Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa

Jeden z top 3 animáků loňského roku. Disney se opět vrací na trůn a hezky po vzoru Pixaru (ten John Lasseter v titulcích nebude náhoda) rozšiřují svoje univerzum různými camei (nezapomeňte na potitulkovku). Ztělesněním a hlavní důvod proč mě film přilákal dávno před premiérou je samozřejmě the Rock, který své filmy rozhodně umí prodat a své diváky si vždycky najde. Moana (díky staré italské pornohvězdě v Evropě známá jako Vaiana) je film vskutku nádherný, dobrodružný, v potřebných chvílích dokáže neuvěřitelně udeřit na hlavičku a z několika skvěle natočených scén jsem měl vyloženě husinu. Mauí je takový mix Dwayna a IZe a je skutečně vidět, že se s tímto slavným hercem počítalo od začátku, jelikož v pohybech těla i obličeje jsem jej poznával a i když si troufám tvrdit, že lidi co to předem neví, tak ho ani ve filmu nepoznají, bez něj by to byla půlka této smyšlené postavy. Dabing si Johnson neskutečně užívá a dokonce vysřihne i chytlavou písničku, kterou je radost si poslechnout i po skončení tohoto poměrně atypického animáku. I tato Disneyovka je samozřejmě muzikál a soundtrack je rozhodně hravý a jistě se na iTunes dobře prodával. Ačkoliv mě film nedokázal úplně pohltit a dokoukával jsem ho natřikrát, minimálně několik scén z filmu a naprostý závěr jsem si skutečně vychutnával a v budoucnu ještě filmu šanci určitě dám...8/10 (20.02.2017)

Tradicne pojata Disneyovka s prilis jednoduchou zapletkou, mnozstvom pesniciek a otravnymi akoze vtipnymi zvieratkami. Proste film idealny pre divakov, ktori zboznuju Levieho krala a dalsie stare Disneovky. Mne sa tento typ rozpravok nepacil ani ked som bol maly a ani Moana mi nesadla a v polovici som to vypol. Ovela radsej mam moderne dynamicke CGI rozpravky typu Wreck-It Ralph, Zootopia alebo Secret Life of Pets. Rozhodne nie nieco v com sa nonstop spieva. (06.04.2017)

Tak si to trošičku srovnám. Bylo to lepší než Kubo? Neřekl bych, Kubo měl pro mě mnohem lepší atmosféru. Bylo to lepší než Zootropolis? Ani tohle bych netvrdil, protože detektivka se zvířátky měla mnohem propracovanější příběh. Bylo to lepší než Dory? Ano bylo... Takže výsledek je jasný a teď jen pár slov o tom co jsem viděl. Po stránce animace je to opět hodně velká nádhera a jsou zde i zajímavé animační nápady, třeba kombinace s kresbou při Mauího písni. Hodně se tu zpívá, ale tyhle písničky jsou pěkné, k příběhu se dobře hodí a prostě a jednoduše se to dobře poslouchá. Charaktery jsou fajn, Moanu jsem si hodně rychle oblíbil a i Mauí má charizma. Komický element v podobě "mírně retardovaného" kohouta na mě docela fungoval a i když Scrat to není (ovšem po pravdě už jsem té veverky poslední dobou docela přesycený), tak je prostě povedená. Hlavní "záporák" působí dostatečně impozantně, ale ten pocit, že bych se měl bát, jako u Kubových tetiček jsem necítil. Prostředí je exoticky úžasné. Příběh je dostatečně zajímavý, ale nikterak originální a nečekaný. Takže ve výsledku je z toho zatím třetí nejlepší zážitek, jaký jsem letos ze sledování amerického animovaného filmu měl a u mě zasloužené a velmi silné 4*. 8,3/10 (05.12.2016)

U třetího hudebního čísla mě napadlo, že to je něco jako kříženec představení Cirque du Soleil a muzikálu A. L. Webera. Taneční čísla jsou dechberoucí, barvy zářivější než neony, árie hudebně nápadité. No ten příběh... nevím, Tichý oceán je má láska, i když jsem tam byl jen měsíc (nebo tři, když započtu i civilizovanější ostrovy). FIlm mě moc nedostal, možná by to lépe fungovalo na dítě. Při vypnutí mozku, když nechám barvy a hudbu působit na první signální... to asi zvednu na 4*. (11.04.2021)

Technicky úžasně zmáknuté (např. animace oceánu v jeho přirozené formě).. Ale jinak je to v zásadě jen další disneyovský výplach mozku.. Ty animáky jsou napsané všechny jako přes kopírák.. Hrdinové mají pořád ty stejné problémy, dilemata, krátkodobé rozepře se svými blízkými (mění se jen prostředí/svět ve kterém se pohybují).. vždycky je tam nějaký jakože "hrozitánsky vtipný" zvířecí sidekick(debilní kůň, debilní osel, debilní kohout..).. Vždycky je to banální moralitka..A z těch nejsprostěji podbízivých muzikálních vložek, útočící silou sborového zpěvu a symfonického orchestru na ty nejnižší emoční čudlíky, by jeden snad až blil... Má to své momenty, ale ty jsou vždy výsledkem donekonečna recyklovaných, psychologicky funkčních triků.. o nějakém zásadnějším vkladu imaginace nemůže být řeč.. (03.09.2020)