Vlak do Pusanu

Jeden čas se se zombie postapo filmy rotrhl pytel a teď nemyslím přelom sedmdesátek a osmdesátek. Filmy z těch časů jsou totiž dobré akorát tak na nějakou párty, kde se něco popije, případně pokouří a pak je radost z debility filmu dvojnásobná (byť se dnes často jedná o klasiku a průkopniky žánru)! Myslím teď přelom tisíciletí, kdy si snad lidé začali více uvědomovat, že jsme i my vyhubitelní a to zejména nějakým tím zmutovaným virem... Vznikla velká škála filmů od výborných po slabé včetně několika serošů jimž vévodí (dnes už bohužel stejně nekonečný jako Ulice TV nova - Walking Dead). Po nasycení trhu (a tio i na poli počítačových her) zombie mánie začala pomalu opadat, přesto se sem tam nějaký filmeček objeví. Vlak do Pusanu mne tedy coby milovníka tohoto žánru ihned zaujal. Ačkoliv by se dalo říci a diváci těchto filmů mi to jistě potvrdí, že už bylo natočeno prakticky vše a nejde už asi skoro ničím překvapit, Jihokorejcům se to povedlo. Alespoň u mne. Zasadit nákazu do několika vozů rychlovlaku KTX uhánějícího 300 km/h, to tu ještě nebylo. Prostor je dán, je omezený a tak tu o kontakt s nemrtvými opravdu není nouze. Po počínající seznamovčce diváka s hlavními hrdiny se jde celkem rychle na věc a z luxusního vlaku se stává vlak hrůzy. Cílem soupravy je Pusan, nejprve jako oficiální konečná stanice spoje 101, posléze však stanice, kde prý armáda ještě drží kontrolu nad situací. Jenže než tam vlak dorazí a zda vůbec na něj čeká armáda s karanténou, zažijí cestující ( a teď myslím všechny i ty nakažené chrchlající krev) nejedno dobrodružství :-) !. Přes neotřelost námětu začala být jízda vlakem trochu stereotypní, ale tvůrci to naštěstí asi poznali také a tak v druhé půlce postupně přidali na akčnosti. Moc dobře jsem se bavil! Jediné co mi ve filmu vadilo, byla asijská afektovanost, široká gesta a dlouhé pohledy jak často říkám... Samozřejmě také nějaký ten sentiment podkreslený tklivou klavírní melodií... a to zejména na konci. Na jednu stranu to tam rušilo, ale na stranu druhou jsem si jako otec řekl, že bych to vše možná v nímal stejně... Co mně zaujalo, tak byl fakt, že kucí nešli likvidovat a to ani přímým úderem bejzolkou na lebzu... Holt nejni nákaza jako nákaza a co skolí nemrtváka v USA, neskolí nemrtváka s pasem South Korea :-). Na čtyři hvězdy tomu něco málo chybělo, ale film řadím ke slušně udělaným zombie postapo filmům a dávám za 3 pořádné kousance! * * * (28.10.2016)

Jakožto hororový expert jsem byl zvědav, jestli si Korejci po nepříliš povedeném snímku Gokseong napraví reputaci a přijdou konečně s hororem, který snese ta nejpřísnější hororová měřítka. Bohužel se jednalo pouze o zbožné přání. Busanhaeng nepřichází v rámci zombie subžánru s ničím novým. Námět je opravdu velmi jednoduchý a v různých obměnách již tisíckrát viděný, což by snímku mohl náročný hororový divák odpustit za předpokladu, že by Busanhaeng místo akce vsadil například na budování tísnivé atmosféry, případně je vhodným způsobem propojil. To se však nezdařilo. Četné nedostatky lze spatřovat i v logice chování jednotlivých postav. Nechtěl bych však příliš spoilerovat, tak zmíním alespoň zombies, které jsou nám v úvodu představeny jako velmi hloupé bytosti, které nedokážou otevřít dveře. V pořádku, jenže ke konci snímku se jejich inteligence zázračně zvýší a při dobíhání ujíždějícího vlaku je dokonce napadne vytvořit ze svých těl řetěz. Dále musím pokárat úroveň digitálních efektů, jejichž přítomnost je v některých scénách až do očí bijící. A v neposlední řadě i dvouhodinovou stopáž snímku, která Busanhaeng v závěru posouvá téměř ke hranici nudy. Uděluji slabší dvě hvězdy a ke zhlédnutí rozhodně nedoporučuji. (12.09.2016)

