Rodinka Bélierových

Herce tu vůbec neznám, ale, na první pohled, jsem doufal v povedenou francouzskou komediální klasiku, která umí kolikrát hodně překvapit a zároveň i potěšit. To se mi také nakonec splnilo. Pro mě neznámí herci vytvořili naprosto úžasnou, za pár let, podle mě tradiční komediální klasiku nejenom pro hluchý, němý, ale i pro hluchoněmý. Tvůrci si tu s laskavostí dělají legraci ze všeho a ze všech. Zároveň ale, jakoby mimoděk, vypráví hezký rodinný příběh, na který je radost koukat, a který v závěru citově perfektně burcuje. Nasmál jsem se, citově jsem se vyždímal a na závěr jsem uznal, že tak dobrou francouzskou pecku jsem dlouho neviděl. Palec rozhodně nahoru. (27.12.2017)

Rovnou se přiznám, že jsem čekal nějakou šaškovskou blbinu, ale nakonec jsem dostal nesmírně zábavný film, který je sice komedií, ale hlavně je filmem, který dokáže předávat zajímavá témata způsobem, který je vtipný, ale přitom se dostává k jejich podstatě. A navíc není zbytečně patetický ani sentimentální. Velmi příjemné překvapení. (03.01.2016)

„Váš otec si myslí, že lidé budou volit někoho hluchého?“ - „A proč ne. Když už zvolili debila…“ Snímek se snaží o určitou míru nekorektnosti a nabourávání předsudků (nejen) ohledně hluchoněmých lidí, takže se tu divák setká s extrémy od zprostředkovávaného setkání u sexuologa(?) až po emocionální otcovo „naslouchání“ dceři. A v tom právě tkví největší síla, ale zároveň i slabina filmu. Dokud jde jen o humor, není moc co řešit, vtipy vesměs fungují (i když je nutné si uvědomit, že hlavní hrdinka teprve vstupuje do puberty), nechybí pohodová atmosféra. Ovšem jak přijde na dojímání, film se pohybuje na tenkém ledě, přičemž se občas udrží přesně na hraně (procítěný zpěv s „překladem“), jindy je již za ní (směrem ke konci stále víc, ze závěrečných pohlednic mi bylo skoro až na zvracení a ten zbytečný příklon k Hollywoodu jsem nepobral). Celkový dojem mi vychází na slušné 4*. „Kdo to je?“ - „Grégoire.“ - „Neříkej, že jsi s ním spala!“ - „To ti neřeknu.“ - „A co Kamel?“ - „Rozešli jsme se včera před matikou.“ - „A tenhle?“ - „Ten byl po matice.“ (13.02.2018)

Některé filmy překypují negativními postavami. Zde je tomu naopak. 1) Filmík jest to průhledný, jednoduchý, plný slunce, radosti a optimismu._____ 2) Líbil se mi 18letý Ilian Bergala (zpěvák Gabriel) a skutečný neslyšící Luca Gelberg, jehož věk jsem nezjistil (mladý Paulin bratr Quentin)._____ 3) Herci strávili čtyři měsíce učením se znakové řeči._____ 4) Louane Emera se probojovala do semifinále (5. - 8. místo) 2. řady francouzské verze soutěže The Voice (2013). V soutěži si jí všiml Eric Lartigeau a obsadil ji do role Pauly (filmový debut). Její první CD Chambre 12 vyšlo v roce 2015 a stalo se nejprodávanější deskou roku ve Francii._____ 5) 67letý Michel Sardou je slavný francouzský zpěvák a skladatel. (05.02.2021)

Svěží filmový vítr z Francie/Belgie v podobě rodinné komedie o neslyšících Belierových se ke mně dostal až dnes, nicméně i přes zpoždění (mně už tak nějak vlastní) jsem za to moc ráda, byla to báječná podívaná.. Otevřenost, upřímnost, láska, nadhled, vtip, tolerance.. To vše se tu příjemně snoubí a nenásilně prolíná.. Louane Emera je v roli Pauly okouzlující a její učitel hudby Eric Elmosnino fantastický.. (29.10.2019)