Dcera čarodějky

S ohledem na schopnosti hlavní hrdinky by se to klidně mohlo jmenovat Malá čarodějnice. První, co jsem ke svému potěšení zaevidovala byl výběr představitelky matky a dcery čarodějek, které vypadaly jako rodina. Nemusím jít daleko, abych viděla, že matka a dcera si nemusí být podobné, ale nějak ve filmu, kde nejbližší příbuzní vypadají jako zástupci jiného živočišného druhu mě to popuzuje. Děti a dospělí též jsou krutí a ostrakizují toho, kvůli němuž si jsou nucení uvědomit vlastní nedostatky. Ten, kdo nějak vybočuje bývá na okraji společnosti, sám a bez přátel. Nabízí se výstižný text z jednoho muzikálu - vím, co cítíš, hrůzu vyvolených - a přesně to prožívá malá Dina. Bez přátel, s darem, který ji vylučuje z lidské společnosti. Její protihráč je bastard s nezměrnými ambicemi, bez srdce a bez skrupulí. Dál tu je dominantním otcem deptaný syn, psychologie davu, špatné, jako že strašně ušlechtilé, rozhodnutí, to všechno život přináší. Až na ty draky (hnusné, ale hodně hnusné, kde je elegance mnohých pohádkových a fantasy draků?) je to vlastně velmi realistický příběh. Draky by tady bez újmy na napínavosti mohli nahradit třeba medvědi či tygři. Spoiler - závěr je těžká rána logice nejen proto, že se hlavní hrdina zachová jako naprostý kretén, ale i proto, že z dalšího je zřejmé, že to všelidové povstání nebylo proto, aby se na trůn dostal oprávněný dědic, ale aby tak nějak pospolu Dina, Nicodermus a spol mohli prchnout kamsi do pryč a tam žít v horách jako hříbky v mechu. (30.01.2017)

Naděje na nový svěží severský vítr ve světě filmové fantasy vzaly rychle za své. Naopak se zdá, že tvůrci se pro jistotu rozhodli vyvarovat jakékoliv invence. Po vizuální stránce tuctové, postavy a dialogy nezajímavé, napětí žádné, děj primitivní a na celovečerák mi přišel celkem nedostatečný. Což ve spojení s dokořán otevřeným koncem vyvolávalo dojem spíše nějakého seriálového pilotu než plnohodnotného filmu. Taky bych řekl, že zvláštní schopnost hlavní hrdinky se určitě dala využít a předvést zajímavějšími způsoby.. Navíc mi přišlo, že její představitelka občas vypadala tak nějak příliš dospěle. (18.08.2018)

Je to pohádka a lze se na ní dívat optikou, která je pohádkám určená. Je to příběh o dobru a zlu, o zradě a prozření a snaze dosáhnout co nejlepšího konce. Ale tato pohádka má konec otevřený. Nevítězí v ní dobro na celé čáře a zlo je ponecháno nepotrestané. S dovětkem, že bude šance. Severské národy (a že jich tu v koprodukci je) opět dokázaly, že mají trochu jiný náhled na veškeré lidské konání. Byť pohádka, opět mně "chytily" a puštěn jsem byl až po titulcích. Prostření středovékého podhradí je tu předvedeno v celé své nuzné kráse, arogance moci u nepravého krále a čest a všechny ty dobré vlastnosti u těch, kdo mají být sprovozeni ze světa. Dělení jasné od první klapky a tak trochu trochu naivní. Přesto hodnotím pouze ztrátou jedné hvězdy. Je na co se dívat i podivovat, jaké scenérie to tvůrci vybrali, že je poznávám - i naše polínko bylo přidáno do ohně, obrazně i doslova, třeba pod Pravčičkou bránou. Film jsem viděl bez předchozí znalosti o naší koprodukci a neměl jsem proto nouzi o nečekaná překvapení! (16.04.2017)

No to bylo zase marketingových keců o velkovýpravné severské fantasy, po nichž vám napálí do xichtu ukoptěnou a omšelou Hypnoprinceznu se zaníceným jebákem na prdeli, ve které akorát sužovaní Dánové chodí chrchlat své odrhovačky do země dobrého krále Magnuse, a zlý Zikmund, ta liška ryšavá, má místo Karla Effy v zádech dva podivné, přežrané varany. A tak jediným pozitivem je opravdu rozkošná desítka v hlavní roli, která jako by vypadla ze skandinávského pedofilního katalogu. Nebýt od přirození archeozoofilní nekrofil, ale kupříkladu třeba katolický kněz, s lascivním funěním u toho aspoň přeleštím relikviář. Takhle si musím počkat, až jim chcípnou ti „draci“. (10.07.2016)

"Bosorko okatá, do mé duše vidíš. Pročpak se červenáš? Já vím, teď se stydíš ;-)" Severské koťátko Dina, s (ne)záviděníhodnou schopností šmejdit šmejdům ve svědomí, se kočkuje se čtyřmi kapitálními exempláři varana komodského a jedním kapitálním zmrdem, levobočkem Ragnara Lothbroka a olezlé plesnivé Dronningemoderen. Poněkud krotká, ale sympatická fantasy, bohužel fantasticky zprasená jurodivým závěrem, outdoorovým setkáním hrdinů, podivně prchajících před vlastním úspěchem, skotačením kolem obřího táboráku pod Pravčickou branou (Ha! Konečně víme, kdo...) a vyhýbání se epičnosti, ukryté v hromádce varaního trusu. Ačkoli, kdo jiný na trůn, než Drakan? Při scéně olíznutí zkrvaveného meče prokázal, že má odvahu a koule královské velikosti, na rozdíl od nevlastního bráchy (což byl ňouma a alkoholik, fakt ideální vladař). Na náměstí poddaní, ta chátra, coby lehce manipulovatelný dav. "Drakan spasitel! Hurá!", "Drakan mučitel! Fůůj!" Lidi, měnící názor jako korouhvičky, během jediné popravy hned několikrát. Taková lůza potřebuje krále tyrana, neschopného studu, jako koza drbání. Dobře jim tak! (25.10.2022)