Hostinec „U kamenného stolu“

Táto skvelá konverzačná komédia bola pre mňa veľmi príjemným prekvapením. Má to ešte toho krásneho ducha prvej republiky a predsa to už je iné ako komédie tej doby, kvalitnejšie, nie také plytké, s inteligentnejším humorom. Ten je najmä konverzačný, pričom tie spôsoby rozhovorov sú nenapodobiteľné. Je tu niekoľko párov a každý z nich má zaužívaný iný spôsob komunikácie. Zaznie tu tykanie, (ironické) vykanie (sestry), onikanie v minulom čase (manželka radu) a ešte niečo úplne nedefinovateľného, ale veľmi pôvabného (bratia). Viacerí herci tu predvádzajú výborné výkony, ale najviac ma zaujal mladučký Hrušinský v jednej zo svojich prvých väčších rolí. Film výborne vystihuje ducha doby prvej republiky a akoby symbolicky zakončoval jednu veľkú éru, ktorej štýl dotiahol priam do dokonalosti. (15.08.2021)

Kterak hazardní hra v kuličky rozťala vedví konverzační návyky dvou sourozenců a dohromady je svedl záskok za poustevníka ve vlastním hostinci a jeho nevěrnou choť. Hostinec U Kamenného stolu dává označení "konverzační komedie" zcela nový význam. Vtip je v tom, že každá postava mluví vlastně jiným jazykem. Paní hostinská Tattermuschová ze sebe souká konverzační fráze, paní radová Dynderová umí mluvit normálně, ale svému manželovi důsledně oniká ("Dyndero, on loudí! Já dobře viděla, jak loudí. Musím se za něj stydět."), jejich dcery si ironicky vykají a sourozenci Tomáš a Spytihněv praktikují něco, co by snad lingvisté nazvali budoucím časem podmiňovacího způsobu nejednoznačného čísla. Proto se velmi těžko popisuje, proč je ten film tak vtipný. Můžu sice ocitovat nějakou tu větičku (Šlemrová: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Nesouhlasím, ale budu s vámi diskutovat, jen co složím prádlo."), ale tím vás na správnou stopu nepřivedu. Není totiž tak důležité, CO kdo říká, ale JAK. Při jedné scéně se opakovaně otřásám smíchy jako huspenina ve vichřici: to když vážený dramatický umělec (Jiří Plachý) deklamuje hrdelním hlasem, uvyklým trhat kulisy, úryvek z jakési hry, a plynule přejde v předčítání kuchařského receptu, třímaje dramaticky kuchyňský nůž, kterým v pauzách kuchá kuře. :o) 80% (19.09.2006)

Jeden z posledních filmů éry Vlasty Buriana či Oldřicha Nového, kde nastupující hvězdy let budoucích (Hrušínský, Beneš), dodávají lidem vkusnou zábavu. Pro mě je však největší personou filmu noblesní MISTR, jehož nonšalantně zahrál Jiří Plachý. Tahle postava je prostě dokonalá. Tak vzhůru hleď, mysl níž a vstříc zítřkům, z nichž se hrabeme dodnes... (16.04.2022)

Ojedinělý film dovádějící onu zvláštní atmosféru meziválečných a protektorátních filmů až nad hranici dokonalosti. Beneš, Hrušínský, Šejbalová, Šlemrová, Plachý, Neumann jsou naprosto dokonalí. Ovšem to malé lidské drama, které předvádí Saša Rašilov, se zarývá opravdu hluboko pod kůži. Navíc po dlouhé době jsem zde viděl rovnocenné a na sobě závislé partnerské dvojice. To všechno podkresluje velmi příjemný hudební doprovod. Tehdejší kritika si filmu nevšimla a odsoudila ho jako buržoazní přežitek. Jsem rád, že se k těmto přežitkům mohu hrdě hlásit a neustále vracet. (16.11.2003)

Klasická předválečná komedie sbírá poslední síly a ještě v roce 1948 nám vznikla tato potřeštěná komedie o dvou rozhádaných bratrech, kteří musejí převzít správu prosperujícího a oblíbeného hostince, neboť žena jejich strýčka a majitele hostince utekla s umělcem. Jenže naši mládenci jsou zamilovaní a ani hostinského, ani vrchního číšníka rozhodně neumí. Ještě že jsme v komedii a víme, že vše se v dobré obrátí. Vtipná, milá i slušně zahraná komedie potěší především mladistvými herci R. Hrušínským a S. Benešem a skvěle přehrávajícím „umělcem“ Jiřím Plachtou. (05.04.2006)