Ostrovní zprávy

Quoyle provází životem smůla, zamiluje se do bláznivé ženy Petal se kterou má dítě. Ta je pěkna potvora a nevěrnice, takže jejich manželství rozhodně není šťastné, ikdyž Quoyle svou ženu bezmezně miluje. Petal z něj chce jen vyždímat peníze a dokonce prodá vlastní dceru na černém trhu s adopcí. Při autonehodě zahyne se svým milencem. Zdrcen událostmi se vydává Quoyle do země své tety, která ví, že na smutné srdce pomůže změna domovu. A skutečně. Mají zde barák u moře, Q získá práci jako novinář a seznámí se s Wavey, která má syna. Netrvá moc dlouho a najdou k sobě cestu. Film doprovází mrazivá atmosféra plná mystiky - to vše je podtrhlé krajinou kolem. Lidé na ostrově jsou vstřícní, ale jejich životní osudy jsou provázeny taktéž různými tragediemi. Film tak příjemně uteče, že se tomu až nechce věřit. Nejvíc se mi na něm líbí to, že mi příjde upřímný a tím si i získal srdce mé. (26.05.2010)

V tomhle filmu jde především o naději. Naději nás všech, kdo jsme příliš sami, příliš obyčejní, příliš nudní, příliš nesmělí, příliš zařazení do své malé levné škatulky, příliš naivní romantici, příliš velcí zastaralí dinosauři. O naději na to, že se ze svých škatulek vymaníme, nebo se ty škatulky začnou líbit náhle i jiným lidem. Tenhle film je poetičtější víc, než by se na první pohled zdálo. A nemám na mysli zrovna jen styl vyprávění nebo prostředí natáčení, ale spíš lidi, kteří tu jsou popisovaní. Připadalo mi to jako americká obdoba našich starých vesnických komedií, kde se každý s každým zná a s každým je z některé strany příbuzný. Zároveň ale mají takovej ten zvláštní přístup k životu, určitým způsobem velice praktický, ale zároveň zvláštně lyrický. Příběh je pomalý, s občasnou humornou nebo dramatickou vsuvkou, ale není ostatně takový i celý lidský život? A herecky nemám co vytknout. Možná dokonce přijdu na chuť i Julianne Moore, která se mi tu ve snad druhým filmu vůbec opravdu líbila. (02.09.2007)

Docela zklamíčko. Příběh na mě nepůsobil přiliš emotivně a zjevná snaha o depresivnější atmosféru se zcela minula účinkem. Za oknem zuřilo ještě horší počasí než ve filmu, takže po téhle stránce taky hovno k hovnu. Ovšem ten film si nezaslouží zase samou kritiku, třeba herecké výkony jsou jedna báseň. Ke jménu Kevin Spacey už by mohlo být předtištěno slovo "vynikající ", no a věřím tomu, že kdyby se námět lépe zpracoval, byl by to mazec jak svině. Jo a ještě něco--- Cate Blanchett --- kdo by to do ní řek....růžový tanga, to sou věci, to sou věci. Nic nechám toho, nebo mě zdejší vážné tváře vynesou v zubech. Ještě slovíčko na usmířenou s fanoušky tohoto filmu. Ostrovní zprávy jsou milionkrát lepší než ty naše televizní od 18:55, 19:15 i 19:30 máme sice troje, ale na zprávy od Kevina Spaceyho nemaj ani jedny !! (11.11.2007)

Film je ojedinělý v tom, že se odehrává hlavně u moře. Moře, voda, říkejme tomu jak chceme je v příběhu hlavním tématem. Kevin Spacey je výborný herec, ve své roli byl úžasný. Film jako celek byl průměrný, ale herci (hlavně Judi Dench a Julianne Moore) stojí za tou jednou hvězdičkou. Hudba od Christophera Younga je krásná. (26.10.2013)

Švédský klenot Lasse Hallström miluje outsidery, samotáře, podivíny. Je v jejich případě chápavě vlídný a jejich snahu o změnu popostrkuje až nefilmovými prostředky. Jeden takový, uvězněný v následcích svérázné výchovy, se právě zakoukal do temperamentní běhny, aby následující roky pečoval o jejich dcerku a sledoval, jak si nezodpovědná matka tahá domů milence a s jedním to při jedné autonehodě nezvládne. Pak zaklepe jistá svérázná teta a přesvědčí ho, aby začal znovu. Úplně jinde. Vykoupení se nabízí. Stejně jako nová láska, noví přátelé, nové možnosti. Hallström, který má tak znovu sakra velké pochopení pro lidské slabosti a podivínství, opět boduje. Jen to tentokrát není tak suverénní a přesvědčivé vítězství. Prvním problémem je asi to, že hlavní hrdina není zrovna zajímavý. Spíš doslova matný. Nehrát ho skvělý Kevin Spacey, byl by to vyloženě průšvih. Další problémem se jeví i to, že režisér lehce ustoupil prostotě vyprávění, která zdobila jeho předešlé kousky. Obyčejnost Gilberta Grapea, to byla radost. Tady chybí. Jinak potěší náladová kamera, hudba Christophera Younga a několik herců ve vedlejších rolích. Ač hrají „jen“ to, co jim scénář dovolí. (07.06.2016)