Café society

V podstatě standardní "allenovka", chce se napsat, jaké mistr točí v posledních letech jak na běžícím pásu - jeden rok je to trochu lepší, druhý trochu slabší, ale pořád si to drží svou relativně vysokou laťku filmařské kvality. Diváka obeznámeného s Allenovou produkcí posledních let ten film v podstatě nemá šanci nějak překvapit - objevují se tam stále ty samé motivy a myšlenky, vždy jen v trochu jiných kulisách - a s jiným obsazením. To letošní mi zrovna dvakrát nesedlo, ale to je výtka čistě subjektivní - herectví Kristen Stewart jsem nikdy na chuť moc nepřišel, Jesse Eisenberg to samé v bleděmodrém, a naopak Blake Lively, kterou mám velmi rád, tam bohužel nemá tolik hereckého prostoru, kolik bych si přál. Ačkoli bych si zde klidně mohl povzdychnout, že už se Allen vážně opakuje, až to nudí, nakonec mi ten film stejně tak nějak sednul - snad je to tím, že jsem na něj už v květnu - kdy běžel v Cannes - četl v Lidovkách pochvalnou recenzi, která mě asi příjemně navnadila, že to letos bude stát za to, a pak možná proto, že jsem to viděl v kině naplněném Allenovými věrnými diváky, kteří mají jeho filmy prostě rádi a stále je baví. Navíc je tam několik opravdu hezkých momentů (rande na jazzovém koncertě apod.), nádherné nasvícení většiny scén (hollywoodské světlo) a výborný konec, který mě vyloženě potěšil. Marná sláva, ale za sebe vím, že za rok na dalšího nového Allena zase vyrazím - a už teď se na to těším. (12.07.2016)

Milostný trojuhelník, o nic víc tam nejde a celé to nějak vyšumí do ztracena. Woody už točí jenom ze setrvačnosti, ale zrovna Café Society je tak hladivé, milé a svým způsobem i sympaticky staromódní, obzvláště, když to má bezchybnou atmosféru Hollywoodu 30.let, tedy doby, která mě, staromilce, vždycky přitahovala. K tomu jsem učinil poznání, že Stewart umí být i půvabná, když jí to role umožní. A vlastně i ten konec byl přesně tak melancholický, jaký asi měl být. (18.12.2016)

Miloučký Woody (jenž už dávno rezignoval na to předávat divákovi jakékoliv poselství), Jesse, dobová atmosféra a sem tam vtipnější replika. Přiznám se, že když v setmělém kině zase spustila swingová melodie, řekl jsem si, že i z toho nejlepšího se může stát rutina, protože WA posledních několik let svoje filmy nezačíná jinak (minimálně od Paříže). Ale atmoška, a precizní casting mě nakonec přesvědčil. O co šlo? Fandit Bobbymu a přát mu Vonnie? Povedlo se, a já se těším zase za rok. A kéž by zase v 1930´s. Kino Scala. (28.09.2016)

Woody Allen sa trochu stráca, jeho posledné práce začínajú páchnuť všednosťou. Zrejme sa zamiloval do vlastného zvyku každým rokom natočiť jeden film, asi by mal radšej ubrať na kvantite a ponúknuť kvalitu, na ktorú sú jeho diváci zvyknutí. Café Society má akoby dve línie, tá hollywoodská zo zlatej éry hovorí o láske a nesplnených túžbach, naproti tomu tá gangsterská ponúka zábavu a svižné odľahčenie vážnych tém. Rozpoltenosť je síce spájaná rodinou hlavného hrdinu, ale mne sa táto kompozícia príliš nepačila. Herci sú však skvelí ako vždy a hudobný doprovod je famózny. (25.09.2016)

Už dlouho hledám příležitost v komentáři použít své oblíbené slovo banální. A ejhle ta příležitost se mi naskýtá u filmu, kde bych to tak úplně nečekala. Ale nicméně ten příběh je opravdu banální. To ovšem nepopírá to, že atmosféra starého Hollywoodu, všudypřítomná slavná jména, kupodivu i uměřený a svou postavu příjemné hrající Steve Carell, mě docela mile provedly tímto filmem. Ale musím souhlasit s Pomem, že i mě se film zdál delší, než ve skutečnosti byl. (26.09.2016)