Spojenci

Fajn, hodne fajn, bavilo ma to, ale čakal som aj tak trošku viac od Zemeckisa. Miestami mi to prišlo dosť rozťahané, hlavne v úvode, postavy až tak moc nezaujali a akcia tiež moc toho neponúkla, kedže to akčný film ani nieje, za to keď sa poriadne rozbehne príbeh, konečne film naberá na obrátkach a dostaneme skutočne pútavé finále. 80% - 4* (02.04.2017)

"My oba známe lidi, co spolu šukali a pak to posrali a jsou mrtví." Jenže tady prý nejde o šukání, ale o emoce a já zcela výjimečně s tímto ženským pohledem na svět souhlasím. Mě se to totiž líbilo, protože jsem poměrně dlouho neoplýval jistotou, zda jde o zkoušku, provokaci nebo zradu. A přestože se obvykle rád tvářím jako cynik, tak tentokrát jsem i já toužil slyšet klavírní verzi Marseillaisy, což tímto samozřejmě popírám. A taky popírám, že bych na konci přistihl slzu ve svém levém oku, protože jsem vůči filmovým emocím imunní a Marianne Beausejour rozhodně není můj typ. Tedy fyzicky, protože do jejího chování bylo velmi snadné se zamilovat. Mě prostě baví německá přesnost a tady jí rozhodně nebylo málo. (21.04.2017)

Jejda, nevtáhlo. Nevěřil jsem oné osudovosti, postavy mi nepřirostly k srdci, nedržel jsem jim palce. A závěrečné vyústění tak nějak přišlo a jeden jakože vášnivý páreček odvály vyběhnuvší titulky. Francouzka a Kanaďan. Setkali se za války, v marocké Casablance měli předstírat manželství, přitom se do té doby vůbec neznali. Cílem jejich snažení je atentát na nacistického důstojníka. Z role nevypadnou, přičemž se do sebe (jak jinak) zamilují. Na první pohled všechno klape. Jenže na druhý záhy odhalíme, že scénárista Steven Knight absolutně zklamal. Z příjemně vypadajícího retra čiší chlad. Ať jsou postavy v posteli, na večírku, s potomkem na dece nebo si to rozdávají v písečné bouři (bože). Výsledek působí strojeně i trochu neupřímně. A hlavně nemá pražádnou tvář. Nedozvíme se nic o jejich motivacích, odveta za útok nepřichází, na předchozí dění zapomeneme a přichází další ze změn žánru odstartovaná křečovitým porodem a pokračující něčím, co se neliší od toho, co oba hrdinové měli předtím pouze předstírat. Přitom (ano, přijde dějový zvrat) by tvůrci mohli v divákovi mnohem umněji šponovat nejistotu, lépe pracovat s dvojsmysly a náznaky. Vedlejší herci prakticky nefungují, děj nikam neposouvají (proč lesbická sestra?). Brad Pitt a Marion Cotillard jsou sice elegantní, ale měli mnohem lepší chvíle, Pitt navíc překvapivě pokulhává s emocemi. Robert Zemeckis si vybírá velmi odlišné látky, a co si budeme nalhávat, přiblížit se Forrestu Gumpovi, Trosečníkovi nebo úžasné trilogii o cestování časem, je sakra těžké. I tak má ovšem na víc, než nás napínat chemickým vzorcem, který nacisty zatraceně zajímá. (08.02.2017)

|65%| Viděno v kině. Podle traileru jsem na to původně do kina jít nechtěl. Avšak, kinomaniak jsem velký, tak jsem nakonec zašel. Dopadlo to asi zhruba tak, jak jsem očekával. Žádná velká pecka, ale na druhou stranu to je film, který se nedá moc kritizovat. Bál jsem se, že to bude takové moc přehnané a nereálné. Možná se tu pár takových scén našlo, ale moc jich nebylo. Tato válečná tématika se bude nejspíš furt a furt ve filmovém zpracování opakovat. Ale proč ne? Tento snímek má pomalejší tempo, má dostatek prostoru na rozvinutí hlavních dvou postav – a to mi docela vyhovovalo. Samozřejmě, jsou tu občas scény, které mi moc nevyhovovali, menší nelogické jednání postav apod. Akčních scén tu moc není, ale o to ani nejde. Jsou tu dvě delší a výborně natočeny. Ve finále jen pár přímých zabití. Jako drama to až tak moc dobře nepůsobí, napětí apod – toho je zde minimum. Ale jak říkám, nedá se to moc kritizovat. Úplné finále bylo vcelku rozumné, bál jsem se, že to bude přehnané. Herci jsou výborně zvoleni. Brad Pitt a Marion Cotillard to zvládli dokonale. Hudba rovněž solidní. Tu čtvrtou hvězdu bych rád přidal, ale to by musel scénář obsahovat nějakou dramatickou scénu, něco víc zapamatovatelnějšího a trochu lépe pojato, než aby to bylo takové s nadhledem, jak tomu v tomto filmu bylo. Podruhé už to asi nedám, ale na to jedno shlédnutí, to nebylo zlé. (03.02.2017)

U Zemeckise jsem vždy preferoval jeho poučené hry s minulostí kinematografie a se žánry (NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI I-III, FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM, MUŽ NA LANĚ) před univerzálně přijímanými a oceňovanými klasikami (FORREST GUMP). SPOJENCI spadají do první zmíněné "kategorie", protože začínají tam, kde CASABLANCA končí... a po hodinové" variaci válečného melodramatu následuje obdobně poučená a přiznaná (greenovská novela, X značící smrt) obdoba retronoiru s neonoirovým vyvrcholením, přičemž obě poloviny spojuje špionážní linie (poznají, že hrajeme manžele?, hraje manželku?). Výborně odvyprávěné dílo, ve kterém je každá informace efektivně zužitkována a ve kterém je styl založený na dlouhých záběrech s nízkou hloubkou ostrosti a prací s mnohovýznamovými odrazovými plochami nemálo opojný, v očích některých sráží "efekt předistancovanosti". Je ale dán tím, že herci hrají, že hrají, tvůrce si hraje se žánry a kinematografií... a já téhle hře dám kdykoliv přednost před partičkou karet, protože SPOJENCI jsou level MOST ŠPIÓNŮ (bez společenského přesahu týkajícího se otázky řešení zahraničních vztahů, zato s vivisekcí institutu manželství, a to pronikavěji než v podobně se žánrovými klišé pracující Zemeckisově duchařině POD POVRCHEM). (01.02.2017)