Tohle je náš svět

Velmi pěkný film, který by měl v létě celkem bez problémů zafungovat - tenhle výběr se myslím Aerofilms hodně povedl a věřím, že své diváky si tento film najde. Je tam humor, dojetí i několik překvapivých zvratů, Viggo Mortensen v hlavní roli je výborný a obsazení dětských rolí se taky povedlo; v kombinaci s atraktivními lokacemi a poutavým dějem je to zárukou toho, aby si to udrželo pozornost celou dobu (i když mně osobně ten film přece jen přišel trochu dlouhý a místy jsem se neubránil lehké nudě - možná by to trochu zkrácení sneslo). Při sledování CAPTAIN FANTASTIC (btw. z filmu jsem nepochopil smysl jeho názvu) se člověku samozřejmě na mysl okamžitě dere vzpomínka na loňský dokument Stále spolu, který je tematicky velmi podobný - i v něm vychovává fousatý autoritářský chlapík svou početnou rodinku stranou civilizace, aby ji uchránil před jejím "zhoubným vlivem", což samozřejmě vyvolává řadu komických i dramatických situací při konfrontaci s "vnějším světem" - oba filmy se jistě srovnání neubrání (do kin je ostatně uvedl stejný distributor), ačkoli jeden je dokument a druhý hraný film, ale to nakonec ničemu nevadí. Film Matta Rosse je v podstatě zcela jiný než dokument Evy Tomanové, a vyvolává v hlavě úplně odlišný druh otázek - a ať už je člověku postava Bena (otec) sympatická či nikoli, asi jen málokoho nechají jeho výchovné metody lhostejným - ten film vyloženě člověka burcuje a nárokuje si velké emoce. Po této stránce je to inspirativní podívaná, kterou lze všem přemýšlivým divákům jen doporučit - je to chytrý a promyšlený film, který určitě stojí za vidění. (06.06.2016)

Saprlot, já tam nechci ten závěr, ne a ne a ne! Bez něj je to nádherný konflikt dvou traktátů a celou dobu je na divákovi, pro kterou stranu se rozhodne, či bude-li hledat svůj vlastní kompromis. A já si chci hledat pravdu, chci najít rovnováhu mezi Benem a jeho tchánem. Ten závěr pro americké publikum se neměl dostat do zbytku světa, alespoň ne tam, kde si lidé rádi vytváří svůj názor. (25.07.2022)

Tak tenhle jejich svět se mi dokonale trefil do noty. Lesní rodinka, kdy šest dítek zoceluje jejich otec, pravidelně cvičí, debatují, nasávají vědomosti, které by se ve školních lavicích jen těžko dozvěděli. Nakupují jen nezbytné věci, co se dá, uloví nebo si vypěstují. Matka kdesi v nemocnici bojuje (a už dlouho nebude) s bipolární poruchou a právě její radikální rozhodnutí vyšle rodinku neznajíc Star Trek nebo bojové počítačové hry do civilizace – totálně konzumní společnosti. Ústřední myšlenka je zřejmě jasná. Co je víc? A která strana má navrch? Chybuje se v obou táborech, takže divák je zvědavý, kam tenhle zajímavý námět tvůrci posunou a kde všude najde pozitiva/negativa. Není to totiž plácání o smogu, tání ledovců nebo přídatných látkách v potravinách. Divák si tak tvoří vlastní názor, který mu ovšem tvůrci několikrát umně rozbourají, protože každý z životních stylů má svou odvrácenou tvář. Atmosféra je náramná, dialogy úderné, scény podbarvené Sigur Rós jsou sakra silné, herci naprosto přesvědčiví, což těší zejména u dětských/mladých tváří. Dosud hlavně seriálový herec Matt Ross překvapil. A Sundance i Cannes mu tleskaly. Chytré, cynické, nepodbízivé. (10.04.2017)

Jedním slovem paráda. Milý, lidský a na konci maličko zmoudřující. Asi nemusím stát na žádné straně barikády, stačí vzít jen rozum do hrsti a žít, podle svých pravidel, které já osobně považuju za nejlepší. A dostat rozum, nebo třeba ustoupit v padesáti letech? Chyby se dělají a nejlepší je jí uznat a zkusit začít trošku jinak. Když máte kolem sebe kupu dětí, nesmírně chytrých a fyzicky vyspělých, ale neví, co jsou to třeba adidasky, půjde to skoro samo. (16.10.2016)

Žádný svět není kompletní, dokud se nestřetne se světy jinými.. Osvobozování jídla a mrtvých, Santa Chomsky, uvědomělé sobectví horší toho bezděčného a ústupky z nastolené cesty, co ukážou tenkost hranice mezi pózou a přesvědčením. Když left-wing anarchistický boj proti kapitalismu, tak jedině v autobuse šlapacím! Somers se stopou Sigur Rós se postará o přiměřenou audiosložku, Mortensen, i když zrovna ukazuje páru důchodců malého Dúnadána, o podnětnou ambivalenci. Jeho poslední scéna u jídelního stolu má jistou paralelu s tou z Dějin násilí. Minulost je pryč a přitom navždy s námi.. (05.03.2024)