Vzkaz v láhvi

Nikolaj Lie Kaas je králem deprese. Filmová adaptace třetího dílu knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. Máme tady unesené děti, jejichž zmizení nikdo nehlásí, máme tady vzkaz v láhvi, který roky čekal na svého nálezce. A máme tady protřelé hovado, které za tím vším stojí a které si své oběti vybírá v prostředí silné víry. Náboženský motiv je ve snímku hodně patrný, ale ne vždy se s ním umně pracuje (narážky na kolegovu víru), důvody, proč sériový vrah páchá zlo, pak najdeme znovu na velmi očekávaném místě, v závěru si navíc už tvůrci mírně pomáhají umělými popostrčeními v ději. Atmosféra je slušná, ale zdaleka nedosahuje kvalit některých slavnějších (zaoceánských) kolegů. To si musíme přiznat. (18.07.2016)

Úvodem si neodpustím jednu poznámku, kterou ať laskavě přeskočí všichni přitroublí sluníčkáři a pravdoláskaři, kteří mi nedopatřením vlezli na stránku - točit filmy o podivných a zpátečnických křesťanských fanaticích, jimž vraždí děti fanatik satanistický, zatímco role správňáckého policajta se ujímá osvícený vousatý mohamedán, považuju v době, ve které Evropu jako švábi zaplavují hordy nevypočitatelných a primitivních muslimů, za nezdravé, nebezpečné a... ovšemže hodně pitomé. No a k filmu: Atmoška (neboli nálada) seversky strohá a introvertní, místy příjemně hustá, příběh i děj místy příjemně temný. Můj oblíbený sociopatický policista Carl Mørck od minule ještě víc sešel, jeho psýcha je ještě víc zdevastovaná, jeho výraz je ještě víc šílený a celkově vypadá na brzké nervové zhroucení a totální rozpad osobnosti, což se mi mocinky líbilo. Goslingův norský dvojník v roli záporáka je taky velký sympaťák, ale neodpustím mu, že na konci neodkrágloval Assada. Můj nejoblíbenější moment - nešťastný pohled policejního mládence se stříkající krční tepnou skrz okénko jedoucího automobilu; za tenhle fajnový okamžik bych dal nejradši čtvrtou, ale to z ideových důvodů, o kterých jsem už psal, prostě nelze. (29.08.2016)

V ponurých dánských luzích a fjordech, kde i ty ryby mají permanentní depku, i ptáčci jarabáčci se tváří jako na funuse, kde jsou psychopati obzvláště úchylní a smutek se vsakuje do podzemních zásob pitné vody s každou krůpějí deště, to mají detektivové věru těžké. A křesťanské dětičky ještě těžší! No, vlastně i ti psychopati... A taky dánští princové... Hmmm... (30.10.2020)

"Vzkaz v láhvi" je mým prvním střetnutím s Q-sérií; "Ženu v kleci" i "Zabijáky" jsem sice zaregistrovala (vzpomínám si na plakáty visící v metru), ale pak jsem je úplně vypustila. Chyba! Poslední ze tří doposud existujících adaptací mě příběhem i postavami uchvátila natolik, že jsem si po příchodu z kina okamžitě zkoukla oba předchozí díly a napjatě očekávám díl čtvrtý. Změna režiséra je zpětně znát, ale náboženský fanatismus a Carl s Assadem prostě fungují.;-) (24.07.2016)

Skvěle budovaná atmosféra. I když divák zná vraha, nenudí se - sleduje jednání jednotlivých postav. Koho okouzlil dánský venkov, užije si záběry na hospodářskou krajinu, na přímořské oblasti. Tým vyšetřovatelů je zvláštní - podobně jako třeba u autorů seriálu Most. Film beru jako inspiraci přečísít aspoň nějaký knižní příběh Jussi Adler-Olsena. A doufám, že v něm bude míň nelogičností než ve filmovém zpracování. 1) Co dělal pachatel v dospívání - v období od své první vraždy? 2) Proč pachatele sledují desítky policistů a při střetu zůstává policista osamocený? 3) Bílý plášť skrývající pachatele v nemocnici - to už zavání frází. (25.02.2018)