Den, kdy Země vzplanula

Síce nie som (ú)plne stotožnený zrovna s tým, že by toto naprosto číročíre britské, katastrofické science-fiction s apokalyptickým nádychom, malo najskôr spadať do akýchsi, „béčkových vôd”, no je v ňom zahrnutých až toľko všelijakých vlastností, že som teda ani poriadne nevedel, komu alebo čomu, mám vlastne venovať náležitejšiu pozornosť? • Na tento britský titul: Deň, keď Zem vzplanula; nazerám predovšetkým skrz optikou ústredného protagonistu: Petra Stenninga; novinára z londýnskeho novinového denníku: DAILY EXPRESS, ktorý sa na začiatku nachádza vo vskutku ozaj nezávideniahodnej situácii; mimochodom ako aj mnohí ďalší obyvatelia nielen celého Londýna, aby sa tým pádom znovu vrátil o rovných 90 dní naspäť, keď nám v retrospektíve následne vyrozpráva, čo tomuto stavu totižto priamo predchádzalo, a čo už v tej dobe i pomaly signalizovalo, že skrátka asi nie je niečo v naprostom poriadku... • Áno, tentoraz vari na mysli teda nemám vôbec nič iné, ako testy: jadrových zbraní, ktoré sa konkrétne dvom svetovým mocnostiam [Sovietskemu zväzu & USA], vymkli až natoľko spod kontroly, že ich súčasne vykonané skúšky, jednak [1] spôsobili totálnu anomáliu v počasí, čo dokonca neskoršie prerastie až k samotnému odchýleniu obežnej dráhy Zeme, vďaka čomu sa ľudia ocitnú ešte vo väčších sračkách, ako pôvodne dúfali, čo môže napokon zvrátiť iba jeden možný AKT, ktorý buď rozhodne o záchrane pre civilizáciu ako takú, alebo jednoducho ju nasmeruje k totálnemu zániku? • A jednak [2] sa na túto problematiku pozerám i prostredníctvom optiky vyššie spomínaných novín, kde sa zainteresovaní novinári, mimoriadne angažujú v tejto danej veci, keď zapochodu tohto diania; zároveň vypäto pozorujem i bežný, a k tomu nadštandardným spôsobom prevedený: rušný chod novinovej redakcie, čo samo o sebe nie je málo, pretože rovnako nazerám i do exkluzívneho zákulisia: periodicky vychádzajúcej tlačoviny v podobe väčších listov s informáciami o politických, hospodárskych, kultúrnych, športových a pod. udalostiach, no tentokrát väčšinu z týchto odvetví, vytlačili na poslednú koľaj: prichádzajúce katastrofy, ktoré čoraz intenzívnejšie naberajú na sile. • A beztak [3] sa mi ešte črtala i romantická línia medzi Petrom a operátorkou telefónnej ústredne: Jeannie Craigovou v podaní britskej herečky Janet Munroovej = Instantný počin 3v1, ktorý asi nevedel, čím chcel byť viac? • Ako som už medzitým trochu na úvod naznačil, nie som presvedčený o tom, že by na mňa neustále dýchala akási: béčkovosť zo strany titulu ako celku, no miestami ju tam určite bolo strašne cítiť. (22.09.2023)

Plakátové info: NEUVĚŘITELNÉ SE STÁVÁ SKUTEČNÝM!!! NEMOŽNÉ SE STÁVÁ FAKTEM!!! TO, ČEMU SE TĚŽKO VĚŘÍ, SE STÁVÁ PRAVDOU!!! ___ Vůbec se nedivím ceně BAFTA za nejlepší scénář, protože tohle katastrofické sci-fi je úplně někde jinde, než žánrově spřízněné snímky té doby. Synopse je taková, že následkem masivních testů atomových zbraní jak rusáků, tak američanů se změní zemská osa Země a klimatické pohromy po celém světě jsou tragickým následkem. Ten nápad zní sice uhozeně, ale je to podáno skvěle, ve zcela vážném a realistickém podání, přitom to nepůsobí trapně a ten vážný tón je vyrovnáván příjemně netuctovou milostnou linkou dvou hlavních postav, kde se to hemží ostrými sarkastickými dialogy jedna báseň. Skrze optiku novinářů tištěného plátku je pak nahlíženo na celý příběh. Aby režisér Val Guest (šikula již od Quatermassu) navodil tu nejvěrnější atmosféru, nechal točit přímo v prostorách redakce Daily Express a jejich šéfredaktor si dokonce zahrál sám sebe. Zpočátku se možná nebudete chytat v té rychlopalbě dialogů a popichování novinářů, ale všechno to jsou výborní herci (což u nízkorozpočtových sci-fi snímků té doby nebylo úplně standartem) a je radost to sledovat a poslouchat. Po půlhodině pak přijdou ke slovu i triky - neohlášené a nečekané zatmění Měsíce, mlha nad Londýnem jako následek přehřívání oceánu, vysoušení Temže, prudké a ničivé vichřice v ulicích Londýna, a tím absolutním razítkem mé spokojenosti byla uvěřitelná ukázka chování lidí v extrémních podmínkách – sociální nepokoje, fronty na společné sprchy v Hyde Parku, lidé kupující vodu na černém trhu a ke konci, když už se má blížit konečná planetární zkáza, i anarchie ozbrojených občanů, dělajících bordel, kteří tvářím v tvář armageddonu už nemají co ztratit a tak si užívají, byť i kvůli tomu někdo násilně zahyne. Do trikových záběrů, jejichž „uvěřitelnost“ je prostě dána nižším rozpočtem, jsou integrálně nastříhány záběry skutečných pohrom, ale díky šikovnému střihu vám přijde, že tu prostě skvěle zapadnou a že sem patří. Prostě a jasně skvělé sci-fi, kde jsem uvažoval i o pětihvězdě (kterými teda dost šetřím). Jo, a díky za otevřený konec. (13.11.2020)

