Padesátka

Taclíka jsem normálně nepoznal. Jen po hlase. Normálně jsem se musel podívat, jestli to není náhodou jeho bratr nebo jiný příbuzný. Jinak ale nevím, co k tomu napsat. Blbost to není, že by mi to trhalo bránici se taky říct nedá. Pavelkův Pavka je fakt komický, sedmdesátkové flashbacky mi přijdou zbytečně moc zkarikované (i když Voříškové to sekne a Mádl je zábavný), linie s Cibulkovou nevyužitá (ale přišlo mi zábavné, že hraje matku někoho, kdo je mladší než ona jen o deset let). Na jedno podívání fajn. (06.05.2016)

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)

Po delší době jsem opět sebral odvahu a zkouknul na nějaký ten český výtvor. Po zajímavém a povedeném filmu Bezva ženská na krku, ani toto není žádné zklamání. Sice jsem se mockrát nezasmál, ale herecky film obstál. Primárně Pavelka krásně svůj part zvládl. Také se mi líbil hojný počet záběrů na krajinu, ve kterých je vidět i malinko slušný rukopis Kotka, který teda můj oblíbenec rozhodně není. Hory jsou prostě hory. Na české poměry celkem solidní podívaná, za mě lehoučký nadprůměr a malinko doporučuji. (28.06.2017)

Co to zase bylo? Čekáte aspoň slabý děj? Prd, maximálně ke konci něco dostanete a za moc to nestojí. Zasmál (spíš pousmál) jsem se tak třikrát a víckrát ne. Je to nudné, film se neskutečné táhne. Jinak se mi tu ukzuje, že Kolečko (nebo Kotek?) je gay, protože někde kolem dvacáté minuty tu máme záběry na mužský rozkrok. Nesmí chybět to, co je téměř v každém českém filmu: sex a blití. Hvězda za píseň Michala Hrůzy a za nějakých těch deset minut napětí někde u konce (který stál za prd). (07.05.2016)

Když někdo posbírá řadu velmi solidních herců několika generací, kteří by mohli polovinu filmu skvostně improvizovat, a takhle to zvrtá, je to průšvih. Kotek s Kolečkem místy neuvěřitelně bloudili. Vsadili na hořkosladkou tragikomedii, u které se snažili vyloudit nějaký ten přesah, ale tuším, že se stejnojmennou divadelní hrou to na prknech dopadlo o poznání lépe. Na pozadí tradičního běžkařského závodu se odehrává i jedno hledání biologického otce, zklamání z jednoho syna, hodně vzpomínek i nějaké to souložení se staršími ženami v krmelci. Ve skutečnosti je ale všechno jen mdlá vata, která místy pobaví (zejména díky hercům jako Taclík, Pavelka, Schmitzer, Mádl..), retro pasážím naopak chybí věrohodnost, hlubší záběr postrádá i současné vyprávění. Přes prsty by měl pak dostat hlavně „mistr zvuku“. V české kinematografii to není bohužel nic nového pod sluncem. Každý třetí film je prachbídně ozvučený, že si divák musí dialogy domýšlet. Jsem velmi rád za mladou krev českého filmu, ale nesmí se podbízet knedlíkovitému publiku (nevím, koho ještě může bavit Pavla Tomicová) a nesnažit se o další upocenou tuzemskou blbůstku, která přitom měla velmi solidní základ. (23.08.2016)