Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Bezchybný válečný film s nezvyklým vojákem hrdinou a taky asi nejkrvavější vřava od RAMBO čtyřky, která navíc trvá dobrou třetinu celý stopáže. Garfield mě vůbec poprvé zaujal a sem se dobře hodil, příjemná je trojice Vaughn, Worthington, Weaving, jsem moc rád že je Gibson zpátky! Víc mě nenapadá, snad jen že kdo si tu stěžuje na patos tak bude asi dobrej kretén. (18.01.2017)

Kdyby na začátku dostala cihlou přes tlamu dětská verze Andrewa Garfielda, nikoliv její filmový bratr, celý film by dával mnohem více smyslu. Moc jsem nevěděl, jak vážně mám mladíka s výrazem božího prosťáčka, kterému příliš nedochází, jak fungují mezilidské vztahy, natož mezinárodní politika, brát. Film jej každopádně bere vážně dost na to, aby postupně ztratil veškerou kredibilitu. Zato debility nabízí koňskou dávku. Předpokládám, že závěrečná scéna nanebevzetí se do filmu zatoulala z nikdy neodvysílaného skeče Monty Pythonů. Jako z absurdního divadla je koncept, na němž celý film stojí. Učinit hrdinou největšího filmového ohňostroje vyhřezlých střev a rozstřelených hlav od Vojína Ryana silně věřícího pacifistu, který odmítá jakékoli násilí, mi přijde jako dost krutá ironie. Nezdá se ale, že by si ji Mel uvědomoval. Jatečních scén (brzy spíše otupujících než šokujících) nepoužívá k tomu, aby Desmonda dovedl ke zjištění, že válka je mnohem drsnější, než jak si ji představoval (potom by lépe fungoval i kontrast první a druhé poloviny filmu), ale aby ukázal, jak těžké to chlapec bude mít, chce-li bez pušky v ruce přežít déle než půl vteřiny. Zrození hrdiny, který odmítá násilí, je tak paradoxně podmíněno právě všudypřítomným násilím. Kdyby jeho kamarády netrhaly na kusy kulky a granáty zdivočelých Japonců (což je národnostní stereotyp, který vyšel z módy společně s Johnem Waynem), hrdinou by se stát nemohl. Nepochybuji, že v tom, co sám vnímám jako neřešitelný rozpor, někdo jiný najde průzračnou logiku, ale i kdyby mi film ze své podstaty nepřišel postavený na hlavu, horko těžko bych hledal důvody, proč jej někomu doporučit jako příklad toho nejlepšího, co letos v Hollywoodu vzniklo. Působivé a (přesto) vcelku přehledné zachycení válečné vřavy jsme dříve viděli mnohokrát a přehledná struktura vyprávění a učebnicová segmentace, díky které se nikdy nezačnete nudit, jsou kvality, jimiž se americké filmy chlubí již mnoho desetiletí. Hacksaw Ridge je zkrátka myšlenkově i formálně poněkud opožděným filmem. 60% Zajímavé komentáře: Marigold, InJo, jerry12 (03.12.2016)

"Bože pomôž mi zachrániť ešte jedného..." Mel Gibson si ako režisér vybral veľmi zaujímavý a hlavne skutočný príbeh chlapíka, ktorý odmieta nosiť zbraň a zabíjať. Takmer polovica filmu je zoznamovacia, sledujeme Dossov rodinný život, neskôr prvú lásku, problémy s otcom alkoholikom... Mnohým táto pasáž vadí, alebo sa zdá pridlhá, no ja som si ju užil minimálne rovnako ako vojnovú. Dialógy sú fajn, sympatická Teresa Palmer má krásny úsmev a romantická časť je romantickejšia než vo väčšine čistokrvných romantických filmoch. Hudba aspoň v týchto pasážach nádherne sedí. Výcviková časť rovnako dobrá. V momente keď sa dostaneme na Okinawu začína skutočný masaker, nástup to teda malo poriadny, hneď som si spomenul na vylodenie v deň D vo filme Zachráňte vojaka Ryana. Akčné scény sú fakt bombastické, možno by som Japoncom dal trošku viac priestoru ale inak nemám čo vytknúť. Vadila mi len jedna vec. Niektoré spomalené zábery a hrdinská hudba robí super vojaka z každého, kto je práve v zábere. Hudbu by som v mnohých scénach výrazne stmil, niekde úplne vypustil, aby to filmu pridalo na reálnosti. Sám Doss sa za hrdinu nepovažoval, čo je správne a tak mohol v tomto Gibson aspoň trocha ubrať. Inak fakt skvelý vojnový film, ktorý pre svoju relatívne kľudnú a romantickú prvú polovicu bude určite zaujímavý aj pre ženské publikum. 90%. (21.11.2016)