Apokalypsa očima novinářů - nevím, jestli to někoho napadlo dříve, ale nápad je to každopádně výborný. Den, kdy Země vzplanula pak je bez přehánění katastrofické sci-fi přímo emmerichovského stylu. Na jednu stranu tu máme samozřejmě zcela bláhovou situaci, do níž se svět dostal (tentokrát jadernými výbuchy, poněvadž studená válka byla zrovna v "nejlepším") a která teď způsobuje leccos od vedra a zimy po hustou mlhu, požáry a povodně (zkrátka jako ve Dni poté či 2012). Ovšem na stranu druhou tady jsou také velmi dobří herci v rolích zcela obyčejných lidí, žádných superhrdinů, kteří vše sledují v jednom městě. Samozřejmě protože jsme ve Velké Británii, nechybí ani humor, jsou tu slušné triky kombinované s opravdovými záběry řádících živlů, je tu naléhavá tísnivá atmosféra, působivý úvod a úžasný závěr. A abych nezapomněl, na několik vteřin se mihne i Michael Caine. Čtyři a půl.___P.S. Je to na YouTube. (15.11.2015)

Britský katastrofický film založený na predpoklade, že súbežné výbuchy atómových bômb môžu spôsobiť vychýlenie zemskej osi. Podobných "vedeckých" informácií je vo filme neúrekom (baviť sa bude aj Emmerich), ale aspoň sa nimi môžete baviť pri nudnejších pasážach. Vtipné sú aj zadné projekcie Londýna, tvorcovia asi vážne nemali peniaze na rozdávanie. Ale určite poteší tá atmosféra strachu a zmaru, londýnska hmla dostáva po tomto filme nový rozmer a vyčíňanie prírody len umocňuje depresívne ladenie. No a snímka je najlepšia v samotnom závere, len nebudem prezrádzať prečo. (15.11.2022)

„Proč požárem svítíš? A kam se to řítíš?“ Ptal se Měsíc hořící Zeměkoule. „Zeptej se Val Guesta, ten to natáčí, se mnou otáčí,“ nevrle odsekla frustrovaná planeta. Klobouk dolů. S rozpočtem menším než má v poliklinice oddělení RTG, v roce 1961, čili bez CGI, ale zato s takovým entuziasmem a kreativitou natočené scifi memento, že i po 60 letech smekám. Apokalypsa vs. lovestory, naděje vs. deprese. „Radši konec hned, než život ve strachu.“ Požáry, celosvětové sucho a ŽÍZEŇ, kterou zde imrvére hasí spoustou panáků whisky (děsná kravina a ledviny v...). Popílkem pokryté ČERNÉ OKÉNKO: [][]  Val Guest odpálil atomovou bombu. Co na to kdo říkal? // Geiger a Müller: „To bude průser! Ale aspoň vyzkoušíme tu naši trubici.“ // Stenning: „To bude sólokapr! Jdu to zapít.“ // Jeho Jeannie: „Nějak se ti zapalujou lejtka!“ // Mr. Apache: „Pořádně dnes peče, to Midnight Sun,“ [apokalyptická epizoda z Twilight Zone, pozn. aut.] // Marie Curie-Skłodowská: „Já to Pierrovi v laborce říkala: Opatrně, ještě něco rozbiješ!“ // Učitelka ZŠ: „Tak, děti, hezky čelem k výbuchu a dávejte pozor, nic takového už v životě neuvidíte!“ [][] Jj, když je na něco člověk krátkej (viz dnešek a zakrslej magor v Kremlu) aspoň si uleví srandou. Pět litrů vody nesu... na Vodní mejdan. (20.04.2023)