Jáson a Argonauti

Škoda, že z ideálneho mýtického podkladu si autori zobrali tie najmenej akčné príhody námorníkov a dodali im iba troška šmrncu a nápadu. Väčšiu časť filmu tvorí pozeranie na oprskaných alebo utekajúcich Argonautov, čo pri tak krátkej stopáži nie je teda žiadna výhra.Rayov figúrkový Tálos, Harpyje a kostíci sú však bravúrny (23.04.2011)

Prostý příběh, kde nic nevystupuje nad rámec jednoduché báchorky. Film nad běžné dobrodružné béčko povyšují triky Raye Harryhausena, které jsou i v dnešní době velice působivé. Na jeho rozpohybované kostlivce se dívá daleko lépe, než na digitální kostlivce od ILM z Pirátů z Karibiku. Má to svůj půvab, své kouzlo, místy i dnes některé okamžiky dokáží vypadat strašidelně. A navíc - i v mém hodnocení se odráží jistá dávka nostalgie. (02.06.2003)

Italskou kinematografii padesátých a šedesátých let ovládl žánr sword-and-sandal, který diváky ohromoval velkolepými davovými scénami a epickými událostmi ze života řeckých a římských hrdinů. Hollywood se brzy inspiroval a začal točit své vlastní, pochopitelně mnohem nákladnější a kvalitnější verze. Jáson a Argonauti jsou jedním z vedlejších produktů této populární vlny. S nadsázkou by se film dal charakterizovat jako monster movie ve starověkých kulisách. Příběh dodala řecká mytologie a o efekty se postaral geniální Ray Harryhausen. Jsou pochopitelně perfektní, jako téměř všechno čeho se kdy chopil. Za všechny zmíním výborně animované kostlivce z dračích zubů. Díky tomu se dá ignorovat ta spousta nedokonalostí a téměř mi nevadil ani necitlivě ustřižený konec báje. (30.11.2015)

Nemá smysl poukazovat na vypuštění 90% báje, na spoustu nesmyslů a odlišností (například brutálně zestárlý Herkules). Tohle je je prostě nesmrtelná a nestárnoucí heroic-fantasy, spolu se soubojem Titánů první z tohoto žánru, kterou jsem viděl. Když se na tenthle film koukám, zase je mi 12 a s vypoulenýma očima koukám na všechny ty kostlivce, harpyje, hydry a obří bronzové sochy, proti kterým hrdinové bojují. PS: Pro fandu Herkula a Xeny je dost zvláštní sledovat Héru jako hodnou bohyni :-) Fantasy roku 1963. (13.04.2014)

Tři a půl hvězdy zaokrouhlené nahoru. Z toho tři zásluhou Raye Harryhausena - jeho triky jsou v podstatě jediný důvod, proč jsem se na Jásona díval. Příběh je klasická báje, kterou zná asi každý, lehce poupravená a sehraná herci, kteří ovšem moc nehrají. No co. Jak říkám - Harryhausen, Harryhausen a zase Harryhausen. Jeho závěrečná bitva s kostlivci je už legendární, stejně jako krocení harpyjí nebo oživlá bronzová socha - obr Talos. Půl hvězdy dostává hudba Bernarda Hermanna - ze 3/4 nejde sice o žádný zázrak, ale motiv použitý při zrodu kostlivců je excelentní - jednoduchý a působivý. Souboj Titánů zůstává (a zůstane) nepřekonán. (23.05.2010)