Režie:
Danny BoyleScénář:
Aaron SorkinKamera:
Alwin H. KüchlerHudba:
Daniel PembertonHrají:
Michael Fassbender, Kate Winslet, Seth Rogen, Katherine Waterston, Jeff Daniels, Michael Stuhlbarg, Perla Haney-Jardine, Ripley Sobo, Makenzie Moss (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Film se odehrává během vyhrocených momentů před zahájením klíčových Jobsových prezentací, které měnily dějiny, a to nejen počítačové. Poprvé Jobse potkáváme v polovině osmdesátých let, kdy na trh uvedl Macintosh. Od prvních minut utvrzuje diváky v tom, že legendy o jeho asociálnosti a nesnesitelnosti nelhaly. Je to monstrum, které šikanuje své podřízené za neplnění nesplnitelných příkazů, ponižuje matku (Katherine Waterston) své dcery, jejíž otcovství přes soudní rozhodnutí neuznává, do krve se hádá se svou pravou rukou Joannou Hoffmanovou (Kate Winslet), dokud nedosáhne svého. S ubíhajícími minutami se však z jednorozměrného psychopata stává mnohovrstevná osobnost, kterou budou diváci chápat, obdivovat, ale samozřejmě také nenávidět. Asi jako každou výjimečnou lidskou bytost, která viděla o kus dál, než všichni ostatní. (Cinemart)
(více)Videa (18)
Recenze (602)
Nešlo jinak, než to natočit odlišně a zaměřit se na rodinu nebo na dialogy mezi zajímavými postavami. Tedy tak, jak to v Pirátech ze Silicon Valley chybí stejně tak jako ve filmu Jobs. Na druhou stranu si nemyslím, že právě Steve Jobs by si zasloužil tolik filmů. Michael Fassbender a Danny Boyle sice předvedli poctivé filmařské umění, ale podle mě naprosto zbytečně. ()
Sorkinův konverzační mashup o třech dějstvích:) Danny Boyle je zde v podstatě tak trochu na vedlejší koleji. Snímek se zaměřuje na tři určitá, důležitá období v Jobsově kariéře, v nichž světu vždy prezentoval nový produkt, který se zapsal do dějin počítačů. Mac, NeXT a iMac. Zajímavé je, že na samotnou prezentaci se vlastně vůbec nedostaneme. Ani na jednu. Veškerý prostor snímku je věnován tomu, co se děje před ní. Snad ani ten nejukecanější film Woodyho Allena neobsahuje tolik dialogů, jako tento Steve Jobs:) Co se týče podoby, z toho pro mě lépe vychází Ashton Kutcher. Michael Fassbender byl Jobsovi nejvíce podobný až v závěru filmu, kdy měl brýle a krátké vlasy. Jeho ztvárnění legendárního vizionáře je disciplinované, ukázněné. Možná mi v jeho projevu i trochu chyběl nějaký ten temperament, energie. I když byl rozčilený, arogantní, zapálený pro věc a pořád ve shonu, přišel mi zároveň stále vyrovnaný, klidný. "Fassy" mi přijde spíše jako minimalistický herec, bez velkých gest. Těžko se to vyjadřuje... Ale zrovna zde bych to i uvítala. Obsazení ostatních postav výborné. Já čekala, že by se ve filmu mohla odehrát i jedna z prezentací, na to však nedojde. I tak se jedná o scénáristický a herecký svost, kde to nakonec vypadá, že pan Boyle si hodil nohy na stůl, a pan Sorkin si hodil kurevsky dlouhou šichtu:) Jak vizionářsky působí úvod snímku, kde se hovoří o budoucnosti počítačových technologií a jejího dopadu na lidstvo. Již se tak stalo... Všichni ti IT géniové tehdy snad ani nemohli tušit, jak svými objevy změní svět a lidstvo. A že v nedaleké budoucnosti se začne odehrávat jakýsi "technologický brainwashing". Každému člověku, kdo nedrží v ruce telefon a vypatlaně do něho nečumí, nebo si "stylově" do něj neustále neťuká prstíky, mám chuť poděkovat. Ale stejně mi ve Stevu Jobsovi chyběla ta slavná věta: "Chci rozezvučet vesmír." ()
