Mr. Robot

Nejspíš si nikdy nedokážu zcela uspokojivě odpovědět na otázku, jestli je (nebo není) Rami Malek naprosto marnou, přeceňovanou a tragickou hereckou figurkou. Sluší se ale poznamenat, že i tenhle můj vnitřní boj s jeho „hereckým“ projevem se do jisté míry podílí na celkovém zážitku z Mr. Robota. Co můžu říct naopak s jistotou, je maximálně přesvědčivý a parádní výkon Christiana Slatera, který tu má jednu ze svých nejlepších rolí vůbec. Samotný seriál by se dal v kostce charakterizovat jako takový Fight Club z hackerského prostředí, ve kterém rozhodně není nouze o velmi silné postavy „na všech stranách“. Celkově jde o poměrně radikální, konspirační a paranoidní drama, ve kterém počáteční „dexterovské“ nadšení z hackování postupně přerůstá až do nepěkného životního údělu. [S01] 90%, [S02] 85% (06.01.2022)

Velice osvěžující seriálová novinka, jež si od začátku pohrává s diváckými očekáváními, která tak trochu obrací vzhůru nohama v průběhu celé první řady. Nabízí se tu srovnání s jistým kultovním filmem, jehož název ovšem nemohu zmiňovat, aniž bych vyspoilovala některé zásadní zvraty. Ty jsou do jisté míry tím, co z Mr. Robota dělá tak atraktivní podívanou. Když už má divák pocit, že mu tvůrci nenaservírovali podívanou, jakou po pilotním dílu čekal, vytřou mu zrak něčím nečekaným, co celý příběh opět posune jiným směrem. K dokonalosti tomu chybí málo. Občas mi vadilo zbytečné natahování, některé otravné ženské postavy a dle mého ne zcela využitý potenciál, tvůrci ale budou mít ve druhé sérii dost času to napravit. Malekovi hlavní role dokonale sedne, i když mě možná ještě víc uchvátili Christian Slater a Martin Wallström ve vedlejších rolích. A pak je tu samozřejmě onen přesah, kritika současné společnosti, který z toho ve finále dělá něco víc. 1. série - 90% (03.09.2015)

Toto ožehavé téma mám rád a ze začátku mě to celkem bavilo sledovat a postupem času jsem se musel nutit, abych první řadu dokoukal. O závěrečné příběhové zvraty sice není nouze a ten největší na mě poměrně příjemně zapůsobil, ovšem tato látka je na mě zřejmě až příliš složitá abych jí chápal a orientoval se v tom, což potvrdila i nadále schizofrenní druhá série...50% (21.01.2016)

Taxem na to dneska přišel. Klíčem k nové, moderní a necenzurovatelné filmové publicistice jsou uvozovky! Když si i vrchní pokrytec ve své erudované kritice dovolí pro něj zcela abstraktní „vylízané pičky“ i jemu daleko srozumitelnější „vyfajčené ftáky“, aniž by se velkohubě nepozastavoval nad tím, jak se tu pak věřící matky hystericky křižují a ubozí školáci končí s doživotními psychickými újmami ve svěracích kazajkách, považuji to okamžitě za etalon zdejší inkvizice a jdu do toho naprudko, uklidněn HOMOujištěním, že co je v uvozovkách, to se vlastně vůbec nestalo. *** „Jo, kurva!!!“, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu … „A do piče, napsal jsem na seriózním filmově-publicistickém serveru „kurva“!“ … „Kurva, řekl jsem v předchozí větě „do piče“!“ … Ups, trochu jsem se zamotal v pekelném kruhu, no nic jste naštěstí přes samé uvozovky neviděli, tak pojďme znovu: „Jo, kurva!!! “, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu, „konečně něco alespoň trochu reálného o opravdovém hákování, a ne jako obvykle, když nějaký homodebil naboří čínským tabletem bez internetu během pěti vteřin Pentagon, zadáním všemi těmi Anonymousy přísně utajovaného příkazu „Hekni Pentagon“ do ukrutně profesionálně rutnutého, nejnovějšího Androidu 6.0 Dželyšit.“ „A do piče!“, prohlásil jsem po přetrpění následujících devíti epizod, ve kterých se ta počáteční naděje nekompromisně odebrala směrem k „prdeli“ a já osm a půl hodiny čuměl, namísto pronikání do vysoce zabezpečených serverů, na deliktické pronikání do duševních pochodů nějaké nesympatické psychosmažky. K tomu všemu byla hlavní postava opravdový hnusák s vizáží přišlápnuté ropuchy, jehož jediným hereckým počinem bylo valit bulvy v jednotvárné etudě „snažím se urputně „vysrat“, tudíž jsem neměl ani možnost k němu jakkoliv přilnout. Ale jak se tak dívám na ta zdejší červená čísla, byla to asi děsně kůl píce pro všechny ty iluminátskými báchorkami vypláchlé „šulínky“, co když zrovna nečumí na pomatené „pičoviny“, postávají s hadrem přes xicht před Mekdonaldem, kde v rámci úplně vlastního, „hlubokého a zcela opodstatněného antikorporačního a antiglobalizačního přesvědčení“ demonstrativně potěžkávají dlažební kostky. (08.10.2015)