Dívka ve vlaku

Hodně věrná adaptace knihy bez větších odchylek. Jako čtenář jsem se orientoval, nečtenáři asi museli mít problém. Další Zmizelá to není, slušné řemeslo ano. Nejvíc mě zklamalo přenesení děje z UK do USA a místo typicky britských pididomků jsou tu americké vily s velkými zahradami. Rachel má zrak jak Legolas. (18.10.2016)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)

Jedna nemohla otěhotnět, druhé se to povedlo a třetí ani pořádně netuší, kdo je otcem. Jedna má velký problém s alkoholem, druhá se začíná obávat o dosud spokojené manželství, třetí se pohřešuje. Tyhle dámy se tak nějak znají, zjišťujeme, kdo měl co s kým, a než dojdeme do finále, bude to poměrně příjemné luštění. Není to sice tak osobité a šokující, jak by mohlo být, ale tři vypravěčky, které matou diváka a poměrně komplikovaně strukturovanému ději dávají sympaticky mrazivý opar, se mi tak nějak trefily do nálady. Už románová předloha Pauly Hawkins zaručila, aby se po rolích zaprášilo, nejvíc z trojice tak trochu labilních žen ukrojila zubožená a nemilosrdně snímaná Emily Blunt, která znovu zaručuje, že když si vybere kvalitní roli, dokáže přikovat k sedačce. Zoufalá alkoholička a stalkerka s výpadky paměti by si tak možná nějakou hereckou nominaci zasloužila. Velmi solidní je i promiskuitní mrška Haley Bennett, i další role jsou obsazené velmi slušně. Ano, místy neobratný Tate Taylor se očividně nechal perfekcionistou Fincherem, jeho Zmizelou a nespolehlivým vypravěčem dost inspirovat, ale tohle vodění za nos má i kus z jeho režijních kvalit. Ač byla samozřejmě opora v podobě tvůrce Sedmi nebo Klubu rváčů někde jinde. I když jsem se zorientoval poměrně rychle, tenhle důstojně odvyprávěný thriller jsem si nadmíru užil. (26.10.2016)

Dívka ve vlaku hodně připomíná nedávnou Zmizelou. Atmosféra je postupně dávkovaná, hloubka vyprávění je skvělá a divák hltá vše co se ve filmu stane. Hlavní hrdinka Rachel je závislá na alkoholu a jak si divák není jistý jí, ona si také není jistá jí samou. Rachel tedy není klasická hrdinka. Rachel však není vypravěčkou sama. Příběh je vypravený dalšími dvěma hrdinkami Megan a Annou při čemž každá z nich je v dějové line zapletená. Dočkáme se tedy různých pohledů na jednu věc. Divák tím dostává rozmach které se jiné thrillery pokouší nabízet ale neposkytnou ho (Vyjímka je již zmíněná Zmizelá). Film však řemeslnicky není nějak vyjímečný a jediné co by se dalo vychválit je herecký výkon Emily Blunt která Rachel hraje skvěle a je to herečka která umí. Když už vás ale film podle předlohy donutí pořídit si předlohu to už něco znamená......... (08.10.2016)

Moc mě to nevzalo. Řemeslně dobré, bezproblémově natočené i zahrané. A vlastně jsem se vůbec nenudila, ale chybělo mi něco navíc. Viník všeho mě napadl snad hned, jak se objevil na scéně, ale stále jsem si říkala, že tak jednoduché to určitě nebude a dál jsem tak čekala na nějakou wow pointu, ta ale nepřišla. Ne, že by ve filmu byla nouze o zvraty, ale žádný není takový, který by s divákem dokázal vyloženě zamávat. Pro mě šlo o film, který mi sice rychle utekl, ale nic nezanechal a za měsíc budu muset uvažovat, o čem to vlastně vůbec bylo a co zajímavého se tam stalo. (09.10.2016)