Vlak do Pusanu

Řemeslně super, zajímavé dějové kličky v nabušeném rozjezdu i příjemně prodlužovanej závěr, který chce dát toho vlaku divákovi co nejvíc. Jen prostřední třetina spíše odpočívá (zombíci jsou najednou pomalejší a jdou utlouct pěstma, protože jinak neumíme situaci scénáristicky vyřešit). A ty asijské emoce, panečku, ty jdou opět mimo mě. Postavy jsou OK archetypálně, a všechny vztahy a jejich vyhrocené okamžiky fungují, jen ten hlavní ne. Když táta v nejvíc dramatické a rádoby srdcervoucí scéně zaflashbackoval do kýčově přesvíceného narození dcerky, kterou celý film na cestě vlakem do Pusanu chrání, bylo to jediný krát co mě film nahlas rozesmál. Což určitě neměl v plánu. (14.04.2020)

Nakonec fajn. I Korejci si chtějí zařádit s hladovými zombíky, kteří prorážejí hlavou sklo, lezou přes sebe jako po žebříku a koušou všechno, co se nepohybuje jako hladové klepající se oživlé mrtvoly. Šíleného výrazu v očích se dočkají pasažéři luxusního vlaku, mezi kterými nám tvůrci jasně představí ty dobré, ty zlé i ty, kteří se v průběhu děje „napraví“. Scénář není tak nejapný jako v případě podobných kousků, hlavně si cením toho, že neobsahuje tolik oslích můstků a logických děr. Samozřejmě nechybí typicky přepálené asijské emoce, občas je to křeč, ale vesměs se divák nenudí (ač se bleskurychle útočící potvory v tomhle subžánru většinou velmi rychle okoukají). Digitální triky fajn, něco bych prostříhal, ale vesměs spokojenost. (30.09.2016)

World War Z i s Pitt(em) se může jít zahrabat. Train to Busan vítězí na plné čáře. Je vidět, že i z tak vyždímanýho subžánru Zombie hororů je stále pořád co ždímat. Rozhodně jde o jeden z nejlepších Zombie hororů posledních let. Plno akce, ještě víc zombíků, napětí, že by se dalo krájet a kupodivu tu zapracovaly i emoce. Po delší době jsem viděl propracovanější charaktery postav u kterých mi nebylo jedno jak to s něma dopadne. Což se poslední dobou skoro nestavá. Přiznávám, že jsem to toho šel s obavama, ale zbytečně. Korejci překvapili a já smekám ( teda kdybych měl co ). A těch 118 minut není vůbec tak hrozivých jak by se mohlo zdát.Akce začne po pár minutách a skončí v podstatě až na konci, takže není absolutně žádnej prostor pro nudu. Určitě by se dalo pár věcí filmu vytknout, ale proč, když jsem se parádně bavil. Ikdyž jsem spíš zastáncem staré školy - práce maskérů, umělá krev a poctivý gore. Tady se ty digitální triky daly přežít. (04.10.2016)

Ač zombies žánr, kterej ani není mým oblíbeným, považuju za vyčerpanej, tak tohle je příjemná kusovka. Zanudí až ke konci, protože má přepálenou stopáž a místo gradace spíš vykládá postupně karty na stůl, aby vybalila klišoidní konec. Pozitivem je počáteční náboj, drajv a fajn rozmanité postavy, které si člověk neplete (jak se mně stává u rákosnickejch filmů). Slabej čtverec. 70% (13.09.2016)

Ani nevim proč, ale já fakt myslela, že se u toho budu bát. Výsledek? Ani omylem, pičo ale fakt ani omylem. Korejský zombíci jsou krásně mrštní a ty jejich pohyby to je žůžo labůžo, ale co se týká inteligenčního kvo kvo kvocientu, tak tu máme nejdebilnější zombíky v dějinách filmu. Zombíci jsou tak dutí, že si neumí otevřít dveře, ve tmě se zklidní jak sokol, kterýmu prdnete na hlavu kuklu a když na vás čuměj přes sklo a chtěj vás sežrat, stačí na sklo cáknout vodu, připlácnout noviny a zombíci jsou hned jako ovečky. Kdyby tedy cestující do Pusanu nebyli úplně retardovaný, dojeli by tam v klidu a v dost hojném počtu. Jenže jsou stejně intelechtuálně zdatní jako zombíci a tak se dočkáme perliček, jako otevření kupé plnýho nakažených (2x) trnutí hrůzou na místě když můžu utíkat (274x) a hysterického řvaní na místě dokud mě nesežerou (583x) . Hlavní hero je drtivou stopáž filmu strašnej mameluk a krom malé holčičky se dalo fandit snad jen týpkovi, co udělal ukázkovej bubínek své manželce, která ho láskyplně oslovuje IDIOTE a ráda do něj mlátí, aby pak najednou zjistila, jak hrozně ho miluje , když jí chcípne. Jujky spoiler. Pardon...No alespoň dík za ten ryze korejskej konec (26.08.2017)