Šimon a Matouš jedou na Riviéru

Guido a Maurizio by mě přiměli kouknout na cokoliv. A nakonec nebyli tím jediným, co se dá pochválit. Tohle je totiž skvělé celé. Copak opravdu nikdo nevidí ten kolosální rozdíl mezi tímhle a originálem?! Nikdy nikde nikdo už neobjevil další takový fenomén, jakým je Terence Hill, největší dřevo, jaké se kdy vydávalo nesmírně úspěšně za herce, a který, jakožto ztělesnění "dobrého člověka" může dělat všechno, urážet kohokoliv, ztrapňovat davy lidí, ubližovat slabším, podrážet kamarády, vysmívat se všem, kteří mohou ohrožovat jeho status superstar, ale vždy, v rámci falešného výchovného postoje a vštěpování zkažené Barboniho morálky, vítězit. Pokračovatelé počali sahat tu po podobných námětech, atributech, a tato dvojice dokonce po stejné image. Vyrovnali se snad Barboniho komediím? Ani omylem! Těm se nikdo nevyrovná. Protože nikdo v Itálii od základu nezaloží film na ztrapňování ostatních, prostě to jednoduše není jejich styl. Může to mít bláznivý děj, jednoduchou zápletku a hory bitek, ale legraci si to dělá ze samotných hrdinů. Uprostřed tohoto filmu jsou dva snad zjevem podobní (což jen podporuje kontrast), originálu charaktery však zcela opační týpci, kteří lítají jako pometla, nic jim nevychází, jsou v neustálém nebezpečí a jestli se jejich vlivem někomu něco stane, ani jim to nedojde, neb to tito bezelstní a naivní hoši nezamýšlejí. Nejsou to Bud a Terence. Nemá tedy Matouš převahu nad parťákem, blahosklonně jej nepřechytračuje, nemá tedy Šimon v náplni práce jen bručet a mlátit ostatní, jsou to dva kamarádi, kteří prostě DRŽÍ SPOLU. A to je víc, než se snad zdá… A že jim pořád něco nevychází, to je přece základ onoho tak sympatického antihrdinství, které je Italům tak vlastní. Nepodrazí parťáka. Když je v nouzi, pomůže mu. Když se potřebuje o někoho opřít, má o koho. A kolem se objevuje spousta národních umělců od Bregy přes Pazzafiniho po Fajarda, libovolné velikosti výstupu, přec nesmírně důstojné úlohy. Nesmírně. Schizofrenik Carnimeo a autoři scénáře zde předvedli mistrovství situace a zejména dialogu, k čemuž zajisté neméně snaživě dopomáhá úžasný dabing. Děkuji za něj. A co tedy taková ta skupina, které se obyčejně říká gangsteři, která mívá u Barboniho právo jen na to chodit s nálepkou jsem zlý a Bud a Terence mě zbijí, ztrapní a zničí? Dominic Barto s nesmírným stylem a jeho prima partička s nesmírným entuziasmem dokáží, že i oni za to stojí a mají právo na senzační vtípky, sympatie a překvapivě i ohromný soucit. A jak krásně drží spolu… Vůbec je tu ohromně hezký postoj ke každému sebebezvýznamnějšímu lůzrovi, kdy ani po sešrotování jednoho pod Šimonovou postelí nemá člověk pocit morální nadvlády a vítězství hrdinů. A aby hrdinové pořád zdrhali před policií, nebyli stoprocentně nad věcí a měli i vlastní problémy, no to snad… lze toto vydávat opravdu za plagiát Barboniho? Pokud ano, tak velmi, velmi nezdařilý, kde k originálu odkazují pouze vlastně zcela navíc a zbytečně zařazené bitky. Ale vzhledem k tomu, že ty tam evidentně prostě být z komerčních důvodů musely, mě ke snížení hodnocení nepřimějí ani omylem. (18.07.2015) (méně) (více)