Vlak do Pusanu

"Korejské RAF!, to mělo drajv!" Sympatičtí exotičtí zombíci jsou jako já – rádi jezdí vlakem a sežerou na co příjdou. Na rozdíl ode mě běhají jako srnky a korejská těhule v devátém měsíci lítá jak vzteklá fretka. Ovšem ve tmě tunelu jsou z nich beránci, asi proto, že trpí šedým zákalem. Celkově jsou to telata, viz srážka dvou proudů zombíků řítících se kolejištěm. Taky jsou drzí jak opice, protože mi předčasně sežrali nejsympatičtějšího hrdinu, což byl známý 한국 복서 Rocky Balboa. Jejich virus má velmi proměnlivou inkubační dobu, od pouhých pár vteřin až po mufnáct minut, jak se to zrovna hodí scenáristovi do krámu, ale budiž, ostatně koronavirus taky leze na každého z nás jinak. Jen škoda, že hned zkraje nesežrali nesympatického, neschopného a na veškeré situace opožděně reagujícího tatínka (ten dostat od zombíka facku, tak řekne Au! až za dvě minuty), ale to bychom přišli o onen slzodojný Hup z lokomotivy. Nicméně, přepravu cestujících korejským Košičanem jsem si parádně užil a to drobné zpoždění na příjezdu do Busanu určitě do nádražní haly reklamovat nepůjdu :-). (26.04.2020)

World War Z na korejský způsob. Tam, kde si amíci vystačí povětšinou s přímočarou akcí, nasadí Korejci to své pověstné kouzlo. Ani nevím, jak ho nazvat, ale modří již vědí. Balancuje to přesně na hraně, ale až na kýč to jde jen výjimečně a na na jazyku zanechá tu pravou, asijskou příchuť. Mňam, zase jsem si pochutnal. (22.09.2016)

V roku 2016, kedy koprodučná akčná zombie séria "Resident Evil" zaznamenala svoju "Poslednú kapitolu", a začala ma už tak trocha unavovať, sa zrazu objavili juhokórejskí zombíci. S radosťou som s nimi nastúpil na "Vlak do Pusanu" (Boosanhaeng). Som už dlhé roky horrorový nadšenec a obzvlášť rád mám subžáner zombie. Takže som sa pri ceste vlakom zamoreným krvilačnými oživlými mŕtvolami vôbec nenudil. Je pravda, že prioritne uprednostňujem skôr staré kultové klasiky od Georgea Andrewa Romera, avšak občas si rád pustím aj niečo novšie a nevšednejšie. Čiže v tomto smere mi kórejský zombie horror plne vyhovoval. Okrem toho, že to bolo kvalitne natočené a malo to i dobrý scenár, tak ma ešte navyše pohltila aj pre mňa exotická ázijská filmárčina. Bola to parádna, dvojhodinová asia zombie horror jazda. 부산행 **** (20.06.2024)

Možná je to okolnostmi (pandemie koronaviru a karanténní opatření right here;)) nebo fakt stárnu. Protože předevčírem jsem vzhledem k pozdní hodině stihl jen první půlku Vlaku Do Pusanu (druhou jsem dojel před chvílí) a stejně jsem dnes v Lidlu mezi všemi těmi lidmi s rouškami pořád měl pocit, že si musím dávat pozor, jestli sebou někdo nesekne na zem a nezačne sebou škubat:) Anyway - prý existuje animovaný celovečerák, který tomuhle předchází, a prý je víc sociálně kriticky zaměřený. Hranému následníkovi se nicméně zachtělo být čistým blockbusterem bez větších ambicí - a výsledkem je World War Z pírsnutá Snowpiercerem. A je to stále korejský film, takže jsou tam emoce a lidské interakce, které nejsou našinci úplně srozumitelné. Ale je to patřičně zafinancované, takže davy zombáků jsou jaksepatří nechutné, masky excelentní, výprava na uznalé pokývání. A v tom všem se pohybují archetypální postavy, s nimiž je nakládáno tu celkem originálně, jindy zas podle příručky režisérů béčkových thrillerů. Navíc mi chybí jasná odpověď na základní otázku - jak lze tyhle "zombáky" (uvozovky proto, že tady je příčinou nepovedený a uniklý biologický experiment) jasně a stručně odpravit. V průběhu filmu je to dost nejednoznačné, a to by se v tomto žánru stávat nemělo:) V momentech, kdy nastupují tklivé smyčce, jsem si i říkal, jestli to není už trochu směšné, ale pak zase přišel určitý vtahující okamžik... no abych to uzavřel, je to na takových 70%, ale buďme při déledobé neúrodě rádi aspoň za ně. (14.04.2020)

První polovina jede jak splašenej kadávr expres – budování napětí / realizace "povinných" žánrový scén v maximálním souladu, k tomu i zajímavé charaktery vykreslené na malé ploše. Levelové rozložení vagónů a práce s klaustrofobickým prostorem tomu ještě dodávají grády. Škoda, že Yeoon neodolá a první srdceryvnou scénu vytáhne už v polovině – se správnou postavou, na nesprávném místě a se zbytečně vybičovanými emocemi. Když to pak zopakuje v závěru, funguje to podstatně lépe. Sociální kritika sobeckého estabišmentu a naopak vyzdvihování prostých lidí je akorát tak správně přímočaré a Soo-an Kim jako hlavní dětská hrdinka skvělá... Výsledek je čistý nailbiter, který mi třeba v Hollywoodu už hodně dlouho chybí. Na Koreu vlastně nezvykle čistá žánrovka, která mi hodně chutnala. (28.12.2016)