Julieta

Možná jsem nekulturní barbar, ale do teď jsem žádnej Almodóvarův film ještě neviděl. Vlastně mě ta jeho tvorba nikdy moc nelákala, ale na tenhle film jsem náhodou narazil a neměl jsem zrovna nic lepšího na práci, tak si řikám, že tomu Almodóvarovi zkusim dát šanci. Třeba na tom něco bude, když jsou ty jeho filmy tak vysoce hodnocený. A ono na tom opravdu něco je. Je vidět, že to točil někdo, kdo asi už pár filmů natočil a evidentně to filmařský řemeslo umí. Jenže tohle je totální vítězství formy nad obsahem. Je to takovej líbivej film, na kterej se dobře kouká, ale zároveň se tam neodehrává nic moc zajímavýho a ještě to celý končí někde napůl cesty. Ale zvládnul jsem to dokoukat celkem bez problémů a možná zkusim i nějaký jiný Almodóvarovy filmy. 60% (17.01.2024)

Až v tomto filmu jsem si uvědomil jak je červená krásná. A to už jsem jí vnímal v Sin City a v Americké kráse. Nechal jsem se kochat touto barvou která pulzovala celým filmem a dodávala mu krásné umělecké pozadí. Červená barva je neoddělitelnou součástí tohoto srdcervoucího příběhu, vyjadřující lásku, teplo, vášeň, vztek, nebezpečí. Umělecké dílo, v kterém něco chybělo : 70%. (26.03.2017)

Od "Volveru", tedy posledních deset let, mají Almodóvarovy filmy o poznání jinou kvalitu. Jsou kultivovanější, narativnější, výpravnější, artistnější, pohlednější, a ještě spousta dalších "nějších", čili superlativů. Ovšem zato se leccos vytratilo, shrnul bych to pod pojem "mladistvý drajv". Příběhy (Volver či Julieta jsou jedněmi z nich), přidržující se zákona příčin a následků, se mě už moc nedotýkají. Ale přece: mít takhle ve Španělsku zahrádku! A být tam s někým, kdo mluví španělsky "un poco". (17.03.2017)

Z filmu som si maximálne odniesol len majestátny pohľad na Adrianu Ugarte, a nič viac, nič menej. Pedra extra nevyhľadávam, ale viem, že má kvalitné snímky, ktoré každému sadnúť nemusia pre spôsob, aké postavy sa v nich vyskytujú, tu nie sú žiadni homosexuáli, transvestiti, ale klasický heterosexuálny pár, ktorý čelí životným skúškam... Dá sa vlastne povedať, že vzťah matky a dcéry sa tlačí do popredia, lebo otca postihlo tragické nešťastie na mori. Odohráva sa v dvoch časových rovinách s postavou Juliety Arcos, ktorá sa vracia do minulosti, spred 25. rokov, keď sa začne hrabať vo svojich starých myšlienkach, ako stretla fešáka vo vlaku, a odvtedy vznikla láska a dcérka Antía. S prestrihmi sa vraciam taktiež do súčasnosti k dospelej Juliete s tvárou Emmy Suárez, kde s postupne pribúdajúcimi rokmi, sa menia aj postavy, de - facto, herci, ktorí ich stelesňujú, čo je pre mňa ďalší rušivý element, na to, že sa snímok odohráva v 2. časových dekádach, sa málo nakladá s dostatočným vybudovaním atmosféry, aby bol divák dosť zaujatý, ja som tak, ledva na pol cesty, skrátka, nudil som sa miestami, ako pes ! Film je o komplikovanom vzťahu matky a dcéry, ktoré sa od seba odcudzili, kde cesta späť býva väčšinou extrémne ťažká... O matke, ktorá sa mi páčila, som sa dozvedel pár vecí, o dcére takmer nič, a tak pozerať sa na tento film, je dosť problematické, už len z toho dôvodu, že mi až tak nesadol, ako som si sprvoti predstavoval... (17.09.2016)

Almodovar nikdy nezklame, v roce 2016 nabízí skvostné drama s lehkým nádechem thrilleru. A tentokrát si nezvolil jen tak jednoduchou předlohu - povídku laureátky Nobelovy ceny za literaturu nemůže filmově zpracovat jen tak nějaký nazdárek. Tradičně se mu povedlo vybrat okouzlující obsazení, ve Španělsku je to asi zatraceně jednoduché, kouzlo a šarm má každá druhá Španělka, ale ještě musí k tomu umět i hrát. Příběh je výborně vystavěn, diváka udržuje v příjemném napětí, jak se bude dále vyvíjet a hlavně jak skončí. A tento typ konce není určen pro všechny. Závěrem bych vyzdvihnul barevnou nápaditost a hezkou hudbu. (27.12.2016)