Hostinec „U kamenného stolu“

Táto skvelá konverzačná komédia bola pre mňa veľmi príjemným prekvapením. Má to ešte toho krásneho ducha prvej republiky a predsa to už je iné ako komédie tej doby, kvalitnejšie, nie také plytké, s inteligentnejším humorom. Ten je najmä konverzačný, pričom tie spôsoby rozhovorov sú nenapodobiteľné. Je tu niekoľko párov a každý z nich má zaužívaný iný spôsob komunikácie. Zaznie tu tykanie, (ironické) vykanie (sestry), onikanie v minulom čase (manželka radu) a ešte niečo úplne nedefinovateľného, ale veľmi pôvabného (bratia). Viacerí herci tu predvádzajú výborné výkony, ale najviac ma zaujal mladučký Hrušinský v jednej zo svojich prvých väčších rolí. Film výborne vystihuje ducha doby prvej republiky a akoby symbolicky zakončoval jednu veľkú éru, ktorej štýl dotiahol priam do dokonalosti. (15.08.2021)

Jestliže je Poláčkův Hostinec považován za jeden z nejlepších humoristických románů vůbec, film jej má a musí následovat. Proč? Zachovává totiž s obdivuhodnou bravurou všechny atributy Poláčkova díla, přitom je ale svrchovaně autentický a moderní zároveň. Není to žádná amorfní literární pieta, naopak. Ozývá se v něm výsměch maloměstské šedi a stereotypu, ale současně je oslavou krásy a kouzla lidského mládí. Výtečně rozehraná partie elitních zástupců českého hereckého Olympu potom dává příležitost k plynulé souhře mezi starší (Šejbalová, Šlemrová, Rašilov, neodolatelný Neumann, Plachý) i mladší (Hrušínský, Beneš, Chvalina, Špidla, samozřejmě obě Dagmary) generací, přičemž některé dialogy či repliky se díky tomu navždy zařadí do jakési kolektivní paměti národa. Dílo vracející se do dob (ne)dávno minulých, rýsujíc před diváky hravou atmosféru ospalého lázeňského městečka vytrženého z letargie nečekaným manželským rozkolem, vzbudilo negativní ohlas především u tehdejší (komunistické) kritiky, která film jednomyslně sepsula jako nepatřičný odkaz minulosti. Že nebyla v právu, je zřejmé. Filmový Hostinec je jednou z posledních svobodných vzpomínek na zlaté časy masarykovského Českoslovenka v době, kdy byl Masaryk a prvorepublikový status quo určen k okamžité likvidaci. (05.10.2008)

Tohle je opravdu jeden z mála filmů z těsně poválečných let, který se mi líbí, má plnou atmosféru doby, kdy moje babička byla mladá, pánové džentlmeni a dámy a dívky věděly, co se patří. Svatopluk Beneš a Rudolf Hrušínský (Božínku, ten byl tak hezkej :)) tu předvádí luxusní herecký koncert. Je to úžasný, zábavný, milý, vtipný, kouzelný film. (03.03.2015)

Kombinace Poláček / Vávra / Gruss, to jednoduše není to nejlepší, čím si mohu připomenou klasickou éru čs. filmu. Však také v roce 1948 už jsme třetí rok pracovali ve státním a s každým dalším rokem to bylo jen horší. Toto je navíc situováno do podivného bezčasí, kdy údajný rok 1925 asociuje tu a tam ryzí současnost, jindy zašlé časy c. a k. monarchie. Souhra Hrušínského a Beneše má sice své lepší momenty, ale je zoufale utopena v naprosto neukočírovaném okolí, které neví, zda-li je komedií, dramatem nebo snad truchlohrou. (26.02.2009)

Jednoduchá zápletka v pohodové romantické letní komedii s dobrým obsazením, to je ve zkratce film Hostinec "U kamenného stolu". K těm úplně nejlepším a k mým oblíbeným sice nepatří, ale pobavit dokázal. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš předvedli už poměrně mladí, že umí a celý film dokázali utáhnout. S holkama to bylo slabší, ale ty byly přiznaně jen pro okrasu. Ač film má rok výroby 1948, ještě se svou bezstarostnou atmosférou zapomněl v meziválečných letech, což je jen dobře… lepší tři hvězdy. (23.02.2023)