit vrchní soudruch Trapl, který by nedokázal nenatočil propagandu. Takže má vše politické pozadí, možné neutrální postavy jsou nakonec stejně svině (až na pana Kuchaře, který se přiklonil na správnou stranu - a dokonce zničehonic všichni zjistili, že úžasná a neomylná soudružka na něj žádný podraz neudělala!) a vše skončí tak, jako v každé správné agitce. A těch náhodných zvratů v závěru, co díky tomu přišly! Nádherné. Zábava to pro mě místy zase byla, ale zase ne až taková, takže hodnocení nezměním - a taky kvůli tomu, že jsem včera viděl Dvacátý devátý a oproti tomu tenhle film, ačkoli je filmařsky taky docela hloupý, aspoň trochu nějak vypadá a zapůsobí. Jen mě (znovu) zarazilo, kolik je tam zbytečných scén chození soudružky Oliny po parku a "filozofických" myšlenek o tom, že nikdo není ostrov sám pro sebe. Vlastně jsou tam jen dvě, ale zopakují se víckrát, asi abychom tu složitost všichni pochopili. 2* ()

Marigold odpad!

všechny recenze uživatele

Peklo na zemi, aneb mechanismy normalizace obnažené až samu hranici trapnosti, neumělosti a ideologického balastu, jehož křečovitost si díky absenci esenciálního nadšeni nezadá s kinematografií 50. let. Trapl zřejmě zapomněl, že nerežíruje rozhlasovou hru, herci jsou bohužel po většinu času vidět. Naprosto bizarně působí lyrické vsuvky, které matlají detailní záběry na kaluže, hroby rudoarmějců, růže a pekelný švorckovský přednes Jiřiny Petrovické. To, co se děje na rovině ideové, bych bez váhání označil za kolotoč pro mentálně zaostálé. Legitimizace srpna 1968 na obrazu socilogického vzorku spodiny, která zneužije tzv. "svobodu" k lynčování uvědomělých soudruhů a zamazávání vlastních hříchů z let 50., probíhá na tak kreténské úrovni, že uražen se musel cítit i dobový divák. Smutná skutečnost, že normalizační idelogie zcela postrádala svůdný utopický moment a byla založena na bohapustém falšování, tu vystupuje na povrch se vší obludností. Nicméně pokud odhlédneme od dnešních předsudků a sledujeme film jako dílo insitního pitomce, který chtěl vytvořit cosi jako satiru a společenské drama, jedná se o jeden z nejzábavnějších snímků v dějinách filmu. ()

Reklama

Big Bear odpad!

všechny recenze uživatele

Mám zvláštní zálibu a ta se stále zvětšuje s množstvím již viděných propagandistických filmů ať už z ,,radostných'' let padesátých či z období tzv. ,,normalizace'', kdy normální nebylo nic a nenormální se lidem tlouklo do hlav. Filmů s touto tématikou (mnou neviděných) nacházím stále méně a při jejich sledování si připadám jako takový laborant specialista. Vím co mám za sajrajt v petriho misce (na obrazovce) a vím jak ten virus jeden čas zamořoval široké okolí a infikoval zdravé lidi. To se mi samozřejmě stát nemůže a tak s vědeckým zápalem sleduji tyto propagandistické výrobky a díky odstupu a znalosti dějin, posuzuji si míru jejich nebezpečnosti v tom jak nenápadně či naopak nápadně podsouvaly určité myšlenky a přesvědčení širokým masám v kinech. Jejich škodlivost, nebezpečnost, jejich schopnost infikovat... Musím uznat, že jsem za ta léta bádání měl před očima lecos od vysoce infenkčních a nebezpečných záležitostí po obyčejné naprosto neškodné a nablblé filmečky. Pokud bych tedy po nahlédnutí do pomyslného mikroskopu měl určit závažnost tohoto konkrétního ,,viru'', který jsem dokoukal, musím konstatovat, že se jedná o zcela neinfekční záležitost, tak jednoduchou, že to nemohlo obstát ani v roce 1975. Debilita komoušů musela být značná, když tohle někdo dovolil vysílat veřejně aniž by si uvědomil, že je to celé kontraproduktivní a zesměšňuje to nejen tvůrce ale i stranu samotnou. Možná se v tom nějaký soudruh našel, možná, že i jej přestali na jaře 1968 sousedé z domu (kromě domovnice) zdravit, to ale byli jistě vyjímky. Celý ten návrat do padesátých let, kdy se lehce uznávají přešlapy, ale opět je činí jen ti co filmu hrají záporáky je směšný. Šílené jsou i některé ,,normální'' scény jako např. ta když Mixa přijde s kyticí karafiátů a flaškou domů za manželkou soudružkou prokurátorkou se udobřit po minulé hádce aby se s ní hned bezdůvodně pohádal... Pekelné jsou retrospektivní vsuvky z nichž nejlepší je ta jak malý hošík klade kytičku na hrob rudoarmějce... Celý ten zápal soudružky prokurátorky dopátrat se pravdy i když si může uškodit jak profesně tak v osobním životě... Zkrátka a dobře hrůza. Původně jsem myslel, že za tu celkem zábavnou úvodní naháněčku manželky soudruha vlasatými vagabundy, kteří navíc u jakéhosi maďarského bigbeatu kývali auty v ulici :-) - dám alespoň jednu rudou hvězdu bez srpu a kladiva, ale po dokoukání a expertýze vzorku odstupuji s hnusem od mikroskopu, sundávám bílý plášť a dávám odpad, kam posléze odhazuji s gumovými rukavicemi i tento pitvaný vzorek ! ODPAD ! ()

Marthos odpad!

všechny recenze uživatele

Bez Sovětského svazu nejsme nic. Traplova divadelní hra, v tomto případě její filmová podoba, je pokroucený, zhovadilý zmetek, jehož obsahová difamace nemá v kontextu znormalizované kinematografie obdoby. Hrozné. Plakát. Zkreslování osmašedesátého roku. Samá slova. Prázdná a směšná a všechno dohromady je vymyšlené. Stranický herecký kádr v pohotovosti – afektovaná Petrovická, která si zapaluje jednu cigaretu za druhou a tváří se odhodlaně, Mixa, Vochoč, Davidová, Zounar, Švorc, o němž Miroslav Macháček prohlásil, že i kdyby hrál každý den, tak se to stejně nikdy nenaučí... Vstup na vlastní nebezpečí. ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Tohle byl zvlastni, kontroverzni zazitek... Obdivuju vzdycky, kdyz se nekdo dokaze postavit proti presile, a Petrovicka to zvladla na jednicku. Prokuratorka se snazi vypatrat a obvinit konkretni lidi z davu, ktery lyncoval mladou zenskou s ditetem. O tom ten film je. Jednu hvezdu pridavam navic na truc tem, kteri tomuhle filmu dali odpad. P.S.: Je fakt, ze natoceno to moc dobre neni, a chvilema (v tech retrospektivach) mi to pripominalo Nemeho Bobse..."vite, to bylo tak..." ()

Galerie (1)

Zajímavosti (3)

  • Filmovanie prebiehalo v Prahe a Hradci Králové. (dyfur)
  • „Komu zvoní hrana“ je obrat, který bychom mohli parafrázovat také jako „komu zvoní umíráček”, „kdo to má nahnuté” nebo „kdo to má spočítané”. (sator)

Související novinky

Reklama

Reklama