Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Už tak fascinující příběh Desmonda Dosse se pod rukama Mela Gibsona změnil ve stoprocentně působivý protiválečný film, který od začátku do konce velmi přirozeně a bez jediného škobrtnutí či snad klišé plyne a s divákem si dělá doslova co chce. V první půli sledujeme Desmondovo odhodlání narukovat a přejeme mu, ať se to navzdory všemu a všem podaří. Ve druhé polovině s ním prožijeme nesmírně sugestivní válečné peklo a nechápeme, co může člověka přimět k tomu, aby se do něj vrhl dobrovolně (mimochodem kdo tvrdí, že první polovina je pro ženy a druhá pro muže, ten musí mít vážně jednoduchý život). Všichni herci jsou skvělí, režie nápaditá, scénář není žádná rychlokvaška a moc se mi líbila také hudba. Český podtitul filmu "Zrození hrdiny" je ale zavádějící, protože o hrdinství, které má spoustu podob, tady až tak nejde. Jde o přesvědčení, odvahu a víru v to, že dobré věci se přece nemůžou přestat dít ani na tom nejhorším místě na zemi. (12.11.2016)

Mel pořád úplně nezmoudřel. Vizuálně i akusticky atakuje a místy posouvá over the top sekvence filmové válečné vřavy (při první bitevní scéně máte potřebu se v kině krčit, aby vás nezasáhla odlétající střepina nebo cákanec krve), vypravěčsky je tenhle kontroverzní tvůrce sice naprosto přesný, ale viditelně mu schází jakákoli stylistická kreativita ve formě celkového systému díla. Snímek tak trochu působí jako slepenec více notoricky známých filmů na bázi zdejších témat a motivů, a přestože vše, co se v něm stane, je vzhledem ke klasickým módům vyprávění správně, nenajdeme tu jediné ozvláštnění, jedinou autorskou přidanou hodnotou vyjma litrů krve a vyhřezlých vnitřností. Velké plusy za většinu herců (opakuji herců, ne Garfielda ), důkladnou a kvalitní psychologii a za odporně skličující atmosféru, kterou dokázal charakter přímého boje v žaludku i v myšlenkách vyvolat. Nedostatky naopak v přepáleném patriotismu a úsměvné ikonizaci hlavní postavy, která chvílemi posílá celé filozofické poselství někam na mentální úroveň Forresta Gumpa a Bubby. (21.11.2016)

Deset let uteklo a Mel změkl rychleji než můj penis po sexu s ovcí. Drsné scény vystřídala patetická nuda a tak v první hodině a půl sledujeme, kterak se agent Smith děsivě pořeže o papír, poté jsme svědky naturalistického čištění hajzlů ocelovým kartáčem, následuje nervydrásající soudní drama a nakonec si vojín Vomáčka po vylodění krutě poblije boty. Kocour Garfield hraje autistického stalkera, který balí buchty tím, že jim za oknem slintá na parapet, takže vlastně nikoho nehraje a je sám sebou, a pan Smith si sem tam zmlátí manželku. Po polovině filmu a třech okousaných nehtech se konečně vydáme do víru války, kde Garfield poskakuje mezi komparzisty s vyhřezlými vnitřnostmi a léčí je radami typu „dej si na to ruku“ nebo „zhluboka dýchej“. Po dramatické pif pafce a slavnostním dobytí desetimetrového pahorku se hrdinové utáboří v zákopu, kde mezi nimi dojde k dojemnému vyznání přátelství, zatímco krysy okolo ohlodávají zbytky Japonců. Tento srdceryvný moment je však přerušen naprosto nečekaným útokem; houževnatí Japonci se nevzdávají a chtějí svůj pahorek zpátky. Následuje další napínavá pif pafka, během které Garfielda osvítí bůh a on začne noha nenoha zachraňovat mrtvé kolegy a házet je těm živým dolů na pláž. Ve finále vidíme toužebně očekávané zrození Spider-mana, a to když Garfield seskočí na laně ze skály dolů, čímž se ve své četě stane statečným mazákem s největším počtem končetin. Slaboduší tleskají a retardovaní pláčou. Děkuji, ale nechci, příště raději propracovanější Tvájlájt. (19.01.2017)

Niektoré momenty vyznejú zjednodušene a nedomyslene, ale emocionálne film funguje. A tak čistá práca s cukrlátkovo zlatohollywoodským vizuálom vždy poteší. Statočné srdce ale išlo hlbšie do konfliktu postáv, a rebélia hlavného hrdinu bola vášnivejšia. Hacksaw Ridge oproti nemu zostáva "iba" pekne uhladenou vojnovou drámou, pritvrdenou zakrvavenými vnútornosťami a stovkou drsných priestrelov. Garfield dobrý, zatiaľ jeho najlepšia rola. (30.11.2016)

První půlhodina je na diagnózu cukrovky. Otravnej klišé kýč, kterej je tak vehementní, až chytáte podezření, že to má nějakej důvod. A taky že má. Doss jako náboženskej skorofanatik, jehož hlava je tvrdší než diamantová bruska, je totiž přesně jako ti nesnesitelní lidi, od nichž má každej z nás ve svým okolí minimálně jeden kus. Zpočátku je pro jejich umíněný přesvědčení nesnášíte, pak si na ně zvyknete.. a nakonec zjistíte, že je máte vlastně rádi. Tenhle vojín na flintu nesáhl, nicméně na útesu, utopeným v kouři a krvi, zachránil desítky raněných. A že se ten útes topí prvotřídně! Gibsonova úchylka, díky níž je v každým jeho filmu (s výjimkou debutu) šťavňatá porce hardcore brutality, je využitá na doraz a zároveň účelně. V kombinaci s pastelovým mainstreamovým lookem je to hodně působivá kontrastní podívaná. Dossův charakter vykreslen přímočaře, ale rovněž účelně a přesvědčivě. Škoda jen, že vedlejší postavy zůstávaj pouhým stínem a všeobecně co do obsahu tu není moc z čeho brát. Ale ono to tentokrát zase tolik nevadí. (30.11.2019)