Café society

Je obdivuhodné, že renomovaný americký židovský filmový režisér Woody Allen, pravidelne, rok, čo rok, nakrúca ďalší nový snímok, keď prestížni herci sa doslova bijú o svoj holý život, aby si v ňom mohli zahrať. Prosím, berte trochu tie predchádzajúce slová, ktoré som sem napísal, s miernou nadsádzkou. Tento film o filme, ale funguje na pol plynu, po čase sa zamotáva sám do seba, pričom z úvodu to trieska veľkým gejzírom nadšenosti smerom k fanúšikom klasického hollywoodu, ktorí si prídu na svoje pri spomínaní slávnych umelcov, ktorých mám možnosť vidieť i na plátne, námatkovo spomeniem, moju extra obľúbenú Stanwyck, inak, vlastne, čím viac človek miluje staré americké filmy, tým má väčší prehľad, a tak sa nemá šancu stratiť v mnohých súčtoch vymenovaných hereckých superhviezd ! Príbeh je situovaný do CLASSIC slnečnej Kalifornie, kam prichádza synovec za strýkom, vplyvným agentom a producentom v Hollywoode. Zamiluje sa do jeho šarmantnej asistentky, ktorá prechováva lásku k obidvom mužom, po čase city k mladšiemu ochabnú, ku staršiemu prekvitnú, sklamaný sa vracia späť do New Yorku, kde bude viesť bratov podnik, áno, a neposlušný braček je mafián, ktorého usmažia na elektrickom kresle. V betónovej džungli si nájde novú frajerku s rovnakým menom, aké mala predchádzajúca. Spoznáva významnú miestnu smotánku, ktorá navštevuje, už na neho napísaný podnik. Tam jedného dňa zavíta, zakotví sexy kráska, do ktorej sa zabuchne. Vezmú sa. Majú bábo. Onedlho sa tu čírou náhodou objaví jeho Ex... Začína krátkodobý románik... Staré - dobré časy. K filmu : samé narážky na Židov, z čoho som bol už dosť unavený, riedky strih, nudné, až takmer nulové dianie, celkom dobrý scenár, výborné kostýmy a výprava, či Storarová kamera, ale aj extrémne dve SEXICE LIVELY a STEWART + zaujímavé vedľajšie postavy, dávajú na zreteľ niečo pekne priemerné, čo nezapadá do môjho celkového pocitu šťastia z pozerania novej allenovky, ktorej skrátka, niečo chýba, čo by ma viac interesovalo... (01.10.2016)

"Cafe Society" je pre mňa typický film Woodyho Allena. Nepomýliteľný s ničím. Vďaka hudbe, dialógom a aj hereckými výkonmi. Všade je proste cítiť jeho rukopis. A nepovedal by som, že ide o jeho najlepší film, ale rozhodne je to film, ktorý fanúšikov jeho filmografie poteší, a pre ostatných to bude aspoň film hodný pozornosti. Musím povedať, že je to zatiaľ asi najlepší výkon Kristen Stewart, ktorý som kedy videl a aj Jesse Eisenberg je v tomto filme vynikajúci. Blake Lively je rovnako skvelá a prvý dialóg, ktorý tu vedie s Bobbym je absolútne zlato komédie. Nemohol som sa prestať smiať. "On which side of the bed you like to sleep?" To sa zapamätá navždy. Vizuálne je film veľmi pekne spracovaný, hudba je vynikajúca a celková atmosféra 30-tych rokov Ameriky je vynikajúca. Ak máte radi Woodyho Allena, tak si myslím, že vás "Café Society" poteší. Dokonca sa mi film páčil asi aj viac ako minulého roku Irrational Man. Dĺžka je optimálna, film ma nenudil, postavy sú zaujímavé a dobre spracované. Pozrite si ho, ak ste to už nespravili. Hodnotenie: B+ (25.09.2016)

Musím říct, že mě Woody Allen nenudí - jeho filmy už jsou tak iritující a otravné, že ve mně dokáží vzbudit silné emoce a nezapomenutelné zážitky odporu a nechuti z té povrchní snobárny, co nemá nápad, vtip, ale myslí si o sobě, že tím překypuje. Jestli budu mít někdy potíže s nízkým krevním tlakem, naordinuju si maraton Allenových 2000+ filmů a možná si tak zachráním život. Takže potud dobrý. (02.10.2016)

