Steve Jobs

„Můžu ti nejdřív něco říct o Time magazínu? Věřím, že je to tréninkové centrum pro nájemné vrahy.“ K filmu jsem přistupoval nezaujatě (Jobs a „jeho“ produkty jsou mi u vy-víte-čeho), laicky (danou problematiku neřeším) a s žádným očekáváním. Zprvu mě pobavila vizáž „Winsletky“, avšak postupně jsem objevil hned řadu vtipných věcí, což jsem nečekal. Naopak hlavní hrdina mně byl dost odporný (Fassbender to hrál možná až příliš dobře) a pak jsem měl také problém ještě s jednou věcí. Kdo viděl něco dle Sorkinova scénáře, asi uzná, že je sice mistrem rychlých dialogů, ale má také své manýry, které jsem ještě schopný přijmout třeba v Newsroom, ovšem zde už ne. Řešení osobních vztahů skoro pořád a nejlíp před co nejvíc lidmi, mě stále víc otravovalo, působilo to nezáměrně vtipně a moc chtěně (stejně jako jisté odkazy). A rádoby hřejivý pocit na konci tomu věru nepřidal. Takže ve výsledku to vidím na lepší, ale stále jen průměr. „Chci tím jen říct, že je fajn, že přišli.“ - „Žalují mě.“ - „Ale stejně…je od nich pěkné, že se zastavili.“ (13.07.2016)

Výborný Boyle, ještě lepší Fassbender, nejlepší Aaron Sorkin. Poutavá dialogová smršť ze života megaúspěšného bezpáteřního bastarda, která, přestože má dost násilně uzavřený myšlenkový rámec, stylově reprezentuje hollywoodskou schopnost vyprávět o velkých lidech a jejich osobním údělu. Děj je přehledný i pro naprosté laiky v daném oboru, kvalitně sestříhaný a s velkým přehledem pokrývající patnáct let Jobsova života a kariéry, ale jeho chladná akademická upovídanost mě přeci jenom chvílemi unavovala a nebýt všech výtečných herců, těžko bych mu žral ten jednostranně emocionální závěr. Každopádně pořád luxusní, inteligentní a uvěřitelná konverzačka, splňující současně funkci velkého výpravného diváckého filmu.. (30.01.2016)

"V 9:41 se zemská osa vychýlí jednou provždy." Tak našemu arogantnímu parchantovi, s největším egem na světě, postavili další pomník. Je takový obyčejný, nepopírá jeho zlodějiny, namyšlenost ani nedostatek lidskosti. Mně se vlastně líbily hlavně ty prezentace, zejména mexická vlna byla famózní, dále pak záměny mezi mužským a ženským Andy a výměny názorů s Wozniakem taky stály za to. Přesto pana Jobse nikdy nepozvu na grilování, nepodělím se s ním o žádnou ze svých převratných myšlenek a pokud mne bude chtít uplatit nejnovějším Mackintoshem, tak mu hrubě narvu umělého hlodavce mezi jeho půlky. Ano, ti bystřejší již poznali - já ho skoro až nemám rád. (10.05.2016)

Rozhodne je to Sorkinova slovná masturbácia, často sa v dialógoch vysvetľujú veci, ktoré tie postavy vedia a nemusia ich opakovať, ale nedá sa neobdivovať tá celková štruktúra rozprávania. Je to vlastne divadelná hra o niekoľkých vystresovaných nástupoch na scénu. Pretože Jobs bol predovšetkým herec / komediant. Vďaka skvelým hercom je to ale pomerne strhujúci teáter. (31.01.2016)

„Máte-li dost peněz na řádně agresivní marketing, v pohodě zabalíte brutálně předražené hovno do šik celofánu a prodáte jej bandě zmanipulovaných ovcí jako Mousse au chocolat.“ Štefan Práce. Prý génius a vizionář! Jeho tak zvané vizionářství spočívalo pouze v tom, že měl nebývalý čuch, jak si zaparazitovat na těch, co opravdu něco uměli a dokázali, třeba na Vozňakovi, a sem tam genitálně zneužíval marketing při prodeji pomalého a nekompatibilního, ale zato brutálně přesoleného zajíce v pytli. Zmrdi jako on nebo Vilém Brány, velkohubě proklamovávání jako pionýři počítačového pokroku, naopak s cílem ovládnutí trhu a dostatkem vaty v zádech razili od počátku heslo „Co urveš, to urvi, co neurveš to zkurvi“, a cíleně cokoliv progresivního buď skoupili a pohřbili, nebo případnou konkurenci korporátními machinacemi a intrikami zlikvidovali, jen aby jejich děravé nedodělky celosvětově monopolně dominovaly. Kdo si například kolem roku 1994, tedy v době, kdy ještě Malýahebký trapasil s třijedenáctkami, očichal OS2/Merlin, jenž si už v té době s přehledem vytíral prdel i s dnešními sedmičkami, ví, o čem mluvím. Čekal jsem proto plačtivý pomníček kultu peněz a moci, ale Danek Vře překvapil a objektivně mi naservíroval arogantního sociopatického egoistického kokota, co se neúměrně napakoval na Eplu I a II, a pak mu všechno v podstatě padalo na hlavu až do vzniku nesmyslného a marketingově vyhajpovaného kultu i-sraček! A Míša Bednář svým hereckým mistrovstvím tomu slizkému velečuráctví opravdu vtiskl duši. Tolik k nesporným pozitivům a mým dvěma hvězdám. Jinak je sledování toho psychotického dementa skutečně nuda k posrání a unylá snůška semiautistického žvanění pro mentálně vykolejené Baranoviče a další blahoslavené ufony. Ti si nedostatek zájmu stejného či opačného pohlaví kompenzují tím, že si aspoň za pětadvacet litrů koupí šrot Epla šestku, páč jsou masmédii a ostatními panici ubezpečováni, že je to ukrutně kůl, a až si ho jednou bude nějaký ten nagelovaný kluk / škaredá holka za uznalého „hmmmmm“ na rtech obdivně prohlížet, můžou jim třeba nenápadně hodit do Kokakoly roháč a KO-NEČ-NĚ si neumětelsky osahat i cizí pohlaví. A to by s pořádným, dvakrát rychlejším mobilem bez uživatelsky nepřátelského operáku za polovic, kam lze dokonce naistalovat i nějaké ty upytlačené aplikace, aniž by jim jej velký bratr bloknul, rozhodně nešlo, ne ne! (24.01.2016)