Jason Bourne

Na Bourna jsem se začal poměrně těšit až po obsazení skvělé Alicie Vikander, jinak nejsem fanouškem Bournova univerza, své o tom vypovídá fakt, že se mi nejvíc líbil Bournův odkaz, když se zbavili Démona. Nicméně jsem k onomu vyhypepovanému velkému návratu přistoupil střízlivě a snažil si užít poctivý thriller. A dostali jsme akorát více téhož, pro mě akorát zmírněné faktem, že si předcházející dva díly (jedničku ano) příliš nepamatuji. Obsazení je perfektní, škoda toho Viggo Mortensena, ale jinak si nejde na co stěžovat. Škodaže jsou jejich charaktery vesměs průhledné a příliš nevtáhnou do děje. Kamera sice umně snímá jako za starých časů a Greengrass se tváří, že i tentokrát to má v malíku, jenže když pomineme 5x retablovaný příběh, i akční honičky, které zabírají celkem dost prostoru, postrádají hutně tempo a nějakou větší kinetičnost. Damon se opět jenom mračí, pozabíjí spoustu lidí a slibuje, že příště to bude stejné. Jisté řemeslo v tom přecijenom cítit je, ale obávám se, že příště už u toho mnozí nebudou. To zklamání možná není tak veliké, protože já film tu skoro dekádu nevyhlížel...7/10 (27.07.2016)

Častým důvodem odmítnutí snímku je skutečnost, že samotný Jason Bourne se jeví být - zejména při porovnání s předchozími filmy - příliš jednoduchým, slabým a málo motivovaným hrdinou. Ačkoli však Bourne představuje titulní postavu filmu, tentokrát není jeho hrdinou, nýbrž naopak nástrojem ostatních postav! Svoje vysvětlení práce s postavami, výstavbou vyprávění a střihem rozvíjím ve svém upřímně nadšeném rozboru, který jsem po příchodu z kina sepsal: Poznámky k filmu Jason Bourne: zrcadlení a vývoj. (30.07.2016)

Pokračování, kterému jsem se bránil a dost dlouho si přál, aby nikdy nevzniklo, protože původní trilogie funguje jako dokonalý akčně-špionský diamant, který nemá cenu dál brousit. A jak už ukázal Odkaz, pokračovat odjinud není nejlepší nápad. Přesto jsme tady a podle očekávání v něčem, co Greengrassovy předchozí příspěvky připomíná tak moc, že se jedná snad až o citaci. Mýtus vidím v konkrétních scénách či zvratech, zápletka zase parafrázuje Ultimátum a než si do sebe všechny flashbacky a domněnky pořádně sednou, moc lehký pocit jsem neměl, obzvlášť když je jedním z cílů překvapivě mizerný Tommy Lee Jones. V Damonově buldočí tváři to ale pořád je a i když akce tentokrát už trochu vykračuje ze zaběhlých mezí a koketuje s (na dosavadní poměry) překvapivou nerealističností, fyzičnost a nekompromisnost mi pořád zvedá adrenalin tak strašně nahoru, že mi vydržel celou cestu z kina domů. V kombinaci s návratem Nicky, nečitelnou Heather a nenapodobitelnou atmosférou se sice opravdu jedná o zbytečné rozrývání dořešeného, ale osobní podzápletka nakonec účel plní na jedničku. 75% (28.07.2016)

Snowdenovský téma napojení špionážních služeb na social media subjekty rozhodně fajn. Zvlášť v době, kdy se provaluje, že korporát jako Apple s vládníma složkama pravidelně a rád úzce spolupracuje. Potěší i upgrade, kdy se stará garda sázející na vraždící stroje nahrazuje mladou, jejíž ambice stojí na znalosti technologií. Silně blbé je jen to, že jsou tyhle motivy rozhozeny do příběhu Jasona Bourna, který aby se vrátil, musel najednou dostat otce napojeného na CIA komplot a co hůř, ke zjištění došel zrovna ve chvíli, kdy na klíčových pozicích sedí lidé, kteří - světe div se - mají ve všem prsty. Nablblost centrální linky se Greengrass snaží utopit pod tunou akce. Místy už se ale dostává na hranu diváckého semletí a apatie, protože akce je bayovsky dlouhá a na rozdíl od předchozích filmů už nenabídne jedinou novinku v kontaktních, ani dalších sekvencích. Určitou prázdnotu ohledně Bournovy motivace vrátit se potvrzuje finální verbální střet, který skončí cca po minutě a v podstatě v něm jde jen o to, kdo chytí kulku do hrudi. 6+/10, předně proto, že v orchestraci davových scén je Greengrass vysloveně fascinující. (28.07.2016)

Že Greengrass natočí remake těch nejvíc ‚best of‘ momentů z minula mi nevadí. Vadí mi, že to dělá tím nejhorším možným způsobem, kdy si snad nechal od Universalu nasadit dramaturgy F&F, protože Jason Bourne je jedna dlouhá akční scéna, ve které ale absentují jakékoliv náznaky smysluplného děje. Tam, kde Gilroy minule dodal jednoduchou, ale údernou story, která stála na nejednoznačné minulosti agenta s amnézií, se tentokrát valí na diváka primitivní zápletka s těmi nejlevnějšími přesahy (Snowden, sociální sítě) a hlavního hrdinu odsouvá na pole nezajímavých a zbytečných figur, která prochází scénami jakoby mimochodem, přičemž ale víme, že vše vyřeší efektně, bez cavyků a přikrašlování. A aspoň právě tohle mělo nás, fanoušky, kteří trošku váhali nad smysluplností dalšího pokračování, ukovat do sedaček a dvě hodiny masírovat první signální. Jenže v tomhle film nakonec prohrává nejvíc. Jasně, Greengrass pořád servíruje epické akční výlevy, ale k čemu jsou, když Ackroyd tu roztřesenou kameru na rozdíl od Wooda nedává. Ty půlvteřinové záběry, které divák zpracovával někde v hlubinách mozku a teprve s lehkým zpožděním oceňoval jejich informační hodnotu, tentokrát nefungují. Chybí jim totiž jako celku pružnost a spád, kterou minule dodal šéf druhého štábu Dan Bradley. Výsledek je zoufalá a předvídatelná… nuda. Dost možná pravděpodobně i proto, že Bournea tentokrát nestopuje opravdu zásadní honec a to opojení z jeho taktického unikání, kdy je krok, či dva, před pronásledovali, je ta tam. Stárnoucí Tommy i hezká naivka Alicia na to nemají ani omylem a Cassel jakoby vypadl z devadesátkového béčka (některé flashbacky by měl být trestné). Stručně, letos jsem nešel z kina nasranější. (29.07.2016)