„Život je komedie napsaná nějakým sadistou.“ Woodyho typický (myšleno v pozitivním slova smyslu) retro film. Dobovou atmosférou to přímá dýchá, od (skvělé!) hudby přes kostýmy až po vizuál. Pravda, příběhově to není nic strhujícího (čekal by však někdo něco jiného?), ale snímku jde spíš o ten příjemný, nostalgický a melancholický pocit, který u něho po celou dobu cítíte. Salvy smíchu se nekonají, ale to už je u posledních Woodyho filmů zvykem, na druhou stranu pár fórů si Allen pro své diváky přece jen připravil (včetně zábavné návštěvy společnice). Ale spíše sem vložil více trefných životních postřehů. Z hereckého hlediska jsem byl spokojený jak s ústředním párem, tak vedlejšími postavami (včetně vypravěče, samozřejmě). A líbil se mi i závěr s jeho výmluvnými pohledy a tou správnou hudbou. Škoda jen, že mi snímek připomněl, jaké mám konkrétně v této dobové kinematografii mezery, na řadu jmen hvězd a názvů filmů jsem se ke své škodě nechytal. Za mě to budou slabší 4*. „Nejdřív vrah a teď ještě křesťan. Co jsem komu udělala?!“ (04.01.2017)

„Where’s character? Where’s loyalty?“ Otec hlavního hrdiny se ptá správně. Vícerozměrné postavy s osobností, které by se vůči sobě chovaly loajálně, v novém filmu Woodyho Allena nenajdete. Marně v něm budete pátrat také po humoru (pár úsměvných replik jen recykluje, co jsme u Allena slyšeli dříve ve vtipnější verzi), kompoziční motivaci řady scén (třeba hned té úvodní s prostitutkou), typově vhodně obsazených hercích (do 30. let se jakž takž hodí pouze Steve Carell s pěšinkou), smysluplném zapojení vševědoucího vypravěče (vážně je třeba popisovat úplně všechno, i krásu východu slunce, který právě vidíme?), náznaku, že zápletka odněkud někam směřuje (ve skutečnosti by příběh mohl cyklicky pokračovat, dokud by postavy nezestárly a nezemřely) nebo po důvodu, proč se příběh odehrává v éře klasického Hollywoodu. Tedy po jiném důvodu než je ten, že Woody má tuhle dobu zkrátka rád a dokud někdo nepostaví stroj času, bude se do ní moci vracet jedině prostřednictvím filmů. Láska k zachycenému období a prostředí, nikoli potřeba odvyprávět poutavý příběh a sdělit neotřelou myšlenku, byla zřejmě hlavní (možná dokonce jedinou) pohnutkou k natočení Café Society. Díky kameře (Vittorio Storaro) vypadá film nádherně. Přemíra světla a zlatavý nádech dodávají záběrům nadpřirozený půvab a je zřejmé, že jsme ve světě, kde vznikají sny. Zalidněte tento svět postavami, které neustále žvaní o slavných hercích, herečkách a režisérech (a žvaní jen proto, aby se nemlčelo – pointa a hlavní smysl těchto dialogů spočívá pouze v tom, že slyšíme známé jméno), přidejte jazzový soundtrack a máte film. Vlastně ne, ještě je potřeba alespoň lehce propojit jednotlivé scény tou nejtuctovější romancí pod sluncem, i když vám na aktérech této romance ve skutečnosti vůbec nezáleží a spíše vám překážejí v tom, abyste se mohli kochat dobovými kostýmy, architekturou a dekoracemi (podle čehož jsou hlavní role napsané – dvě samolibé figurky, definované jen tím, že chtějí k filmu a nedokážou učinit samostatné dospělé rozhodnutí). Café Society je tak duchamorným případem totální režisérské a scenáristické laxnosti, že nebýt vyšších produkčních hodnot a pár známých herců, domnívám se, že jde o první filmový pokus ne moc dobrého spisovatele, který nechápe, že vyprávět obrazy není totéž, jako vyprávět slovy. Bráno z té lepší stránky, výrazně teď stoupla pravděpodobnost, že Allenův první seriál (Crisis in Six Scenes) bude mnohem zábavnější než jeho (zatím) poslední film. Jde ale o útěchu srovnatelně nanicovatou jako celé Café Society. 40% (22.09.2016)