Jedinou chválu hodlám vyslat směrem k poměrně originálnímu ději. Dokonce ani geniální divák netuší, co bude v kterémkoli okamžiku následovat. Postapokalyptické scénáře mám hodně rád a zombie ve filmech rozhodně můžu. Tito nemrtví hošíci mi ovšem příliš nesedli. Jejich tělo bylo ve hnilobném rozkladu, přesto by mohli z fleku vyzvat černouška Bolta na sprint. Skoro celý děj je navíc zasazen do vlaku a není tak příliš prostoru vymýšlet s nimi nějaká velká komba. Jednotlivé postavy mají zcela šablonovité role - pracovitý tatínek, který dohání celoživotní zanedbávání dcery, neohrožený kulturista se senem v hlavě, bezdomovec s prochlastaným mozkem, těhotná paní, apod. Snímek má opět zcela zbytečně přestřelenou stopáž. Snímky z Jížní Koreje mají snad nařízené zákonem se otřít minimálně o dvě hodiny. Jsem toho názoru, že horor by se měl pouze ve výjimečných situacích dostat přes 90 minut. Z tohoto nedostatku plyne obrovské množství zbytečných minut, které zajistily, že se snímku zkrátka nepodařilo vybudovat patřičnou atmosféru. Za mě lepší hvězda. (25.03.2017)

Seok-woo, správce fondu, vidí jen svoji práci, myslí jen na sebe (což mu vyčte i jeho dcera). Ale protože dcera Soo-an slaví své narozeniny, rozhodne se splnit jí stále slibované a odpírané přání - navštívit společně její matku žijící v Pusanu. Cesta za exmanželkou nabere nečekané obrátky již v momentě, kdy vlak opouští nádraží a na perón vbíhají nemrtví likvidující každého, kdo jim přijde do cesty. Jedna nakažená se samozřejmě dostane do vlaku, a tak je jen otázkou času, kdy vypukne mezi pasažéry šílenství. Kromě otce s dcerou sledujeme ještě několik dalších dvojic, mezi nimiž je pouto - manželé, milenci či sestry. Snímek má několik rovin - osudy hlavních postav a jejich vývoj, kdy především Seok-woo projde velikou změnou, cesta do Pusanu, boj o přežití a dění v zemi, které se divák dozvídá z médií nebo prostřednictvím telefonátů cestujících. Akční scény mají dynamiku a provází je vynikající hudba - útěk k vlaku, boj ve vagonech, nemrtví sypající se skrze okna budovy, vlaků či z vrtulníků, horda zavěšená na lokomotivě nebo jedoucí hořící vlak. Vyloženě brutální gore chybí, ale krev cáká v hektolitrech. Zavilý padouch nechybí. Srdceryvné scény jdou na dřeň, ale nepůsobí násilně ani rušivě. Nejkrásnější je však úvodní scénka se srnečkou. Jen na to, že nemrtví běhají rychleji než živí, si nikdy nezvyknu. (09.01.2019)

Když si nechat vykousnout krkavici, tak jedině v jídelním voze! Díky silným katastrofickým výjevům a některým akčním jednotlivostem přifičí RegioZet na žánrové nástupiště se svěžím závanem vzduchu, nicméně jsou tu klišé vzorce a ryze jihokorejské melodramatické chvilky (sebezpyt u dojemného klavíru a ty sobecký tatínku, proč opustils maminku), kvůli kterým i přes svou rychlost přijíždí do cíle s 15 minutovým zpožděním a to může nejednoho cestujícího otrávit. Je myslím jasné, že nic z toho by se směrem na sever nestalo. A to nejen proto, že by na místním majiteli 95 % státních tukových rezerv nenašly zombie krk.. (21.09.2017)