Manéže

Dvě manéže; jedna koňská a jedna lidská. Nebo také jedna varianta syndromu "Ema (Bovaryová)", žijeme přece ve věku syndromů, ať už jsou pojmenovány podle jmen či podle míst. Uvedené recenze se pídí po tom, zda Signoretová hraje lépe než Blier. Ale to je bezpředmětné, žena má víc prostoru, u těchto dramat to tak mkusí být, žena musí hrát prim. Samozřejmě určitou dobu, ne celou dobu - to také patří k syndromu Ema. Nedávno jse se díval na Mauriacovu "Thérèse Desqueyroux", i ta patři do tohoto spolku. Hlavním zločinem těch tří je jejich povrchnost, nezájem se něco učit, umět, či se alespoň něčím vážně zabývat. A bez práce nejsou koláče, bez práce je destrukce a zločin. - Ostatně bavíme se tu o Signoretové a Blierovi, ale bez odporného kvákání jeho tchýně Jane Markenové by to stejně nebylo ono. (21.09.2023)

Naivní zamilovaný blbec, pijavická zlatokopka a panička, která je ještě horší tchýní, než tou z kameňáků a anekdot. Tohle jsou hlavní tři postavy, jedna nesympatičtější než druhá a s nimi budete trávit celou hodinu a půl, kdy se budete dozvídat, proč se všichni tři sešli v nemocnici, kde si dvě z nich vypráví, jak věci skutečně byly. Největší škoda je, že to dost klouže po povrchu a není to psychologický film, protože s propracovanějšími charaktery postav by mnohem víc vynikl. Takhle je to jen taková historka, kde vás bude štvát, že si Robert vůbec nic neuvědomuje a ty dvě zlatokopky si s ním vytírají zadek. Jelikož víme, kam to dospěje, je celá retrospektiva o to míň atraktivní, jelikož se v ní nedá doufat, že by komukoli něco došlo a změnil svůj postoj. V závěru sice přijde krásně škodolibá, ale spravedlivá katarze, která funguje skvěle, ale cesta k ní je dlouhá, nepřekvapivá a statická. Řemeslně sem tam zajímavá, zvlášť střihová skladba ke konci nebo práce s voiceovery/vnitřním hlasem, ačkoli na začátku je víc prolínaček než střihů v Bayových filmech, takže jsem měl co dělat, abych se přes něj vůbec dostal. On je to sice hezký efekt, ale všeho je moc, takže to pak na mě působilo dost přehnaně. Bohužel je to ale hlavně film, který kdyby neměl tak uspokojující finále, tak bych ho dokoukal jen obtížně, jelikož filmy, kde každou postavu nesnáším a nemůžu jejich jednání hlouběji chápat, opravdu nemám rád a vždycky mě spíš rozzuří, než abych z nich měl cokoli jiného. A z toho důvodu u mě Manéže úspěch rozhodně neslaví. Slabé 3* (18.08.2024)

Krásně vypracovaný pohled na zlatokopky, které umí z chlapa vysosat prachy a odkopnout. Také bych to chtěla umět. Samozřejmě je mimochodem ukázané, že ať je ženská sebevětší zlatokopka, vždycky se zabouchne do kreténa. Film navíc skvěle zachycuje pohled ošáleného muže a poté pohled reálný. A konec je nejlepší, správně!!! (01.08.2011)

Francouzský černobílý snímek jsem měla možnost shlédnout v rámci mého prvního Virtuálního retro kina na téma Simone Signoretová – děkuji za pozvání. Nesleduje se lehce – retrospektivně se dozvídáme o podvádění a využívání zamilovaného dobráka Roberta, majitele jízdárny pro zámožnější společnost (velmi zajímavé prostředí). To vše je líčeno tchýní cynicky a s výsměchem k překvapenému hlavnímu představiteli. Rázná Simone v roli Dory s matinkou stále po boku ho přivedou na buben a o parohy je také postaráno. Bernarda Bliera jsem dosud znala z vedlejších rolí slavných komedií, tady se představil jako charakterní herec. Opravdu vzbuzoval lítost, ale nakonec se pochlapil. Tématem, i když si už nepamatuji podrobnosti, mi film lehce připomněl román U snědeného krámu – zde vyžírky nepřivedly hrdinu k sebevraždě, ale sklidily, co zasely. Přesto soucit Simone vyvolat dokázala – jednak v nemocnici a také v situacích, kdy s ní smetánka jednala s despektem. K názoru, že k získání respektu a štěstí slouží pouze peníze, a nikoliv práce, byla přece vychována. (15.08.2024)

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A musím říci, že té odporné tchýni, která jako zbraň používala smích, jsem onen úžasně trpký konec přála z celé duše. Blier je tentokrát zastíněn výkonem Signoretové, která předvádí mladou bezohlednou frajli s neskutečnou přesvědčivostí. Blierův ťulpas je nejzajímavější v závěru, kdy se změní v rozhodného muže činu. Dlužno podotknout, že jak SIgnoretová, tak Blier velmi přesvědčivě ztvárňují pár s velkým věkovým odstupem, ve skutečnosti je dělilo pouhých pět let a dva a půl měsíce. (18.06.2011)