Ready Player One: Hra začíná

Nutné osekání milionu konkrétních osmdesátkových narážek se ve filmové řeči (i pod vedením samotného autora předlohy Ernesta Clineho) mění v milion prchavých kouzel, pro které si musí každý sáhnout sám a nevyhnutelně tak přemýšlet i nad tím, kolik jich ani pochytit nestačil. A je to dobře, protože slepě následovat kultovní předlohu by byla cesta do pekel. Úkoly jsou proto akčnější, přímočařejší, nevyhnutelně jednodušší a v první řadě snáze nalezené. Vstupy na cestičky k jednotlivým klíčům jsou více o štěstí a intuici, než o encyklopedických znalostech, ale nějaký ten den po zhlédnutí mi i to přestává vadit, jakkoli taková změna bere Parzivalovi jistou nerdovitost. Stejně tak casting Olivie Cooke bere z Art3mis právě onu Arty (vysněná baculka z předlohy zůstala daleko před branami adaptace) a nechává na jejím místě "jenom" holku jménem Samatha, ale vzhledem k jejímu talentu, kterým o něco převyšuje zbylou omladinu, tohle rozhodnutí téměř chápu. A třešnička na dortu? Mark Rylance. Každé pousmání, zvážnění, mrknutí dává v součtu vrcholně dojemnou kombinaci životních zklamání i klukovských snah. Spielberg je tak alespoň ještě jednou za krále. Přeměnu kultovního geekgasmu v láskyplnou oslavu mezilidských vztahů nemohl čekat snad nikdo. (04.04.2018)

Celkem paradox vidět film, který trikově staví na virtuální realitě, a CGI tu vypadá reálněji, než ve filmech, které trikově staví na "realitě" (zdravím Jurský svět a Rogue One). Tohle je starý dobrý Spielberg ... a jak jsem psal, ten digi bordel si tu člověk vyloženě užívá (o všemožných odkazech nemluvě) ! (29.03.2018)

Spielberg natočil film, který je hlavně spielbergovský, upozorňuje, že v otázce virtuální reality ještě neřekl poslední slovo, znovu představuje svoji vizi našeho světa blízké budoucnosti, pokouší se o sociální komentář, mile odkazuje na řadu filmových kultů a opět udivuje svou kreativitou a hravostí. Je mi jasné, že v knižní předloze toho musí být hodně, takže ukočírovat všechny ty stránky a všechna ta pomrknutí nebylo asi snadné. Ovšem možná spíš pro potřeby blockbusteru, který si má užít celá velká rodina od hlavy až k patě ulepená od Coca-Coly a popcornu. Někdy bych byl totiž ve vysvětlování důslednější a hlavně bych se vůbec nebál hrát na temnější notu. Ve výsledku je to na můj vkus moc uhlazené a popcornové. Tak či onak je obdivuhodné, že legenda na režijní stoličce prakticky nezpomalí, a že Janusz Kamiński odvádí za kamerou znovu precizní práci. Samozřejmě s velkou podporou designerů futuristického světa. Nakonec to tedy není takový mezník, jak bych si přál, příběhově bych volil pevnější švy, uvítal bych špinavější realitu, ale vesměs velká spokojenost. Mistr je zase v sedle!! (12.04.2018)

Fakt zábavnej film, kterej uteče jako voda. Všechno to tajtrlíkovaní ve virtuální realitě je moc dobře udělaný a prostě jsem se bavil. Děj je jednoduchej a je to něco jako mix Karlíka a továrny na čokoládu a Posledního akčního hrdiny. Herci jsou vesměs sympatičtí, ale opět jim vládně Mark Rylance. Je fakt vtipný, že se takhle megadobrej herec dostal do povědomí, až na starý kolena. (31.03.2018)

Steven Spielberg využil veškeré zkušenosti z předchozích filmů a vměstnal je do své sci-fi novinky Ready Player One. K těm zkušenostem ale navíc použil všechen ten talent, co má, bez kterého by vlastně neudělal kariéru a připravil tak vzorový blockbuster, který prostě musí bavit. Jenže on šel se svojí drzostí ještě dál a klasický blockbuster rozdělil na hranou a kreslenou formu, kde ta kreslená má prim. A aby toho nebylo málo, tak v závěru tu kreslenou vměstnal do reality, aby nám všem vytřel zrak a ukázal to, jaký génius mu dřímá v hlavě. Klobouk dolů. Ready Player One je prostě mazec. Využívá všechno z osmdesátek a devadesátek. Naráží na tolik popkulturních bodů, až mi z toho bylo teskně. Když si například pohraje s Osvicením od Kubricka, tak si až říkám, jestli to Steven s tou genialitou nepřehnal. Jenže ono těch geniálních momentů tu není zase tak moc, čímž ve mně trošku hlodá otázka, jestli toho z těch osmdesátek a devadesátek nemohl vytěžit víc. Třeba hudebně se tu mohl vysloveně vyřádit. Každopádně to beru, natočil to podle sebe. Třeba závěr měl naprosto perfektní grády. Sice si tu Mark Rylance totálně urval kus filmu pro sebe, ale to mi popravdě vůbec nevadí. Jsem rád, že na něj Steven narazil a jsem ještě raději, že ho obsazuje. V Mostu špionů mi totiž dokázal, jak velký herec je. No a tady to zase bez problémů zopakoval. Nádhera. A já doufám, že to není poslední nádhera v podobě spolupráce Spielberg - Rylance. Tím ale nechci říct, že by si ostatní herci nezasloužili pochvalu. Jen konstatuji, že zbytek herců je tu na stejné úrovni, jako celý film. (18.04.2018)