...a jitra jsou zde tichá

V súčasnej dobe nie je žiadnym prekvapením, že sa prerábajú staršie sovietske filmy. Aj v tomto prípade ide o remake filmu z roku 1972, ktorého premiéra bola načasovaná na 70. výročie osláv Dňa víťazstva. Ja tvrdím, že akákoľvek kópia nikdy nenahradí originál a taktiež je vylúčené porovnávať tieto dva filmy. Ale pre mladých ľudí je to jediný spôsob, ako im priblížiť atmosféru doby po prepadnutí Sovietskeho zväzu Nemeckom, nakoľko k staršiemu filmu sa dnes dopracujú už veľmi ťažko. Film sa natáčal v Karélii a je to skutočný príbeh sovietskeho klasika Borisa Vasiljeva, ktorý v 2. svetovej vojne vo svojich 18 – tich rokoch velil v Karélii jednotke 25 dievčat. Išlo o protilietadlový oddiel s úlohou chrániť a brániť Bielomorsko – baltský kanál. (14.10.2015)

Prapodivnej kočkopes, u nějž jsem dlouho váhal, nakolik se bere vážně - a ono to ve finále není na škodu. Tichá jitra jsou totiž ve svým celku tak nějak nepodlejzavě bezelstný, na emoce si dávaj bacha, nenudí ani chvíli a - možná SPOILER - je strašně sympatický, jak neslavně nechá všechny skončit. O tom byla celá řádka silných historických okamžiků - hrdinové totiž často neumírali v okázalých a důstojných pozicích. Sílu měl až dopad jejich činu. "Pět děvčat, jen pět děvčat! A neprošli jste. Nikam jste nedošli a teď zdechnete!" (14.03.2020)

Len zriedka kedy hľadám slová, no musím priznať, že ma táto vojnová dráma vzhľadom k štruktúre príbehu pomerne dosť zaskočila. Obsah som nečítal, a tak keď došlo k obratu a uvedomil som si, že prvé husle v tomto snímku hrajú nežné polovičky, ovládla ma skeptika. Lenže tento počin je tak nečakane podmanivý, že pochybnosti ani omylom nie sú na mieste, ba práve naopak, ponúka toho rozhodne viac, ako ktorákoľvek americká pseudo vlastenecká, ideologická sračka. Ja som si to "užil", a či sa to bude páčiť iným? To mi je úprimne povedané úplne u riti. (16.06.2016)

Ruská civilizace je velmi zakomplexovaná. Jednou z jejích obranných reakcí je klišé, že čeho se Rusům nedostává (tedy vlastně všeho), to mohou vynahradit heroismem. A tak jsou schopni zcela vážně vyplodit a divácky akceptovat v podstatě akční film, ve kterém půltucet dobrovolnic pod vedením řadového poddůstojníčka vyřídí německé diverzní komando o síle dvaceti elitních vojáků. --- Tahle deviace není pouhou kuriozitou. Po Stalinovi nyní i Putin ji povýšili na oficiální ideologii. A tak i pokud Rus narazí na nezmanipulované informace, které mu kupříkladu osvětlí, že výkonnost ruského hospodářství je ubohá, nižší než brazilská, jen dvakrát větší než polská, a šestkrát větší než česká, a že Rusko navíc ve všech srovnáních klesá níž a níž, Rus nachází útěchu v mýtu, že ruské kvality jsou v něčem jiném. V heroismu. A tak si nadále namlouvají, že jsou důležitou globální mocností. A podle toho otravují. --- Filmy jako je tento tedy zapadají do ruské terapie a oficiální propagandy. Nebude to ale dlouho trvat, a zas nějaký pitomý Gorbačov bude vehementně zkoumat, v čem Rusové udělali chybu. (10.06.2019)

Příběh, který rozpumpoval můj krevní oběh. V podmanivé kráse krajiny válečného dobrodružství se sešla opravdu skvělá herecká parta s maximální disciplinou. Především sympatické ženské postavy, které zde dobře hrají a mají na tom lví podíl. Ostatně na nich stojí prakticky celý film. Domnívám se, že to je stejně dobrý jako původní film, ba dokonce o maličko lepší. V každém případě tomu nechybí ani zvláštní poetika (21.11.2015)