Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

"Tak dlouho se tahaj amíci z boje až se japonec přinese" Ano přesně tímto krédem se řídí starej dobrej kocour Garfield, kterej během jednoho vlahého večera na bitevním poli za zvuku granátů a potlesku kulometu zachraňoval, jako jediný zůstalý, přeživší části těl amerických vojáků. Když za jeden večer odtaháte a spustíte ze srázu 75 bratrů ve zbrani, nebo teda bratrů v uniformě jelikož Garfield zbraň nenosil, tak už Vám bude asi trochu mrdat a nikdo se nemůže zlobit, že sem tam obvážete a spustíte svýmu táboru i zafačovanýho japonce. Já Garfieldovi za své soukmenovce děkuju a dále směrem k SS (Statečnému Srdci) musím uznat, že konečně někdo zas od doby Ramba 4 dobře narejžoval jaká je z lidí sračka, když je trefí granát nebo těžkej kulomet. Jak mě druhá polovina filmu chytla za stydlivé pysky tak ta první polovina se vleče jak kurva po celovečerní mrdačce, obtěžkaná nákupy, do posledního patra činžáku. Takže buddhožel je to nakonec jen lehce nadprůjemný počin. (06.03.2018)

Deset let uteklo a Mel změkl rychleji než můj penis po sexu s ovcí. Drsné scény vystřídala patetická nuda a tak v první hodině a půl sledujeme, kterak se agent Smith děsivě pořeže o papír, poté jsme svědky naturalistického čištění hajzlů ocelovým kartáčem, následuje nervydrásající soudní drama a nakonec si vojín Vomáčka po vylodění krutě poblije boty. Kocour Garfield hraje autistického stalkera, který balí buchty tím, že jim za oknem slintá na parapet, takže vlastně nikoho nehraje a je sám sebou, a pan Smith si sem tam zmlátí manželku. Po polovině filmu a třech okousaných nehtech se konečně vydáme do víru války, kde Garfield poskakuje mezi komparzisty s vyhřezlými vnitřnostmi a léčí je radami typu „dej si na to ruku“ nebo „zhluboka dýchej“. Po dramatické pif pafce a slavnostním dobytí desetimetrového pahorku se hrdinové utáboří v zákopu, kde mezi nimi dojde k dojemnému vyznání přátelství, zatímco krysy okolo ohlodávají zbytky Japonců. Tento srdceryvný moment je však přerušen naprosto nečekaným útokem; houževnatí Japonci se nevzdávají a chtějí svůj pahorek zpátky. Následuje další napínavá pif pafka, během které Garfielda osvítí bůh a on začne noha nenoha zachraňovat mrtvé kolegy a házet je těm živým dolů na pláž. Ve finále vidíme toužebně očekávané zrození Spider-mana, a to když Garfield seskočí na laně ze skály dolů, čímž se ve své četě stane statečným mazákem s největším počtem končetin. Slaboduší tleskají a retardovaní pláčou. Děkuji, ale nechci, příště raději propracovanější Tvájlájt. (19.01.2017)

// Puberťák ve mně chce křičet "hustý" a já myslím, že se na něj v tomhle případě ani nemůžu zlobit. Tuhle brutální válečnou řež sice obklopovalo pár slabších míst, jako awkward úvod s vykulenou Teresou Palmer (hejtujte Pearl Harbor jak chcete, tam pro mě ale ta romantika alespoň fungovala), nebo vyloženě odporně religionistickej záběr s nosítkama, JENŽE to je ve výsledku fakt nic oproti tomu nadšení a hrůze, se kterou jsem sledoval každý krvavý záběr, kterej si pro mě Mel nachystal. Syrový, nekompromisní, těch přídavných jmen bych mohl nasázet tucet, pro mě to byl ale ze všeho nejvíc nejpřínosnější film, jaký jsem letos viděl a za to prostě Gibsonovi respekt. Potřeboval hit jako kráva, potřeboval si pro sebe znovu oprášit jméno, potřeboval to fakt trefit a minimálně pro mě se mu to i s drobnými vadami na kráse povedlo. Garfield - Vaughn - Worthington a nakonec i ten Bracey, na tuhle čtveřici vojáků už jen tak nezapomenete. A já si teď jdu konečně koupit ten novej Battlefield! 8/10 (13.11.2016)

Zajímalo by mě, jestli Mel Gibson chápe paradox, že se sice uchyluje k antinásilným agitkám, ale přitom jediná umělecká vize, kterou kdy měl, spočívá v zobrazování hyperreálného a směšně exponovaného násilí (nemusí se chodit ani do války, stačí se podívat na bitku dvou kluků, která končí rovnou tím, že jeden flákne druhého cihlou do hlavy). Gibsonovy filmy jsou teda proti násilí, ale přitom by bez násilí nemohly existovat ani sdělit svou myšlenku - nejsou schopny nabídnout systém světa v míru, dokážou jen lít na diváky krev. A vzhledem k tomu, že jim chybí cit pro nuance, mají nakonec spíš otupující efekt - dokážeme sice říct, že krvavá jatka jsou špatná, ale zároveň nic jiného než krvavá jatka není dost dobré, abychom tomu věnovali pozornost. A to jsem ani nezačal mluvit o té dementní hlavní figuře. Hrdina je buď idiot, nebo pokrytec. Je přece jedno, jestli v bitvě nemáte zbraň - jestli po sobě necháte střílet a spoléháte na to, že nepřátele zastřelí jiní, není to v důsledku jiné než když střílíte sami, ve skutečnosti tím do rizika uvádíte mnohem víc lidí, než kdybyste se mohli krýt sami. Plus je směšné, že situace, do jakých se dostává, jeho přesvědčení reálně netestují, spíš potvrzují (není těžký bejt hrdina, když scenárista tak moc chce, abyste jím byli)... Prostě dílo myšlenkově zcela utopené v patosu, fetiších a pokrytectví, které uspokojuje nejnižší pudy (vsadím se, že když začne první bitva, minimálně půlka diváků si aktivně řekne "no konečně", což je rozhodně úsměvný) a zároveň, což je nejhorší, se tváří hluboce lidsky. (20.01.2017)

,,BUDU ZDRAVOTNÍK. BUDU LIDI ZACHRAŇOVAT, NE JE ZABÍJET“… /// Kdo čeká dalšího (novýho) Ryana, na konci smutně zatáhne poklopec. Ne snad proto, že tohle je film s příběhem, ale hlavně proto, že ten film nemá „koule“, na který su vod Gibsona zvyklej. Když na to dojde, nestydí se vopejkat Japonce na všechny způsoby, ale veškerej ten smrad přebíjí hra na Mesiáše. Čekal jsem zázrak. Bohužel zůstal na Okinawě. Udělat válečnej film typu věřte – nevěřte, dokáže i neznámej Rusák. Od Gibsona čekám víc. Dát 3* mi ovšem přijde nespravedlivý… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Jsem pacifista a chystám se do boje. 3.) Thx za titule „.Bac.“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (15.02.2017)