Dívka ve vlaku

Film, který ve mně opět umocnil mou averzi k filmovým adaptacím knižních bestsellerů. Nebavilo mě to, ztrácel jsem se v ději i množství postav, herecké obsazení mi bylo strašně nesympatické, a krajně jsem se musel nutit, abych to vůbec dokoukal. Trailer ve mně vyvolal očekávání, že by to mohla být podobná pecka jako Zmizelá, ale to teda ani omylem. Podle mě je to velice průměrný thriller, který mě téměř celý dokonale znechutil a otrávil - za mě naprosto zabitých 112 minut mého života. (14.01.2017)

Byl jsem fakt napjatej, ale že bude vyústění všech těch událostí tak nepravděpodobné, jsem vážně nečekal. Pak už jsem příběh nebral jako vážné vyprávění o tří různých typech žen, které takové do té doby bylo. Svoje psychologické momenty film má, ale koncem vše padá jak domeček z karet. Chtělo ubrat na retrospektivních a vizuálních kudrlinkách a jít příměji k thrilleru. Dost atmosféry dodává Danny Elfman. Přesto tenhle film z hlavy nedostanu déle, než jsem si původně myslel. 70%. (13.10.2016)

Chápem, že mnohí budú Dievča vo vlaku kritizovať za zápletku, ktorá by sa v pohode zmestila do jedného dielu CSI a mohla by byť aj rovnako nechronologicky rozprávaná. Rozdiel je ale v tom, že zatiaľ čo v detektívnom seriáli by šlo o túžbu po odhalení páchateľa, vo filme ide viac o to, o čom pod svojou žánrovou štruktúrou v skutočnosti je. Osobne si myslím, že je nad čím premýšľať a závery z takéhoto premýšľania nie sú pre súčasný stav spoločnosti, stále ešte založenej na inštitúte rodiny, vôbec lichotivé. Film rozpráva okrem iného aj o rozdieloch vo vnímaní tejto konvenčnej inštitúcie u mužov a žien. Ak tu máme tri hrdinky, z čoho jedna je tá hlavná a pozeráme sa na film ich očami, tak ja by som ich túžby zhrnul ako takmer totožné a v podstate ich tak považujem za jednu postavu. Problém je ale skôr v snahe film rozprávať takýmto až extrémne zmätočným štýlom, kedy som nedokázal rozoznať medzi zmätočnosťou zmotivovanou a zmätočnosťou spôsobenou neistou réžiou. Škoda, mohlo sa jednať o skutočne kvalitný film. 70% (06.10.2016)

Ano, já vím, že je Zmizelá lépe natočená, ale Dívka ve vlaku se mi zkrátka líbila o něco více. Jde o to, že při sledování tohoto příběhu jsem tak často nekroutil nevěřícně hlavou a líbilo se mi, jak se držel při zemi a nepotřeboval vršit jeden "překvapivý" zvrat za druhým. A Emily Blunt, ačkoliv vím, že je výborná herečka, jsem ještě nikdy neviděl hrát tak skvěle. (28.02.2021)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)