Policejní inspektorka

Civilní kriminálka bez honiček a střílení, zato však s atmosférou. Civilně zpracovaný kriminální film o tom, jak nepoddajná policistka vyšetřuje padni komu padni a jak to nakonec dopadne. I když to určitě není špička žánru, strávíte u obrazovky docela napínavé chvíle a můžete se zaujetím fandit dobru, bude to potřebovat. Zbytek napsal komentátor Sud a k jeho poznámkám nemám, co bych dodal. (21.08.2010)

Presne od tejto vety v obsahu: "Ani tentokrát nechce inspektorka ustoupit, znovu riskuje svou kariéru a je ochotna svědčit u soudu" som si sľuboval ten dramat. Nedostavil sa. Snímok si beží na takej vlne obyčajnosti, že vlastne ani nemá čo ponúknuť. Nijak sa kariéra neriskuje, nijak sa nechodí do mimoriadneho konfliktu .. (19.11.2021)

8/10 Typcky bezvychodny francouzsky film, diky kterym zkratka francouzskou kinematografii jako takovou nedokazu pres vetsinu radoby umelecke tvorby odepsat. Atmosfera hustejsi nez u rybnika brcalnika, inspektorka zasadovejsi Mirka Dusina, dlouhe prsty mocipanu reprezentovane slovy komisare jako "politika" a silne stale aktualni tema, ze ktereho je cloveku na bliti. A potom, ze na malomeste se nic nedeje. Deje, ale je to natolik prorostene s mistni hiearchii, ze poctiveho cloveka to sesrotuje a ohne - smula. A ti u moci udelaji vse pro vlasti nedotknutelnost - v mistnich malych pomerech muze poslouzit treba takova hloupost jako bakalarska prace primatora Onderky - vsichni vi, ze je to podfuk, ale nikdo s tim nic neudela... (16.11.2011)

Při hodnocení tohoto filmu bych rád poukázal především na rozdíl mezi samotným tématem (a příběhem) a jeho zpracováním; mezi tím, co autor "chtěl říct", a tím, "jak to řekl". Zatímco téma je stále velmi aktuální a nezpochybnitelně vážné (z hlediska obecně platných morálních norem), film jako takový působí příliš sterilně, nudně, bez jakéhokoli výraznějšího přesahu. Od začátku do konce je divák s autorem ve shodě v tom, že to, co se děje, je hnusné a zavrženíhodné. Příběh se odvíjí v poklidném (vlastně až příliš poklidném) tempu; divák po rovnoměrném přísunu informací skládá celkový obrázek zločinu a sdílí s hlavní hrdinkou frustraci z marnosti boje s mocnými. Problémem však je onen pravidelný rovnoměrný přísun informací a indicií... To zabíjí jakékoli napětí a redukuje film na dokument. Všechno je příliš doslovné (vše je řečeno, nic není ponecháno na divákovi). Pokud jde o zjišťování pravdy, policejní inspektorka prochází vyšetřováním velmi hladce (pokaždé se najde někdo, kdo něco ví a - hlavně - řekne to) a jen pokud jde o to uplatnit zákon, tu a tam se náhle zjeví nějaký klacek pod nohama (který má zdůraznit marnost jejího boje s mocnými a jejich služebníky). V dobré víře ukázat na špatnost a odsoudit ji však dochází k hrubému podcenění divákových schopností: Průměrný divák ví o existenci dětské pornografie, ví, že mocní rádi zneužívají svého postavení a že lidé ze strachu o svůj vlastní klid s nimi ochotně kolaborují. V tomto film prostě nepřináší nic nového, a aby mohl na diváka silněji zapůsobit, měl by trochu víc pracovat s dramatičností a divákovou fantazií a méně užívat stereotypy. Navíc kromě Miou Miou (která byla snad ve všech scénách a která film drží) naprostá většina herců hrozně přehrávala. Policejní komisařka mi tím zpracováním trochu připomněla film Pravý břeh, levý břeh, se kterým má podobné téma (dobro vs. zlo - reprezentované mocnými) i ono televizní zpracování bez šťávy. (20.05.2011)

Z mého pohledu jednoznačné zklamání, především ve zpracování. Námět i zápletka jsou zajímavé, ovšem bloumající inspektorka bez důrazu a tahu na bránu, to bylo vysloveně žalostné. Vůbec mě to nevtáhlo do děje a spíše jsem postavy pozoroval a doufal, že film nabere na obrátkách. Ovšem nestalo se, bohužel. (06.07.2009)