Režie:
David MrnkaKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Ayelet Zurer, Robert Gant, Daniel Rchichev, Karina Rchichev, Taťjana Medvecká, Vica Kerekes, Igor Orozovič, Jaromír Dulava, Marián Mitaš, Vladimír Javorský (více)Obsahy(1)
Film Milada je inspirován osudem a životem JUDr. Milady Horákové, který se dotkl mnoha lidí. Odehrává se v letech 1937 – 1950 a vypráví příběh ženy, v jejíž osobnost a životě byly morální principy zakořeněny tak silně, že se často ve svých rozhodnutích řídila více svým svědomím než srdcem, a to i za cenu ohrožení vlastní rodiny a sebe sama. Milada Horáková byla popravena 27. června 1950 i přesto, že tehdejší prezident Československé republiky dostal mnoho žádostí o udělení milosti. O její milost žádali např. Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová. Ústředními tématy filmu jsou svoboda, boj za demokracii, pravda, láska, naděje, moc a oběť, které jsou velmi aktuální i dnes. Cílem filmu je přiblížit osobnost Milady Horákové, její život a osud, nejširšímu publiku v České republice a v zahraničí. (Bohemia MP)
(více)Videa (3)
Recenze (365)
Při vší úctě k paní Miladě Horákové, přes veliký obdiv nad její osobou a statečností, 3 hvězdičky jsou opravdu maximum, které mohu Mrnkovu filmu Milada dát. Za mě tím nejhorším byla velmi chaoticky zpracována první polovina z let 1933–1948, kdy se o Horákové činnosti člověk dozví skutečně velmi málo (nejvíc prakticky hned v psaném prologu) a naopak zde výrazně akcentuje nepříliš přesvědčivé rodinné drama, přičemž některé dialogy ze soukromé sféry zde dosahují až úroveň agitky.. i těch pár silných okamžiků z koncetračního tábora v tom snadno zapadne. Celou politickou linku kolem Horákové se tvůrci snaží podat ve zkratce natolik, až se dopouští velmi rozpačitých dějových vyústění (opravdu potřebovali Američané tajně pašovanou zprávu od Horákové, psanou neviditelným písmem, na to aby se mohli dovědět něco o Únoru 1948 ?). Skutečně silné dojmy začal ve mě tento film vyvolávat až ve scénách po Horákové zatčení, když se ocitá tváří v tvář s nekompromisními vyšetřovately, potažmo i celým komunistickým režimem, který pouhé tři roky po skončení Protektorátu prakticky jen nastolil novou totalitní diktaturu, v mnohém té nacistické skutečně podobnou. Marný boj proti systému, které v tuto chvíli nezvrátily ani tisícky dopisů od lidí prosící o milost na čele s Einsteinem či světovými politiky. Kdyby tvůrci místo první hodiny ještě více rozehrály tuto část Horákové životního příběhu včetně soudního procesu, kdyžtak i s malými návraty do minulosti před zatčením či za války, a nekazili některé z nejpůsobivějších scén před popravou tak nemastnou a neslanou hudbou (zcela tiše to mohlo udělat daleko víc strhující dojem), mohl dát výsledek vzniknout skutečně nezapomenutelnému zážitku. Takto dal vzniknout snímku, který sice ocením jako relativně důstojné připomenutí si významné osobnosti i kapitoly z národních dějin, protože odkaz Milady Horákové nesmí zapadnout, ale v námětu byl rozhodně daleko větší potenciál, jenž zůstal zčásti nenaplněn. Rád bych ke dvou starším a nesmírnně působivým filmům Doznání (Costa-Gavras, 1970) a Jen o rodinných záležitostech (Jiří Svoboda, 1990) připojil i nějaký současný filmový příspěvek na téma stalinistických procesů 50. let v Československu, ale vypadá to, že ještě si budu muset dlouho počkat... 60% ()
Ta doba nebyla snadná, o politické oběti se dnes učí školáci a jsou po ní pojmenované ulice. Jenže samotný film je nesouvislý, poslepovaný a bez náboje. Co na tom, že podobné kousky jsou řemeslně vypiplané, v celkovém vyznění přesto působí sterilně. Nechápu, jak si někdo debutující troufne na takovou látku. Kritický odstup chybí. Izraelská herečka Ayelet Zurer slušná, herecky to obecně není zlé. Postsynchron v dabované verzi je ovšem průšvih. ()
Značné zklamání. Je to hrozně fádní, zkratkovité a člověk se o Miladě Horákové vlastně moc nedozví. Já vím, že asi byla blbost s takovým očekáváním k filmu usedat a nespolehnout se raději na literaturu, která by snáze doplnila mezery. Dost medvědí službu tomuhle filmu dělá i dabing, který zní v originále hodně nepatřičně a v češtině zas dost nevěrohodně. (1 388.) ()
Pri toľkých odpadoch až človek rozmýšľa, či sa sem zniesol kŕdeľ dravých proletárov KSČM brániacich rovnosť a pritom po tme číhajúcich a hnusne udávajúcich. Inak nedáva zmysel odpadovať tento film. Je natočený dobre, jasné, že tu je veľa dialógov, menej akcie, ale má to spád a zlosť z toho, čo sa môže stať človeku, ktorý sa stretne s dvomi najhoršími režimami histórie, tá vo vás vznikne. ()
Na české filmy posledních let se nedá dívat. Perličkou je zajisté ještě před nedávnem mohutně v TV a všude jinde možně propagovaný doják o Miladě Horákové. Ted jsem ten brak konečně "zčásti" viděl (do konce jsem to bohužel nevydržel) a skoro jsem se pozvracel. Prý hluboce věřící zásadová žena, no tak všechno možné, ale toto fakt ne. Člověk, který vyzývá vědomě jinou zem, aby na jeho vlast shodila jaderné bomby, je v mých očích odporná stvůra a to jsem ještě dost slušný. Soud a rozsudek považuji za spravedlnost či snad karmu – chtěla smrt pro ostatní, dostala ji sama. Amen. Ps; Do hlavní role taky zřejmě jinou než izraelskou herečku neměli, chápu. :) ()
Galerie (28)
Zajímavosti (17)
- Do role Františky Plamíkové byla původně zvažována Hanna Schygulla, obsazena ale nakonec byla Dagmar Bláhová. (hansel97)
- Posledná klapka padla 7. mája v Prahe. Natáčalo sa 31 dní, pričom film sa pripravoval až 10 rokov. (classic)
- Roli Milady Horákové odmítly herečky Kate Winslet, Vera Farmiga i Maggie Gyllenhaal předtím, než ji přijala herečka Ayelet Zurer. (hansel97)
Reklama