Desmond Doss byl asi slušnej pošuk, o tom žádná. Nikomu neberu jeho víru v Boha, ale vyrazit do Tichomoří na fanatické Japončíky s Biblí, to chtělo opravdu buď sakra odvahu a nebo mít sakra dobrý krytí tam nahoře...Doss totiž nezačal až na Okinawě, ale mnohem dříve. Měl za sebou Guam i Filipíny a kdo o tom něco ví, to byla místa, kde se dalo zařvat skutečně rozmanitou škálou smrtí a to nesčetněkrát a kdykoliv... Z války v Pacifiku jsem už viděl lecos a ne jen z Pacifiku, ale co se týče zpracování bojových scén, tady nejde opravdu nic vytknout. Jestli byla prvních 5 minut Ryana řež z níž tehdy divák lapal po dechu, pak tady ta řež dělá dobrou půlku filmu. A jaká řež! Když jsem byl malý a někoho ve filmu zastřelili, nakecal mi kamarád, že to jsou vězni. Filmaři použijí vězně odsouzené k smrti a ty ve filmu zastřelí... Nějaký čas jsem tomu věřil, než jsem zjistil, že někteří zastřelení se po své smrti objevují i v jiných filmech a dokonce pohádkách! Proč to píšu? Tady filmaři nechali postřílet desítky ba až stovky vězňů!!! No a teď vážněji. Okinawa byla strategicky nesmírně důležitá. Jenak se už nejednalo o nějaký atol v Tichomoří, ale regulérní ostrov se silnou vojenskou a dobře vybavenou posádkou, jakési předpolí ke vstupu na Japonské ostrovy. Dobití by pochopitelně mělo na Japonce a jejich morálku vliv a také by to bylo ideální místo pro zřízení letecké základny pro těžké bombardéry B-29 Superfotressy. Nejedna osádka pak zcela jistě po nouzovém přistání svého rozstříleného bombardéru v duchu děkovala klukům od pěchoty za dobití ostrova... Myslím, že Mel věděl co točí a dnes je to poprvé co se zcela s dojmy rozcházím s DaViDem´82. Asi si jen těžko dokáže představit co je plamenometný útok, co to muselo být, když vás vykouřili z bunkru hořící látkou, která ulpěla prakticky na všem... Pokud jste vyběhli ven, docela klidně se mohlo stát, že mariňáci uznali, že je pro vás kulka škoda a nechali si vás to vyžrat do konce.... Pak už se jen běhá jako ,,Palachové'' dokud nepřijde smrt. Díky množství bunkrů, nor a tunelů, byly plamenomety velmi účinné na ničení palpostů i větších opěrných bodů a bunkrů. To co Doss dokázal, se opravdu rovná zázraku. Je dobře, že byl příběh natočen. Jistě, lecos by šlo ubrat, lecos změnit. Hlavní obrys je dán, ale jestli Doss dělal to či ono, či to mohl dělat či nedělat bych nechal historii a také tvůrcům filmu. Nabízí pohled jak to vidí oni a kdo nechce, ať na to nekouká. Konec konců je to už pěkných pár let, co Doss a jeho rota šplhali tam nahoru... Takže se řadím ke svým přátelům válečným fajnšmekrům a i já dávám za 5 injekcí morfia! * * * * * (31.07.2017)

Opravdu dokonale a sugestivně natočená brutální válečná akcička, až se jednomu tají dech. Ovšem než se začne tajit, a také potom, přes hodinu čicháte totálně žluklý puch z mordy chcíplého Válečného koně a vytíráte si z očí plačtivé soply životem zklamaných, extrémně obézních samic a přecitlivělých teploušů. Patetický kýč střídá kýčovitý patos a vy se modlíte za plechovou prdel a utlumený dávivý reflex, abyste bez větší psychické újmy přežili tuhle kudlankovsko vegetariánskou agitku, poháněnou Bohem, Svazem přátel kořenové zeleniny, Klubíkem bzučících dild Rosamundy Pilcherové, vyšinutými advenstisty a ukrutně slizkým megasprávňáckým jelimanem, jemuž se celou dobu máte chuť projít po xichtě v kanadách, přičemž toužíte jen po tom, aby nějaký ťamanský šrapnel co nejdříve ukončil jeho i vaše trápení. Takže fantastická válka nefantastická válka, to, co se děje kolem ní, je krystalicky nevkusný hnus a nevykalkulovanější řídká sračka pro milovníky venezuelských telenovel. Sadroš prostě sešpilbergovatěl a natočil cosi, co vám skvěle navodí pocit, jako byste olizovali perfektní kozy, poblité natráveným vlašákem. (28.11.2016)