Křížová palba

Taková lacinější, šílenější a verbálně zhuštěnější variace na "Reservoir Dogs" od Quentina Tarantina. Již od prvních minut filmu Free Fire je celá premisa hned jasná, takže si ve zbytku stopáže můžete užít kreativní, avšak bohužel místy i hodně scénáristicky děravou, křížovou palbu slov a zbraní. Není to dokonalý film, to vážně ne, avšak jako akční jednohubka na nedělní večer funguje v rámci možností tak jak se od ní očekává. „Fuck the small talk. Let's buy some guns, eh?“ (01.10.2017)

Jak se může zvrtnout nákup zbraní v odlehlém skladišit ukazuje britský film Free Fire. Bohužel i přes opravdu zajímavé herecké obsazení film začně brzo nudit, jelikož po prvotní eskalaci nastává zákopová válka a po většinu filmu vládne patová situace, která není úplně atraktivní a přehledná. Ve finále se dění trošku rozhýbe, ale ani to nedokáže zachránit matný dojem. Sharlto Copley opět přehrává, ale jeho postava je díky tomu nejzajímavější. Vzhledem k obsazení se dá také odtušit kdo nakonec odejde ze skladiště jako vítěz, bohužel. Celkově se jedná spíše o zklamání. (26.06.2019)

Parta lidí v ostentativně sedmdesátkových hadrech po sobě hodinu a půl křičí a střílí v jedné staré tovární hale. Je to sice trochu zdlouhavější a méně přehledné, než bych čekal (minimum celkových záběrů Wheatleymu na druhou stranu umožňuje postupně odhalovat nová zákoutí haly), ale jako stylovou, nekomplikovanou zábavu, která nabízí přesně to, co slibuje trailer (a nic moc navíc) si to lze bez větších výhrad užít. Ben Wheatley si zřejmě chtěl vyzkoušet, zda podobně high-concept materiál zvládne přetavit v záživnou žánrovku. Zvládl a zřejmě si to i s herci, z nichž většina své postavy modelovala na základě jednoho charakteristického znaku (vzhled, věk, akcent), takže vám nesejde na tom, kdo schytá kolik kulek, náramně užil. Jen nečekejte film, který by vynikal svou sofistikovaností nebo přepisoval pravidla žánru (za jeden z nejchytřejších scenáristických tahů považuji to, že většina aktérů je krátce po začátku střelena do nohy, takže jim následně trvá mnohem déle překonat poměrně krátké vzdálenosti a příběh tak nekončí po půl hodině). Oproti Tarantinovi má Free Fire mnohem jednodušší vyprávěcí strukturu (žádné skoky v čase) a tedy i přímočařejší průběh, jakkoli je v něm patrná jistá snaha o rytmizaci pomocí odhalování nových skutečností (byť ve výsledku vlastně stejně na ničem z toho nezáleží, což nám film sám dává ironicky najevo pointou scény se zvonícím telefonem). Oproti Scorsesemu zase není tak vymazlený, pokud jde o kameru a střih. Wheatley vyprávění občas nakopne prudkým nájezdem, záběrem z velkého nadhledu nebo prostříháváním mezi dvěma akcemi, ale o soustavném využívání určitých stylistických postupů nelze mluvit. Filmu nejvíc pomáhá, že odmítá brát vážně sám sebe, natož své postavy, což je pro brutální slapstickové scény, kdy se máme smát tomu, jak někdo někoho střelí do hlavy, ideální výchozí nastavení. Stupeň absurdnosti a neúcty k tomu, co se sluší a patří, je chvílemi takový, že jsem si vzpomněl na Monty Pythony („Já nejsem mrtvý“), což je asi jedna z největších poklon, kterou lze vyseknout filmu, jenž chce diváka především dobře pobavit. 80% (30.03.2017)

Spousta plazení a střílení, ale hlavně obrovská dávka stylové zábavy. Ben Wheatley se po High Rise vrací do sedla a přináší komorní akční komedii o nevydařené ilegální předávce zbraní. V celých devadesáti minutách filmu se jen těžko hledají hluchá místa, od začátku filmu až po začátek akce se představuje jedna zajímavější postava za druhou,každá z nich je jiná a má odlišný smysl pro humor, takže pro film tohoto typu esenciální chemie mezi postavami funguje naprosto dokonale. Na to až začne jít do tuhýho není potřeba dlouho čekat, navíc má Wheatley schovaných pár es v rukávu, které postupně vytahuje a i přesto, že několik z nich je předvídatelných pořád dodávají filmu šťávu a naruší děj filmu tak, aby se z toho nestala pouze nudná přestřelka. Velmi slušné herecké obsazení, které je po úvodních 20 minutách rozděleno na dva tábory, do sebe začne střílet a to nejen zbraněma, ale hlavně slovně a černý humor dostává zelenou. Škoda trochu nepřehledného skladiště, v kterém se odehrává 98% děje filmu, chtělo by to pár overhead shotů, aby se divák mohl lépe zorientovat v prostoru. Jinak není moc co vytknout, prostě devadesát minut zábavy .72% (01.08.2017)

Být to o dvacet minut kratší, mít to promyšlenější děj, lepší vtípky (ne, ani ten s deštníky to moc nenapravil), a nějakou skutečně zajímavější pointu, klidně dám víc. Pár chlápků a jedna baba ve skladišti po sobě hodinu střílí, ale kupodivu to chvílemi funguje, občas je to i veselé. Ale časem to začne být těžká nuda. A nakonec je to i nechtěně komické, zvlášť, když pořád a pořád se elitní zabijáci ne a ne trefit, když každého kulky vždy jen škrábnou nebo trefí do nohy, případně mrtví vstávají a dělají rutyku. A do toho odrhovačka, kterou u nás nazpíval Karel Gott pod názvem Když milenky pláčou. Co chybělo během cesty ke konci na vtipu, tam na konci přibylo na zbytečné brutalitě - což se k tomu předchozímu jistému nadhledu moc nehodí. Navíc si říkám, jestli to všem stálo za to, se postřílet kvůli dvěma hádajícím se blbečkům. Stačilo, aby každý střelil toho svého a mohli odejít všichni v klidu. (26.06.2017)