Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Drby o tom, že Hacksaw Ridge je ukrutná řezničina, se potvrdily. Minimálně scéna, kdy hrdinové poprvé vlezou na bojiště, fakt není nic pro slabé povahy a nejspíš se o ní bude chvíli mluvit. Jak to ale bude s filmem celkově, to neumím odhadnout. Mám však strach, že spousta diváků tohle nevydýchá. Gibson je skvělý režisér a ukazuje to tu nejen v samotných bitevních scénách, kdy si čas od času dovolí fakt hodně divoké věci, ale audiovizuálně celkově. Potíž však může být, že Hacksaw Ridge vypadá jako něco z minulého století. A ne z devadesátých let. Hrdina je naivnější a zapálenější pro dobrou věc víc jak Forrest Gump, postavy jsou občas vyloženě povrchní a všechno je tu buď černé (Dobbsi, jsi naivní idiot a dostaneš od nás po hubě) nebo bílé (Dobbsi, půjdeme za tebou i do pekla). Gibson se nejspíš právě o tohle pokoušel a když člověk přistoupí na pravidla hry, dostane hodně dobrý hrdinský příběh, u něhož možná budete pochybovat, jak moc má společného s realitou, ale užijete si ho. Pokud se ovšem na režisérovu vlnu nenaladíte, můžete Hacksaw Ridge solidně protrpět. Takže bacha! (15.05.2017)

Deset let uteklo a Mel změkl rychleji než můj penis po sexu s ovcí. Drsné scény vystřídala patetická nuda a tak v první hodině a půl sledujeme, kterak se agent Smith děsivě pořeže o papír, poté jsme svědky naturalistického čištění hajzlů ocelovým kartáčem, následuje nervydrásající soudní drama a nakonec si vojín Vomáčka po vylodění krutě poblije boty. Kocour Garfield hraje autistického stalkera, který balí buchty tím, že jim za oknem slintá na parapet, takže vlastně nikoho nehraje a je sám sebou, a pan Smith si sem tam zmlátí manželku. Po polovině filmu a třech okousaných nehtech se konečně vydáme do víru války, kde Garfield poskakuje mezi komparzisty s vyhřezlými vnitřnostmi a léčí je radami typu „dej si na to ruku“ nebo „zhluboka dýchej“. Po dramatické pif pafce a slavnostním dobytí desetimetrového pahorku se hrdinové utáboří v zákopu, kde mezi nimi dojde k dojemnému vyznání přátelství, zatímco krysy okolo ohlodávají zbytky Japonců. Tento srdceryvný moment je však přerušen naprosto nečekaným útokem; houževnatí Japonci se nevzdávají a chtějí svůj pahorek zpátky. Následuje další napínavá pif pafka, během které Garfielda osvítí bůh a on začne noha nenoha zachraňovat mrtvé kolegy a házet je těm živým dolů na pláž. Ve finále vidíme toužebně očekávané zrození Spider-mana, a to když Garfield seskočí na laně ze skály dolů, čímž se ve své četě stane statečným mazákem s největším počtem končetin. Slaboduší tleskají a retardovaní pláčou. Děkuji, ale nechci, příště raději propracovanější Tvájlájt. (19.01.2017)

