Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)

Nějak se nám přemnožily filmy se záporáky, kteří jsou vlastně v jádru hodní kluci a myslí to se světem dobře. Jen si poněkud neumějí vybrat vhodnou dobu na přednesení nové ideje, jako to kdysi dovedl například Dolfík. Velký problém mám v soudobých filmech s nesmyslnou hrou na děsně cool postavy, aby se tvůrci zavděčili dětem se zprzněným vkusem, který jim przní ti šulini na youtube. Takže mám trošku strach, že už člověk za chvíli nezavadí o kvalitní fantasy, neboť budou vždy okořeněné o přidanou hodnotu retardace klíčových postav. Někdo by měl píčusům tvůrcům vysvětlit, že existují filmy, kam se to prostě nehodí. Harry Potter se ještě této deformaci dobou vyhl. Zvířata ovšem schytala plnou dávku, a proto naprosto zbytečně strádají a nejsou tak dobrá, jak by být mohla. Moje tři hvězdičky jsou zapříčiněné spíše nostalgickými vzpomínkami na krásná místa s kouzelnou atmosférou, která mě v dětství naprosto očarovala. Bohužel se na tato místa vrací postavy, které nemají divákům co nabídnout, a tak diváci sledují jak po sobě 2 hodiny postavy štěkají kouzla a mávají klacíky. O milionu vedlejších postav a komplikovanosti rodinných vztahů, kolem kterých se točí hlavní dějový zvrat a které by nerozmotal ani ten plešatý buzerant na Barrandově v tom svém pořadu pro důchodce a nezaměstnané, asi není třeba vůbec hovořit. Děti jsou bez šance s v takovém zmatku zorientovat. Nedává mi to moc smysl. Na jedné straně jsou scénky se zvířátky vhodné pro nejmenší diváctvo a na straně druhé je komplikovaný děj s milionem postav, na který je třeba minimálně vysokoškolský titul ze sociologie. Pro koho má být tento film vlastně určen? (03.03.2019)

První díl ukázal, že diváci jsou pořád na tenhle filmový svět dost zvědaví a rádi zaplatí za to, aby se do něj vrátili. Co tedy uděláme ve dvojce? To, co dává smysl. Přidáme tam všechno, co by se mohlo líbit, aby se to dalo pár let ždímat. Tenhle přístup je v pohodě, takhle se to prostě v Hollywoodu s velkými filmy dělá, druhá Fantastická zvířata ale bohužel ukazují, že ne vždycky to je k dobru věci. Například u filmu, který režíruje ten největší filmařský rutinér, jakého má Hollywood k dispozici. Nebo který chce podojit studio tak moc, že si připraví tolik zápletek, podzápletek, postav, hrdinů a potvůrek, že vlastně nezbude vůbec čas na děj, jenž by alespoň elementárně dával smysl. A vyleze z toho jen fůra průměrné, i když dobře vypadající akce, spousta zvratů, za něž by se styděli i tvůrci Divokého anděla, a kotel odkazů na knihy a filmy, což si fandové nejspíš užijí. To poslední dělají Grindelwaldovy zločiny beze srandy dobře a pokud vyrazíte do kina s tím, že vám bude někdo jednoduše cpát pod nos věci, které asi máte rádi a asi je chcete vidět, užijete si to. Jako pokus nastartovat velkolepou fantasy sérii to ale brutálně zklamává prakticky ve všem. Nudný film. A občas snad i dokonce trošku trapný. (15.11.2018)

Buď J.K. Rowlingová vyčerpala svůj autorský um, nebo prostě není dobrá filmová scenáristka. Tak příšernou nesouvislou příběhovou změť jsem dlouho neviděl. Přitom jednotlivé nápady jsou zajímavé a mají potenciál, ale nějak se to všechno dost divně kupí na diváka. Je toho hodně a jednotlivé náměty se nevyvíjí nijak zvlášť zábavně, naopak je tu hromada klišé jak z té nejhorší béčkové produkce. To vše se odehrává v kulisách magického světa, kde je občas nějaké to prostředí fakt působivé... na druhou stranu zvířátka vypadají maximálně počítačově. Je zarážející, jak se tenhle rodinný film snaží být hrozně dospělý - je zde zabíjení dětí, provrtávání krku hůlkou, psychické týrání... Pokud by to měla být nějaká temnější verze Harryho Pottera, tak jsem jedině pro, jenže zbytek filmu tomu neodpovídá. Jsou tu různé brutalitky, ale příběh je pohádkově prostý a naivní. Na nějakou realističnost se tu kašle. Například u filmů Harryho Pottera se pro větší akčnost z hůlek víc "střílelo" (bez klasického vykřikování kouzel), ale zde už hůlky v některých scénách (aby byly cool a drsné) slouží jako pistole, někdy i jako meč či dýka. To spíš považuji za lenost než nějakou větší invenci, protože to prostě do toho světa nesedí - v budoucnosti takhle hůlky nepoužívají. Proč? Proč nemají kouzelničtí policajti jiné magické zbraně? Něco takového může projít filmové pohádce, ale pokud si tu hrají na tu dospělost, tak se vším všude. Tohle je jenom dospělost na oko a je to otravné. Především jsou ale Fantastická zvířata 2 zvláštní směsicí dějů, z nichž většina nestojí na nic, takže je to zatraceně únavná nuda. (3/10) (22.07.2020)

Fantastické zvery: Grindelwaldove zločiny sa zaradí medzi tituly, ktoré budú obecenstvo rozdeľovať. Militantní fanúšikovia Pottera ho budú brániť zubami nechtami a diváci s triezvym uvažovaním budú v rozpakoch. Tým nechcem povedať, že nový počin Davida Yatesa je nejaký pr úser. Iba nie je tak dobrý akoby chcel byť. Silné filmárske remeslo je totiž ubíjané prílišnou seriálovosťou, slabým ťahom na bránu a podivne podanými zvratmi (trojnásobná flashbacková vysvetlovačka pôvodu jednej kľúčovej postavy je úplné dramaturgické zúfalstvo). Aj tak ho však treba vidieť, pretože sľubuje veľké veci do budúcna. Možno odídete sklamaní, no (naivne?) verím tomu, že tvorcovia pre nás majú prichystaní úžasný príbeh a bude chybou jeho druhú kapitolu vynechať. Fanúšikovských slabučkých 7/10 (14.11.2018)