Po strništi bos

Těžko se mi hodnotí... Knihu i audioknihu mám moc rád, dýchá z ní krásná atmosféra vzpomínek na dětství, je hřejivá a pohled malého kluka na velké věci v ní je až magický. Zdeněk Svěrák - spisovatel to dovedl napsat, Zdeněk Svěrák - herec to dovede i jaksepatří vyprávět... Ale zatímco Jan Svěrák - režisér to dovedl natočit, Jan Svěrák - scenárista to bohužel tak dobře jako otec odvyprávět nedovedl. Težko říct, jestli to vůbec šlo... Ale některé scény zkrátka měly být delší nebo tam neměly být vůbec, některé situace zase rozhodně měly být divákovi ukázány, aby se je spolu s Edou nedozvídal jen z druhé ruky (minimálně "babičku, která šla naproti" nebo "Péťu, který uletěl" jsme vidět měli) a bylo by to příjemnější, ucelenější. A smysl jedné změny oproti knize, kde se maminka s Edou u rybníka potkají s někým úplně jiným, jsem snad ani nepochopil. Abych ale jen nerýpal, musím pochválit herce (Ondřej Vetchý je obzvlášť přesný, Tereza Voříšková až na pár výjimek působí velmi přirozeně, Oldřich Kaiser je jistota a Jan Tříska zrovna tak) a hudbu Michala Novinskiho, uvěřitelnou dobovou atmosféru, hezky zachycený venkov a děj oživující scény Edových představ. Tři a půl. (18.08.2017)

Filmy Jana Svěráka mám velmi rád, ale tento mě bohužel neoslovil. Spíš než jako film (skutečně jsem tam postrádal nějaký výraznější příběh) to na mě působilo jako velice pracně budované evokování (skrz dětský pohled) dávno zašlé éry dětství Svěráka seniora, který se zde na stará kolena se sentimentem - jak jinak - ohlíží za časy, kdy byl sám ve věku hereckého představitele hlavní dětské role (film se v sentimentu doslova topí). Ten film jako by celý doslova vystavoval na odiv, jaké měl ten Svěrák hezké a idylické dětství, probíhající válce navzdory. Dokonce jsem se nemohl ubránit dojmu, že se ten film veze na současné vlně nostalgie po dětství bez internetu a moderních technologií - skoro jako bych tam mezi řádky viděl dnešní oblíbené moralizování, jak bylo dřív dětství tak nějak čistší, když se děcka celý den proháněla venku, bez tabletů, Facebooků a všech těch dnešních nesmyslů. Jenže zrovna u mě tohle prostě nezafungovalo - za sebe nemám problém přiznat, že mě ten film po většinu projekce nudil, a že jsem se nemohl ubránit dojmu, že Svěrák podlehl iluzi začínajících literátů, přesvědčených o své výlučnosti. Nic proti, ale takové dětství měl tenkrát každý kluk na vesnici, nic výjimečného na něm nevidím, a z filmů zasazených do časů WW2 už jsem unavený, protože jsem jich viděl příliš. Moc mi nesedlo ani obsazení - Vetchý mi pro svou roli přišel příliš starý, Oříšková zase příliš mladá (věkový rozdíl 27 let mezi oběma herci mi přece jen pro představitele filmových manželů přišel příliš velký). A celkově jsem ten film shledal až pohříchu nevtipný, a asi i zbytečný, protože srovnání s Obecnou školou se nevyhne, i kdyby tvůrci stokrát tvrdili, že je to zcela jiný film - a vedle ní jednoduše neobstojí. Nic jsem od toho nečekal - takže v mém případě asi nejde mluvit o zklamání - ale nic jsem od toho ani nedostal, kromě pár hezkých obrázků a několika celkem povedených momentů. Nástup závěrečných titulků zde byl skoro vysvobozením - bohužel. (16.08.2017)

Je pro mě záhadou, proč Svěračové maj v oblibě dokurvit svoje filmy tim, že tam pořád cpou nějaký fakany. Třeba Kolju takhle pohřbili úplně, Obecnou školu částečně... No a tohle taky částečně. Film je vyprávěnej jakoby dětskym pohledem na svět a mě to prostě nebavilo. Poměrně zajímavý dospělý postavy dostaly zoufale málo prostoru a místo toho se ve filmu pořád dohadujou nějaký parchanti o tom, že někoho vyloučej z party a podobně. Navíc jsem nepochopil, proč ten kluk nosil celou dobu na hlavě tanga. (21.12.2017)

Marné hledání konfliktů, ve kterém těch pár dramatických momentů nakonec působí až nepatřičně. Svěrákovské sebeukájení v poetických momentech a detailech poprvé za hranicí otravnosti. A jako bonus Tereza Voříšková, která nemá co hrát, ale to je jedno, protože byla obsazená kvůli přesně dvěma scénám a ani jedna není o herectví. (18.08.2017)