Shin Godzilla

Film som videl na premiére tu v Tokiu. S priateľmi sme sa po jeho skončení zhodli, že namiesto názvu Godzilla by sa to malo volať KaigishitzuZilla (Kaigishitsu = konferenčná miestnosť) - nebojím sa s istotou vyhlásiť, že 90% z celého filmu sa odohralo v kancelárii niekoho, alebo v kdejakých konferenčných miestnostiach. Hranie hercov skostnatené, scény boli viditeľne a citeľne sterilne naaranžované (notebooky v kancloch na stoloch otvorené v rovnakom uhle), silený humor zo strany jednej z hlavných postáv ženského pohlavia, ktorá nás, cudzincov v publiku, pobavila aj "skvelou" angličtinou. Hudba detto - počas scén v kanceláriách absentovala úplne, najvýraznejšie sa prejavovala v scénach so samotnou godzillou. Logické chyby a nekonečná hlúposť postáv a komparzu, či samotného scenára taktiež nepotešili (hint: postaviť všetky tanky do radov na jedno miesto presne tak, aby na čo najviac z nich mohla godzilla niečo šľahnúť a bez námahy ich čo najviac odrovnať). Jednoducho hrôza, ľutujem každý yen, ktorý som za lístok zaplatil. (19.08.2016)

Špatnost nového Godzilly mě celkem zaskočila. Jedna věc je trvající archaičnost, tvrdohlavé upřednostňování praktických efektů (a že díky bohu za ně, to odporné CGI na začátku mě dost vyděsilo), které je součástí kouzla. Stejně tak mi nevadí retardované moralizování. Něco jiného je příšerně amatérský střih (ten obzvlášť), hudba, herci, jakoby neexistující postprodukce obrazu. Jestli se vážně pokoušeli o procedurální drama, tak si měli uvědomit, že precizní řemeslo je ještě zásadnější než kdy jindy. To, že scény destrukce jsou lepší než kdy dřív, není k ničemu, když 80 % stopáže se na to nedá koukat. Pokud tohle má být začátek nové éry, tak nevím, jestli chci tu éru vidět. Teda vlastně vím, že nechci. (18.02.2017)

Když v roce 2004 natočilo Toho k 50. výročí Gojira: Fainaru uozu, říkl jsem si, že už bude s Gojirou (potažmo celou touto sérií) konec a kultovní monstrum konečně odejde na zasloužený odpočinek. Přece jenom by si to už chudák holka i zasloužila. Jenže potom přišli Američani se svou Godzillou (2014) a šílenství se rozjelo nanovo. Film měl solidní úspěch a letos vzniklo další pokračování. Když jsem si ho chtěl konečně pustit coby fanda celé Gojira série, zjistil jsem, že blázniví Asiati už sami stačili natočit další tři díly (tento plus dva animované kousky). Takže jsem samozřejmě musel na chvíli Godzilla: King of the Monsters odložit a vrhnout se právě na Shin Gojira. A rozhodně jsem neprohloupil. Prvním potěšujícím faktorem bylo to, že se tvůrci rozhodli o restart série a tudíž tento film nemá žádnou spojitost se žádným z předchozích dílů. Tím druhým byl fakt, že samotná Gojira projde během příběhu několika proměnami své podoby. Co si budeme nalhávat, když vystoupila z hlubin a začala s první devastací města, málem mi vypadli oči z důlků – to byl opravdový hnus a byl jsem doslova znechucen. Jenže její následný návrat a proměna už byli o něčem úplně jiném. Pro fandy této série to byla doslova nádhera. Taky samotné speciální efekty prošly dobovou obměnou a po vizuální stránce vypadali docela uspokojivě. Jak samotná demolice města, aut, vlaku, letadel, armádní techniky (ty už nevypadali jen jako papundeklové modely a hračky na hraní) – což ale zas na druhou stranu ztratilo své osobité kouzlo starších dílů. Každopádně atmosféra během jednotlivých útoků pěkně zhoustla a i po této stránce jsem byl vcelku spokojený. O něco horší už to bylo s tím všudypřítomným ukecaným pasážím. Větší část filmu se totiž bohužel netýká řádění Gojiry a jejímu boji s armádou, ale kecání a hádání politiků, vojáků a vědců. Což mělo dopomoci realističtějšímu pojetí – kdy se mimo jiné řešili i důležité politické, bezpečnostní a vědecké věci okolo samotného zničení monstra, ale i ekonomickému dopadu na zemi, ohrožení a bezpečnosti obyvatel a především nukleární hrozby – tedy pardón pomoci USA, která chtěla hodit další jadernou bombu. 70% (15.08.2019)

Po hodně dlouhý době zase japonskej kaiju film, na kterej jsem se podíval a k mojí radosti si to pořád udržuje takovej ten "jinačí" feeling oproti americkým monster filmům. A tohle - se svým pojetím Gojiry jako skoro hororovýho creepy potvoráka - mohla bejt neskutečná pecka. Stupňující se bezmoc, kde ještě víc než horovovej design Gojiry straší hororový množství byrokracie (ne)řešící, jak si s katastrofou poradit, se ale bohužel rozplyne na rádoby cool závěru, kterej v kontrastu vlastně dost realistických prvních dvou třetin moc nedává smysl a zbytečně film strhává dolů. Nemluvě o občas skvělý hudbě (např.: Gojira theme nebo destrukční sekvence) a občas hudbě, která je úplně mimo a chce bejt strašně cool, jenomže je absolutně mimo nastavenou atmosféru. (26.12.2023)

60% ... Najnovšia Godzilla ma sklamala. Aj keď sa jej vizuál snažil ostať čo najvernejší jej pôvodnej podobe, tak zvyšok vizuálneho majstrovstva v tomto film bol takpovediac údesný. Film nevyvolal vo mne tie nevyhnutné pocity napätia a úžasu, ktoré som napríklad pri poslednej Godzille mal. Ide tu hlavne o dialógy, o súčasnú geopolitickú situáciu a jej vplyv na prípadné vysporiadanie sa s takýmto monštrom - čo nie je zlé, ale samo osve o to celý film neutiahne. (09.01.2017)