Začátek mě přišel zbytečně zdlouhavej, jak láska, tak rodina, tak vojenský výcvik bych zkrátil na nezbytné minimum, protože nic zásadního na tak dlouhý čas se tam neudávalo. Navíc je škoda, když na výcviku Doss poprvé svému důstojníkovi (Vince Vaughn) oznamuje, že zbraň do ruky nevezme, místo záběru a přímé reakce důstojníka přijde střih a jsme v kanceláři, to si myslím že mohla být zrovna zajímavá scénka. Ale nic, to sou takový miniprkotiny, který tady beztak běžně nepitvám. Jak se ocitneme ve válečném pekle, film se mění v hodně vydařenou jízdu a Mel předvádí dokonalé režisérské umění. Jasně bible ani syrově surové záběry jsou Melovým filmovým monogramem a i tady si jich užjeme do sytosti, ale není to hnaný do extrému a má to s ohledem na kontrast víry hlavního hrdiny své opodstatnění. Co mně přišlo dokonalý všechny ty akční miniscény ve válečné vřavě, zalehnutí granátu, odpal dvou znepatřelných vojáků, to je vynikajcí, ovšem tak jako detailní zábery jsou skvělý i celkové záběry, náběhy Japonců, dělostřelecká palba, fakt luxus, za tuhle podstatnou část filmu bych neměl problém ani s Melovou nominačkou na zlatýho-plešatýho.Poslední zaachraná fáze je asi nejsilnější z hlediska emocí a opravdu pokud je ten příběh blízký pravdě, tak před Dossem velký respekt, kéž bychom měli podobnou úctu k životu jakou měl tenhle symatický vegetarián. Pokud jde o herecký výkony, největší šok mě uchystal Vince, já se přiznám, že jako herce jsem ho nikdy moc nebral, ale tady zahrál důstojníka velmi uvěřitelně. Mela už jsem dvakrát chválil, ale opravdu člověk díky jeho režijnímu umění v týhle válečný bitce skutečně byl a to je velká filmařská frajeřina. (09.11.2016)

Zajímalo by mě, jestli Mel Gibson chápe paradox, že se sice uchyluje k antinásilným agitkám, ale přitom jediná umělecká vize, kterou kdy měl, spočívá v zobrazování hyperreálného a směšně exponovaného násilí (nemusí se chodit ani do války, stačí se podívat na bitku dvou kluků, která končí rovnou tím, že jeden flákne druhého cihlou do hlavy). Gibsonovy filmy jsou teda proti násilí, ale přitom by bez násilí nemohly existovat ani sdělit svou myšlenku - nejsou schopny nabídnout systém světa v míru, dokážou jen lít na diváky krev. A vzhledem k tomu, že jim chybí cit pro nuance, mají nakonec spíš otupující efekt - dokážeme sice říct, že krvavá jatka jsou špatná, ale zároveň nic jiného než krvavá jatka není dost dobré, abychom tomu věnovali pozornost. A to jsem ani nezačal mluvit o té dementní hlavní figuře. Hrdina je buď idiot, nebo pokrytec. Je přece jedno, jestli v bitvě nemáte zbraň - jestli po sobě necháte střílet a spoléháte na to, že nepřátele zastřelí jiní, není to v důsledku jiné než když střílíte sami, ve skutečnosti tím do rizika uvádíte mnohem víc lidí, než kdybyste se mohli krýt sami. Plus je směšné, že situace, do jakých se dostává, jeho přesvědčení reálně netestují, spíš potvrzují (není těžký bejt hrdina, když scenárista tak moc chce, abyste jím byli)... Prostě dílo myšlenkově zcela utopené v patosu, fetiších a pokrytectví, které uspokojuje nejnižší pudy (vsadím se, že když začne první bitva, minimálně půlka diváků si aktivně řekne "no konečně", což je rozhodně úsměvný) a zároveň, což je nejhorší, se tváří hluboce lidsky. (20.01.2017)

// Puberťák ve mně chce křičet "hustý" a já myslím, že se na něj v tomhle případě ani nemůžu zlobit. Tuhle brutální válečnou řež sice obklopovalo pár slabších míst, jako awkward úvod s vykulenou Teresou Palmer (hejtujte Pearl Harbor jak chcete, tam pro mě ale ta romantika alespoň fungovala), nebo vyloženě odporně religionistickej záběr s nosítkama, JENŽE to je ve výsledku fakt nic oproti tomu nadšení a hrůze, se kterou jsem sledoval každý krvavý záběr, kterej si pro mě Mel nachystal. Syrový, nekompromisní, těch přídavných jmen bych mohl nasázet tucet, pro mě to byl ale ze všeho nejvíc nejpřínosnější film, jaký jsem letos viděl a za to prostě Gibsonovi respekt. Potřeboval hit jako kráva, potřeboval si pro sebe znovu oprášit jméno, potřeboval to fakt trefit a minimálně pro mě se mu to i s drobnými vadami na kráse povedlo. Garfield - Vaughn - Worthington a nakonec i ten Bracey, na tuhle čtveřici vojáků už jen tak nezapomenete. A já si teď jdu konečně koupit ten novej Battlefield! 8/10 (13.11.2016)