„Můžu ti nejdřív něco říct o Time magazínu? Věřím, že je to tréninkové centrum pro nájemné vrahy.“ K filmu jsem přistupoval nezaujatě (Jobs a „jeho“ produkty jsou mi u vy-víte-čeho), laicky (danou problematiku neřeším) a s žádným očekáváním. Zprvu mě pobavila vizáž „Winsletky“, avšak postupně jsem objevil hned řadu vtipných věcí, což jsem nečekal. Naopak hlavní hrdina mně byl dost odporný (Fassbender to hrál možná až příliš dobře) a pak jsem měl také problém ještě s jednou věcí. Kdo viděl něco dle Sorkinova scénáře, asi uzná, že je sice mistrem rychlých dialogů, ale má také své manýry, které jsem ještě schopný přijmout třeba v Newsroom, ovšem zde už ne. Řešení osobních vztahů skoro pořád a nejlíp před co nejvíc lidmi, mě stále víc otravovalo, působilo to nezáměrně vtipně a moc chtěně (stejně jako jisté odkazy). A rádoby hřejivý pocit na konci tomu věru nepřidal. Takže ve výsledku to vidím na lepší, ale stále jen průměr. „Chci tím jen říct, že je fajn, že přišli.“ - „Žalují mě.“ - „Ale stejně…je od nich pěkné, že se zastavili.“ ()
Není to o Jobsových mnohých (ne)úspěších v Atari, Applu, NeXTu či Pixaru a nejde tedy o film o vizionáři, který jejich prostřednictvím západní svět chtě nechtě nade vší pochybnost ovlivnil; a ne zrovna zanedbatelně. O něco více, ale i tak nikoli primárně a v plném záběru, to je o Jobsovi jakožto neskonale vděčném objektu zájmu, který v sobě snoubí (všeho)schopného v mnoha ohledech geniálního a velice inteligentního "vůdce", který uměl prodat svou inovativními vizi jako nikdo jiný, s nepopiratelnými obchodnickými schopnostmi i kouzlem osobnosti, stejně jako arogantního a mnohdy neopodstatněně krutého i emočně labilního manipulátora trpícího narcistickou poruchou osobnosti, který neváhá jít přes mrtvoly; a to i svých nejbližších. A to je ještě ta milejší stránka jeho odvrácené tváře. Ovšem zdaleka nejvíce je to o prostém vztahu komplikované osobnosti ke světu, kolegům, přátelům a především o hledání si cesty k sobě sama a nechtěné dceři. Je to do morku kostí typicky "sorkinovské". Ovšem tentokrát se mu chytrým tahem podařilo eliminovat častou výtku jeho práce; a sice že jeho postavy divadelně deklamují a nehovoří jako skuteční živoucí lidé. A tak to tedy rovnou pojal jako svého druhu stylizovanou divadelní hru založenou na fikci inspirovanou skutečností o třech aktech a vracejících se návštěvách à la Dickensova Vánoční koleda. Boylovi slouží ke cti, že krom jakože dobového formátu jednotlivých aktů se oproti svým zvyklostem drží v ústraní a nechává vše čistě na zběsilé tempo udávajících Sorkinových energických dialozích a výtečných hercích, kdy to zdaleka není jen o chvalozpěvy zahrnovaném triu Fassbender-Winsletová-Rogen. ()
Výborný Boyle, ještě lepší Fassbender, nejlepší Aaron Sorkin. Poutavá dialogová smršť ze života megaúspěšného bezpáteřního bastarda, která, přestože má dost násilně uzavřený myšlenkový rámec, stylově reprezentuje hollywoodskou schopnost vyprávět o velkých lidech a jejich osobním údělu. Děj je přehledný i pro naprosté laiky v daném oboru, kvalitně sestříhaný a s velkým přehledem pokrývající patnáct let Jobsova života a kariéry, ale jeho chladná akademická upovídanost mě přeci jenom chvílemi unavovala a nebýt všech výtečných herců, těžko bych mu žral ten jednostranně emocionální závěr. Každopádně pořád luxusní, inteligentní a uvěřitelná konverzačka, splňující současně funkci velkého výpravného diváckého filmu.. ()
Galerie (69)
Zajímavosti (24)
- Režisér Danny Boyle si dal pri nakrúcaní snímky záležať na čo najväčšej autenticite. Napríklad scény z roku 1984 sú nakrútené na zrnitý 16 mm film a tie z roku 1988, keď sa Jobs vrátil do Applu a predstavil iMac, už boli nakrútené v HD. (classic)
- Stevea Wozniaka si zahral Seth Rogen, ktorý sa s Wozniakom osobne stretol a pre úlohu ho detailne študoval. Učil sa taktiež z autentických videí z 80. rokov, ale ako sám priznal, pred získaním úlohy nemal tušenia, kto Steve Wozniak vôbec bol. (classic)
- Scenárista Aaron Sorkin se prý nikdy nesetkal se Steve Jobsem, ale prý s ním mluvil třikrát po telefonu. (BloodMax)
Reklama