Spojenci

Spojenci sú filmom dvoch diametrálne odlišných úsekov. Prvá tretina je rozvážna a necháva diváka skôr nasávať retro atmosféru, napínavý a dramatický zvyšok zase vedie zápletku úplne iným smerom. No to, a ani zjavne úmyselná odťažitosť nakoniec vôbec neprekáža, nakoľko Zemeckis dokáže pravidelne prichádzať s majstrovsky zrežírovanými scénami a osudovým záverom zanechať patričnú silnú stopu. Aspoň u mňa určite a podobne príjemne staromódny film si dám rád kedykoľvek. (13.02.2017)

Allied majú v sebe zvláštne čaro, ktoré ale filmu bráni stať sa nezabudnuteľným. Všetko tu zapadá, skončí istým a aj očakávaným koncom a predsa by ste si želali iný priebeh - možno viac vojenských akcií, väčšie napätie a neisté iskrenie na fronte, zatiaľ čo tvorcovia ho preniesli inde. Akoby na papieri vyzerala látka oveľa príťažlivejšia a po nakrútení prišla o potenciál. Čím sme ďalej, tým je nasadenie väčšie a do deja sa dostávajú aj nečakané akčné či napínavé scény, ktoré vyvolávajú rozmanité pocity - je možné, aby chlapík pod takým tlakom konal také veľké činy alebo je to už filmom prifarbená línia? Nie je tu núdza o napätie či nasadenie, lenže zatiaľ čo prvá polovica je relatívne uveriteľná, druhá tlačí na pílu a zo scenára sa snaží vyžmýkať veľké situácie. (11.06.2019)

Veľmi pekne poňatý príbeh o dvoch ľuďoch, ktorých postretla láska v tú najnevhodnejšiu dobu. Vojna ako taká totiž neničí len materiálne, hmotné veci, no najmä city či šťastie, ktoré môže byť v mnohých prípadoch na dosah, no zároveň na míle vzdialené. Naozaj som milo prekvapený, ako na mňa tento vojnový, romantický snímok, obohatený o špionážnu story zapôsobil. Palček hore všetkým zúčastneným ... (13.02.2017)

Jejda, nevtáhlo. Nevěřil jsem oné osudovosti, postavy mi nepřirostly k srdci, nedržel jsem jim palce. A závěrečné vyústění tak nějak přišlo a jeden jakože vášnivý páreček odvály vyběhnuvší titulky. Francouzka a Kanaďan. Setkali se za války, v marocké Casablance měli předstírat manželství, přitom se do té doby vůbec neznali. Cílem jejich snažení je atentát na nacistického důstojníka. Z role nevypadnou, přičemž se do sebe (jak jinak) zamilují. Na první pohled všechno klape. Jenže na druhý záhy odhalíme, že scénárista Steven Knight absolutně zklamal. Z příjemně vypadajícího retra čiší chlad. Ať jsou postavy v posteli, na večírku, s potomkem na dece nebo si to rozdávají v písečné bouři (bože). Výsledek působí strojeně i trochu neupřímně. A hlavně nemá pražádnou tvář. Nedozvíme se nic o jejich motivacích, odveta za útok nepřichází, na předchozí dění zapomeneme a přichází další ze změn žánru odstartovaná křečovitým porodem a pokračující něčím, co se neliší od toho, co oba hrdinové měli předtím pouze předstírat. Přitom (ano, přijde dějový zvrat) by tvůrci mohli v divákovi mnohem umněji šponovat nejistotu, lépe pracovat s dvojsmysly a náznaky. Vedlejší herci prakticky nefungují, děj nikam neposouvají (proč lesbická sestra?). Brad Pitt a Marion Cotillard jsou sice elegantní, ale měli mnohem lepší chvíle, Pitt navíc překvapivě pokulhává s emocemi. Robert Zemeckis si vybírá velmi odlišné látky, a co si budeme nalhávat, přiblížit se Forrestu Gumpovi, Trosečníkovi nebo úžasné trilogii o cestování časem, je sakra těžké. I tak má ovšem na víc, než nás napínat chemickým vzorcem, který nacisty zatraceně zajímá. (08.02.2017)

Hodně jsem se rozhodoval jestli mám hodnotit na 80% nebo 60%, je to totiž úplně přesně 70%. První půle doslova nuda. Je to takový hezký příběh s hezkou výpravou kde se nic neděje, poznáte krásy Casablanky z roku 1942, krásný francouzský styl budov á la Paříž s nádechem orientu, chodící velbloudy v ulicích a staré auta z třetí říše. Prostě idylka na sobotní dopolední oddech po páteční pařbě, kdy se vám nechce moc přemýšlet a kdy si chcete uvařit snídani a u filmu luštit třeba křížovky, nebo posílat fotky z předešlého večírku. Jenže kvůli tomu do kina nechodíme, že? Druhá půle začala alespoň trošku povedenou scénou s písečnou bouří a ta mi trošku nabudila testosteron a já se začal konečně probouzet z deliria. Začal jsem lehce vnímat problémy nacisty ovládanému Vichistickému režimu v této orientální zemi, kterou chtěli spojenci získát díky strategicky významnému přístavu. Začal jsem jim fandit, ale stále taková pohodička idylka, která už byla i skoro ve 3/4 a stávalo se to tak trochu nechutně nezajímavé. Poté konečně pořádný zvrat, a začalo ródeo, které si Brat Pitt alias Max Vatan vysnil po válce. Posledních 30 minut opravdu tedy konečně obrat a mě film začal opravdu bavit. Byly v něm cítit konečně pravé emoce, jenže dalo se jim věřit? Poslední scénu milostného páru jsem hltal a zanechala ve mě hluboký dojem, odcházel jsem ze sálu spokojen. Zemeckis má ale na víc, stejně jako film a doma se mi rozložilo, že vlastně konec zachránil vše a mohli v klidu vypustit 80 minut filmu. Proto nakonec pouze za *** i když pocitově na 69,9%. Výkony Pitta a Cotillard nezklamali. (26.01.2017)