Berani

Skutečně mistrný epický film, patřící někam mezi biblické příběhy, řecké báje, či středověké kroniky... Mnoho mužů žije s koňmi, psy, (Hrabal s kočkami), kteří se stanou nejen jejich nejmilejšími společníky, ale nakonec se jim i do značné míry připodobní. Kiddy a Gummi se stali berany, nejen pro svou zatvrzelost, ale i pro svou náklonnost (Gummi si nejraději čte ve stáji se zbytkem bývalého stáda, a projevů sounáležitosti muž-ovce je tu víc než dost). Teprve v nejvyšší nouzi (záchrana zbytku stáda) přiměje oba bratry, aby se k sobě chovali jako k vlastním beranům. Poznámky: 1. Všimněte si těch nádherných svetrů a čepic (k čertu s mikinami!). 2. Pokud budete potřebovat "rychlou", tak se s důvěrou obraťte na Gummiho. 3. Jak to celé dopadlo? Doktor Mürmelstadt se už v Dachau, při svých pokusech na lidech ujistil, že nejlepší na prochladnutí je lidské teplo. Zafungovalo i zde? (13.08.2016)

Tento islandský film pro mne dokonale splňuje Gabinovo pravidlo, že dobrý film musí mít především dobrý příběh, dobrý příběh a dobrý příběh. Grímur Hákonarson spadá svým stylem do artové tvorby, ale zároveň točí dle svých slov především příběhy, které vycházejí z živých zkušeností jeho rodiny a známých na Islandu. Vypráví hranou formou o životě v prostředí své domoviny v odlehlých islandských horách, např. o tom, jaký nevyhnutný význam mají v životě těchto lidí stáda ovcí, a navrch tak splňuje i ten náhled do jiné kultury, který od návštěvy podobně exotické kinematografie očekávám. Spočátku jsem se vylekal dlouhých záběrů a pomalému tempa ve spojení s tak doslova studeným prostředím, ale moje obavy byly postupně vytěsněné sugestivní atmosférou, která mě pohlcovala a dávala možnost k hlubšímu procítění, a emocemi, které se podařilo vyvolat bez jediné stopy po citovém vydírání! Ten film mistrovsky a zároveň s minimem slov pracuje s napětím a vyprávěním o postavách, třeba již úvodní scéna, kdy se poprvé setkáváme se dvěma bratry, kteří spolu nemluví, a vidíme jejich izolované počínání, výrazy během krátkého střetu a projíždění brány směrem na soutěž, nám o jejich vztahu už tolik bez jediného slova naznačí, zneklidí, vzbudí očekávání... Berani jsou nakonec filmem nejen o dlouholeté nenávisti či životě na Islandě, ale zároveň i o někdy složitém procesu objevování potřeby vzájomného spojení a podpory v krizové situaci. // Měl jsem film možnost vidět v kině přímo s účastí pana režiséra, po projekci s ním následovalo rovněž zajímavé povídání a diskuze, obojí bylo pro mě zážitkem. [80%] (24.11.2022)

Na první pohled film, který svým dějem zrovna dvakrát netáhne. Dva rozhádaní bratři, kteří spolu nemluvily 40 let, ale má je spojit jejich společná láska k ovčímu stádu, o něž se starají. Pod tímhle ale tkví jeden tichý, silně emotivní skvost, který nepotřebuje slova, ani jimi moc neplýtvá, aby vás dovedl zaujmout. (19.08.2016)

„Život ovce je závislý od pastevce, jeho těžké práce a vytrvalosti. Pokud je ovce šťastná, slunce hřeje a všemu žehná. Pokud je ovce nešťastná, je noc temná a zrádná.“ A tenhle proslov je pro film fatálnější, než se může na první pohled zdát…Nemluvit spolu více než 40 let, to úplně nesvědčí o vřelém a láskyplném bratrském vztahu. A Gummi na tom neplánuje nic měnit, tím spíš, když se jeho bratr Kiddi rád napije, ustele si venku na sněhu a mrazu, nebo si jde večer procvičit střelbu, to, aby člověk chodil radši spávat do sklepa. A za sourozencem posílal raději jen psaníčka prostřednictvím psího pošťáka. Dokážou však bratři kvůli sdílené tragédii najít společnou řeč? Poněkud odtažité islandské drama, které mě však pomalu, postupně dokázalo vtáhnout do sebe. A já si u toho navíc užíval ještě krásný vizuál, pár černohumorných míst (vede nabírání ožralce buldozerem) a minimalistické herectví hlavních představitelů. To jsem ovšem ještě netušil, jak moc mě k mému překvapení emocionálně sejme závěr, který kvalitu filmu ještě zvedá. Dávám solidní 4*. (22.11.2020)

Fantastický film. Na Beranech je obdivuhodné, jak snímek vede diváka, jak postupně informuje a jak pracuje s emocemi. Proto nečtěte synopsi! Člověk si říká, že už ho málo co překvapí a pak bum - tohle se mnou přímo otřáslo. Pravděpodobně nejúčinnější propojení typických atributů severské kinematografie: melancholie + suchý humor, jaké jsem doposud viděl. (21.12.2015)